Vodáctví

Modré hory jsou pohořím nacházejícím se 100 km západně od Sydney, pro které jsou charakteristické mohutné pískovcové útesy, vodopády, potoky, soutěsky, propasti a kaňony.

Vodní slalom je letní sport a když začne v Česku několikaměsíční zima, je potřeba vyrazit někam do tepla za tréninkem. Vždy jsme jezdívali do Austrálie, ale tam je v současné době po příletu nutná 14denní karanténa v předraženém hotelu. Kvůli – nebo spíš díky tomu jsme se nakonec rozhodli pro francouzský ostrov Réunion východně od Madagaskaru.

Již delší dobu působíme v Indonésii jako novodobí misionáři s pádlem v ruce – sportovní pádlování je tady zatím v počátcích, ale věříme, že i díky nám se bude rozvíjet. Vyprávění o tom, jak jsme přijali pozvání na setkání s místní vládou a o tom, jak jsme jezero Toba kompletně objeli na kajacích.

V polopouštních regionech, jako je třeba Arizona, se typicky letní aktivity dobře provozují i v zimních měsících. Například americký Grand Canyon je v zimě dokonce atraktivnější, protože bývá vystaven podstatně menšímu tlaku turistů.

Národní park Müritz leží asi 140 km severně od Berlína. Celkem v něm je stovka jezer a bezpočet menších rybníků. Jezero Müritz (ze slovanského morcze = „malé moře“) je s rozlohou 117 km2 druhé největší jezero v Německu po Bodamském jezeře. Pojďme se k němu podívat!

„Za chvíli tam budeme,“ říkám taxíkářovi a na navigaci sleduju vyhlédnutou odbočku k moři. Silnice se tady stáčí hodně blízko k pláži a doufám, že budeme moct zajet co nejblíž. Povedlo se, řidič statečně projel po písečné cestě mezi porostem dost blízko.

Když se řekne Polsko turistické, leckomu naskočí Mazurská jezera jako první. Není se co divit. Tato divukrásná jezerní oblast nabízí pestrou paletu možností, od kanoistiky, přes sledování ptactva až po kulturní a historické zajímavosti. Proto je jedničkou v našem seriálu POZNEJTE POLSKO, jehož první díl startuje právě nyní.

  Nejen Amsterodam či Benátky lákají vodáky k toulkách mezi památkami na kajaku. I naše matička Praha nabízí dokonalé výhledy z vodní hladiny, tak pojďme na chvíli zůstat při našich cestách před hranicemi.

Miluju cesty na sever. Miluju cesty za tichem a zdánlivou nekonečností severských jezer. Miluju cesty za severskými řekami, jejichž meandry a peřeje mě čas od času zanesou alespoň na pár dní do skutečné divočiny. Miluju zimní večery, kdy vysedávám nad mapou a přemýšlím, kam dál by se dalo ještě vyrazit.

Řeka, kterou bych vám rád přiblížil, se nachází na západním pobřeží Norska, přibližně 20 km od města Førde směrem do vnitrozemí. Nese název Jølstra a je napájena z přibližně 30 km dlouhého jezera Jølstravatnet, do kterého tečou jen potoky z příkrých svahů okolních hor. Není tam žádný ledovcový přítok, i přes to, že ledovec je opravdu nedaleko.

Je pozdní srpnové odpoledne a náš čas na Kostrách se krátí. Už za dva dny musíme být na cestě domů, a tak si pádlování v nízkém slunci a ostrém jihozápadním větru pořádně užíváme. Žene nás to k poslednímu tábořišti úplně na okraji Kosterfjordu. Na západním obzoru ještě zbývá několik siluet ostrovů. Jedna z nich je opravdu nepřehlédnutelná. Temný a nepřístupný Ursholmen, který střeží dvě silné věže.

V pátek odpoledne vyrážíme z Prahy a pohodlná cesta bez dálničních poplatků nás vede přes Berlín, Kiel a Gelting, kde dokupujeme zásoby, až k vodě do vsi Gammellück. V Gammellücku toho není o moc víc než marina pro menší lodě a kemp s příjemným parkovištěm zdarma. Jinak by se ves dala nazvat malým zapadákovem. Na nic jsme tu tedy nečekali a zvolna jsme nabalili kajaky.

Po několikaleté snaze se mi konečně loni podařilo vydat se s kamarádem Tomášem Gajou na sever Finska. Celý červenec jsme strávili putováním po jezeře Inari a na severovýchodě od něj. Celkem jsme měli urazit vlastními silami přes dvě stě kilometrů. Naším cílem nebylo vytvořit extrémní podnik, ale dostat se do srdce přírody, s ní splynout a užít si ji v plné kráse. Jak se všechno povedlo, můžete si přečíst v následujícím výtahu z mého deníku.

Když se vloni rozhodovalo, kam se pojede na vodu a padl návrh jet do Finska, byla jsem nadšená. Finsko jsme projeli před dvěma lety a věděla jsem, že je to krásná země plná jezer, zeleně, a zejména krásných čistých řek. Odjížděli jsme z Čech, kde se řeky pomalu vracely po povodních do svých koryt, a my byli zvědaví, kolik vody bude v řekách finských.

Vodáctví je velmi široký pojem. Vodákem se může nazývat každý, kdo se vlastní silou pohybuje na nějakém plavidle po vodní hladině. Sportů, které můžeme do této kategorie zařadit, je mnoho. Nechci určovat, kdo se může za vodáka považovat, a kdo ne. Letos jsem ale o tom začal vážně uvažovat, protože jsem se setkal s vodáctvím, které u nás, ale i jinde na světě vlastně vyhynulo.