Města

Po skončení našeho zaměstnání, tedy práce v kempu, jsme zažívali smíšené pocity. Na jednu stranu jsme byli rádi, že se konečně podíváme na všechna ta místa, která jsme chtěli navštívit a jejichž návštěvu jsme si tak dlouho plánovali. Na stranu druhou jsme cítili velký smutek z opouštění
všech našich kamarádů, které jsme potkali a míst, po nichž jsme se pohybovali a do kterých
jsme se zamilovali. A tak jsme se z ničeho nic ocitli na vlakovém nádraží v NYC.

Někdy okolo konce loňského února jsme si s přítelkyní řekli, že bychom si rádi zkusili práci v cizí zemi. Ze začátku jsme neměli žádné preference a zvažovali jsme třeba i Thajsko. Nakonec jsme se ale rozhodli pro USA, protože jsme tou dobou oba ještě studovali a pro studenty je mnohem jednodušší zařídit si v Americe práci. Ne že by nestudující nemohli ve Státech pracovat, ale není to zrovna snadné. Na pracovní agenturu typu Work and Travel jsme se obrátili na poslední chvíli a uspěli – navzdory požadavku na pozdní odlet (z důvodu zkoušek).

Profláknuté Thajsko plné lidí? Omyl. Covid, protiepidemická opatření a nouzový stav všechno změnily a dříve přeplněné chrámy a paláce navštěvují hlavně místní a vyhlášené pláže na jihu země vykazují výrazně nižší návštěvnost než v předchozích letech. Thajci jsou unavení a vyhlížejí lepší zítřky spojené s příjezdem turistů, ale i tak vás přivítají s odzbrojujícím úsměvem a vřelou atmosférou. Vydejte se s námi na toulání tak trochu jiným Thajskem, Thajskem bez turistů.

Nastupuju do letadla v Istanbulu mířícího do Prahy. Moje mysl hýří myšlenkami v jinak naprosto opotřebovaném a unaveném těle po dvou dnech cestování. Přes čtyři měsíce ve Státech. Více než tři z toho strávené v New Yorku. „Kačko splnila sis všechny svoje sny?“, říkám si. Pff, všechny? Ani náhodou! Na to jich mám příliš mnoho. Splnila sis tedy dost na to, aby se ti nechtělo je opouštět a vracet se do Prahy? Ano, ano, ano!