Cestopisy a reportáže

Jaké to je lovit v noci kajmany v zaplavené džungli? Když vás přitom pokoušou, přiláká vaše krev piraně? Takové otázky řeší bílý lovec v peruánském pralese. A čím zahustit polívku, když není mouka? Přeci zeleným banánem!

Druhý díl mexického seriálu Milana Kulhánka nás zavádí do Izamalu, který lze nazvat katolickým srdcem poloostrova Yucatán. Toto město skýtá spoustu zajímavostí, ne jen podivné okrově natřené fasády všech domů.

Jak se tak blížíme k hranicím, honí se nám hlavou spousta věcí. Přemýšlíme zda bude přechod hranic opravdu snadný, jestli budou lidé na druhé straně opravdu milí, jak to bude s těma čádorama a podobně.

Ocitl jsem se v Číně tváří v tvář nekonečnu.Neuměl jsem dosud do tolika počítat.(Adolf Hoffmeister)

Autorovi článku se na cestě střední Amerikou, kam si jel v roce 2006 vylepšit španělštinu, podařilo studovat u těch nejpovolanějších – přímo u potomků majské civilizace, v rodině kmene Tzutujilů.

Procestovat za necelý měsíc tak velkou zemi jako jsou Spojené státy mexické je zcela nemožné. Milan Kulhánek okusil je jeho část a přivezl z ní poutavý seriál o pár zajímavých místech. Čtěte na Hedvábné stezce každý srpnový pátek.

A tady v nejhezčí a nejpříjemnější hospodě Tuniska už přesně vím, že zpátky doma nebudu psát o nádherných písečných dunách a solném jezeře na jihu země, o perfektním offrouďáckém poježdění, o výstupu na Jogurtovou horu, o strachu, kdy jsme spali na alžírské hranici, nebudu ani psát o písečných plážích, ani o potápění.

Třicet hodin namísto slibovaných asi sedmnácti trvala nezapomenutelná štreka nezapomenutelným autobusem z Vientiane do Hanoje. Až příště budeme chtít překonat vzdálenost z laoské metropole do vietnamské, už nás nikdy ani na vteřinu nenapadne zkoušet to po pevnině.

Dlouho jsem teď pobýval v Tokiu, fotil a fotil a nějak mě už začal lézt na nervy ten již zmiňovaný neustálý hluk, ke kterému se pomalu přidalo i zdejší zabijácké letní počasí. Teplota je (měřeno ve stínu) sice na nějakých celkem normálních 32 stupních, ale problémem je zřejmě vlhkost vzduchu, která by podle statistik teď měla kulminovat a dosahovat zhruba 90 %. To bude zřejmě kámen úrazu, protože na nesnesitelné počasí si tak svorně stěžuje zdejší Japonec stejně tak jako kámoš Filipínec, nebo studenti z Malajsie či holka z Fidži. Takže něco na tom parném tokijském létě asi bude. A co jsem udělal já? Zdrhnul jsem na dva dni do hor, rozhodnutej pokořit nejvyšší horu prefektury Tokio – Kumotori-san. Nadmořská výška 2017 m sice možná úplně neoslní, ale je potřeba vzít v potaz, že se do kopce leze pěkně od moře, potažmo od nuly.

Kyjev je matkou ruských měst. Skýtá nejen kouzelné pohledy na oslepující zlaté kupole svých chrámů, ale i projížďku velkolepými stanicemi metra v barevných vagóncích či klaustrofobní návštěvu tajemného podzemí Pečorské lávry.

Ačkoli je Ekvádor velmi pěknou zemí Jižní Ameriky, pyšní se mnoha přírodními skvosty a bohatou kulturou, tak již za prvních 10 dní pobytu máme slušnou sbírku nepříjemných historek. Bohužel včetně té naší.

Dvacítka českých dobrovolníků míří letos o prázdninách do Ladakhu na tábor Krajní meze 07. Nebudou si jen užívat treky jako turisté, ale přiloží ruku k dílu tam, kde je to potřeba. Projekt byl podpořen finančním příspěvkem Expedičního fondu.

Jeden z největších omylů Latinské Ameriky spočívá v tom, že proslulé klobouky z Ekvádoru dostaly pojmenování „panama hať“.

Navštívit některý z chamových tanců je tajným snem každého návštěvníka Ladaku. Jedna taková slavnost se právě koná kousek od naší trasy. Nenecháme si takový zážitek ujít ani za nic.

Pátek 12. srpna, Den dvojic (Mostar, Dubrovník, Kotor, Budva) Five. Dneska jsme začali stopovat na benzínce hned za městskou zástavbou. Objevila jsem tu zadáčo sprchu. Luxus. Takže pátý den a teprve první opravdová sprcha. Připadám si trochu jako prasátko, ale jinak to fakt nešlo. A to ještě nejsme v Albánii.