Vodáctví

Národní park Müritz leží asi 140 km severně od Berlína. Celkem v něm je stovka jezer a bezpočet menších rybníků. Jezero Müritz (ze slovanského morcze = „malé moře“) je s rozlohou 117 km2 druhé největší jezero v Německu po Bodamském jezeře. Pojďme se k němu podívat!

  Nejen Amsterodam či Benátky lákají vodáky k toulkách mezi památkami na kajaku. I naše matička Praha nabízí dokonalé výhledy z vodní hladiny, tak pojďme na chvíli zůstat při našich cestách před hranicemi.

Miluju cesty na sever. Miluju cesty za tichem a zdánlivou nekonečností severských jezer. Miluju cesty za severskými řekami, jejichž meandry a peřeje mě čas od času zanesou alespoň na pár dní do skutečné divočiny. Miluju zimní večery, kdy vysedávám nad mapou a přemýšlím, kam dál by se dalo ještě vyrazit.

Řeka, kterou bych vám rád přiblížil, se nachází na západním pobřeží Norska, přibližně 20 km od města Førde směrem do vnitrozemí. Nese název Jølstra a je napájena z přibližně 30 km dlouhého jezera Jølstravatnet, do kterého tečou jen potoky z příkrých svahů okolních hor. Není tam žádný ledovcový přítok, i přes to, že ledovec je opravdu nedaleko.

V pátek odpoledne vyrážíme z Prahy a pohodlná cesta bez dálničních poplatků nás vede přes Berlín, Kiel a Gelting, kde dokupujeme zásoby, až k vodě do vsi Gammellück. V Gammellücku toho není o moc víc než marina pro menší lodě a kemp s příjemným parkovištěm zdarma. Jinak by se ves dala nazvat malým zapadákovem. Na nic jsme tu tedy nečekali a zvolna jsme nabalili kajaky.

Je pozdní srpnové odpoledne a náš čas na Kostrách se krátí. Už za dva dny musíme být na cestě domů, a tak si pádlování v nízkém slunci a ostrém jihozápadním větru pořádně užíváme. Žene nás to k poslednímu tábořišti úplně na okraji Kosterfjordu. Na západním obzoru ještě zbývá několik siluet ostrovů. Jedna z nich je opravdu nepřehlédnutelná. Temný a nepřístupný Ursholmen, který střeží dvě silné věže.

Když se vloni rozhodovalo, kam se pojede na vodu a padl návrh jet do Finska, byla jsem nadšená. Finsko jsme projeli před dvěma lety a věděla jsem, že je to krásná země plná jezer, zeleně, a zejména krásných čistých řek. Odjížděli jsme z Čech, kde se řeky pomalu vracely po povodních do svých koryt, a my byli zvědaví, kolik vody bude v řekách finských.

Po několikaleté snaze se mi konečně loni podařilo vydat se s kamarádem Tomášem Gajou na sever Finska. Celý červenec jsme strávili putováním po jezeře Inari a na severovýchodě od něj. Celkem jsme měli urazit vlastními silami přes dvě stě kilometrů. Naším cílem nebylo vytvořit extrémní podnik, ale dostat se do srdce přírody, s ní splynout a užít si ji v plné kráse. Jak se všechno povedlo, můžete si přečíst v následujícím výtahu z mého deníku.

Vodáctví je velmi široký pojem. Vodákem se může nazývat každý, kdo se vlastní silou pohybuje na nějakém plavidle po vodní hladině. Sportů, které můžeme do této kategorie zařadit, je mnoho. Nechci určovat, kdo se může za vodáka považovat, a kdo ne. Letos jsem ale o tom začal vážně uvažovat, protože jsem se setkal s vodáctvím, které u nás, ale i jinde na světě vlastně vyhynulo.

„Raft your pack or pack your raft” – to bylo a je heslo, které mě na novém sportovním trendu fascinovalo, a tak jsem se rozhodl zakoupit si novou hračku: Alpacka packraft – model Denali Lama. Zbývalo jen dát dohromady partu pro zamýšlený výlet do severní Skandinávie, konkrétně do Laponska.

Švédsko je bezesporu jednou z nejhezčích zemí v Evropě a většině lidí se při vyslovení jejího jména vybaví krásné národní parky, soustavy jezer, čistá příroda, která je díky nízkému osídlení velmi zachovalá, či velmi svérázná místní kultura. Švédsko je ovšem velmi populární zemí také pro mořský kajaking a své terény si zde najdou jak začátečníci, tak pokročilejší. Já jsem měl možnost navštívit jednu z lokalit určených spíše začátečníkům.

Být dlouhé dny uvězněn na hladině oceánu není vůbec snadné. Někdy je to nuda, někdy nesmírná zábava a někdy vás třeba napadne se na širé hladině oženit.

Na jih amerického kontinentu Magalhães doplul na den Svaté Voršily 21. října 1520. Průliv, nesoucí jeho jméno, pojmenoval Průlivem Všech svatých a trvalo mu 38 dní, než 310 mil dlouhou úžinou projel.

Postavit repliku lodi z dob velkých zámořských objevů není vůbec snadné, ale ještě těžší je s ní pak vyrazit na oceán a dokázat téměř nevídané.

Pokud byste na internetu hledali, kolik je ve Slovinsku jezer, došli byste k závratnému počtu 321. Znám borce, který se rozhodl, že si zapádluje na všech, ale věřte, že ho čeká několik skutečně prapodivných výletů, protože se do výčtu jezer počítají i rybníčky o ploše 20 m2. Proto se raději přidržíme jen těch jezer, která za pádlování opravdu stojí. A že se jich několik najde.