Stopování

Poučení z prvního covidového léta nás s mojí kamarádkou Alžbetou donutilo pořádně rozmyslet naší letošní cílovou destinaci. Jelikož jsme v minulém roce musely na poslední chvíli odvolat výlety do Rumunska a Slovinska, jenž po celkem shovívavé politice vůči turistům nečekaně „zčervenaly“ na covidové mapě, zvolily jsme letos nejméně komplikovanou variantu, a to sice Chorvatsko, kam již druhým rokem jezdí dovolenkový vlak společnosti RegioJet za velmi příznivou cenu. A jelikož jsme ke všemu obě studentky preferující low cost cestování, nemohla se naskytnout lepší varianta.

V době, kdy mnozí, i hodně dobrodružní cestovatelé tvrdí, že rok 2020 je cestovatelsky mrtvý rok, Tomáš ukazuje pravý opak. V době nejtvrdší peruánské Covid krize (jež trvala sedm měsíců, od 16. 3. 2020 do 5. 10. 2020) se svým kamarádem (coby dva gringos) projel stopem dvě třetiny země. Od začátku roku 2020 až do druhé třetiny listopadu se Tomáš pohyboval po Peru, před několika týdny se objevil na znovuotevřeném, liduprázdném Machu Picchu a aktuálně se před pár dny vrátil na Vánoce ke své rodině v Praze. Po Novém roce prý frčí dál…

Koncem srpna mi hlídací pes z nejmenovaného webu poslal tip na akční letenku na Kanáry. Super! Volám kámošce a během pár hodin jsme rozhodnuté – vyrazíme!

Jako dvě ženy cizinky se stopování po Íránu spíše vyhýbaly. Nabídku couchsurfisty Saeeda však nemohly odmítnout. A tak se Češka, Švýcarka a Íránec vydali stopem do jižního Íránu, do ráje pašeráků.

Tak trochu náhodou jsem dostopovala do Portu Vanina na samém okraji Ruska, odtud jen kousek přes Tatarský průliv na ostrov Sachalin. Stopnout loď je oříšek, proto vyzvídám, kdy popluje příští trajekt. Je to snad státní tajemství.

Západní Čína skrýva místa, která by měla zůstat navždy ukrytá před zraky cizinců. Samotnému se mi v průběhu mého čtrnáctiměsíčního stopování okolo světa nechtíc podařilo jedno takové místo najít…

Nejodpornějším místem v Turecku je dle mého názoru hlavní autobusové nádraží v Istanbulu. Tedy alespoň některé z jeho podzemních částí, kterými jsem se proplétal ve snaze najít slušnou snídani, čekárnu a stanici metra.

Jaké to je stopnout letadlo, plnit po Evropě bláznivé úkoly a dostat se na předem určená místa  a to všechno téměř bez peněz? Přečtěte si rozhovor s Milanem Mikym Škodou, zakladatelem LowCost Race. Přihlašování na letošní ročník už sice skončilo, ale můžete uvažovat o dalších ročnících.

12 posádek, tisíce kilometrů a závod s časem. Mistrovství České republiky v autostopu již brzy vypukne. Závodníci musí zdolat trasu z Prahy do Athén a zpět s tím, že cestou tam musí projet Rumunskem a Bulharskem a domů se musí vracet přes Albánii či Itálii. Na cestě je čeká i 5 úkolů.

Někde sice občas chybí asfaltová silnice, ale díky vstřícnosti místních rozhodně stojí stopování v Albánii za to. Nasaďte batoh, nemluvte anglicky a hlavně smlouvejte!

3 roky, 150 000 km a více než 70 států světa. Cestovatel Pavel Klega opustil práci informatika a rozhodl se stopem procestovat celou Zeměkouli. Na konci srpna se vydal na cestu. Nyní je v Albánii. V rozhovoru prozradil z čeho má největší obavy, jak bude řešit samotu i z čeho bude celé ty roky žít.

Jsi magor? Probuď se! Nikam nejedeš! Vždyť tě tam zabijí. A sám? No to už vůbec ne! Jen buď hezky doma, jako KAŽDÝ. Tohle asi většina cestovatelů dobře zná. Já se s tím však musel poprat poprvé. Zařadit se mezi cestovatele a dobrodruhy, vžít se do rolí tvrdohlavých, cílevědomých osob, kteří se nezaleknou žádné výzvy. Ale tím jsem se měl teprve stát.

Mnoho z nás si vyzkoušelo stopování. Mnoho z nás dokonce v rámci Evropy, kdy jsme se měsíc cítili jako opravdoví dobrodruzi s batůžkem na zádech. Jenže je velký rozdíl mezi stopováním v Evropě a řídce obydlené Austrálii, kde v některých částech přejede za celý den jen jedno auto. To potom musíte mít kromě batohu taky kanistr s vodou a zásoby jídla na několik dní.

Na Nový Zéland se jezdí za krásami přírody a stopovat! Tuto úvodní větu si troufám tvrdit po téměř dvouměsíčním stopařském putování. Severní i Jižní ostrov kolem dokola, občas i napříč.

V hlavě se mi líhne nápad odjet někam stopem, co nejdál, kam to jen půjde. Podle mapy světa je to nejdál do Vladivostoku. Odkráčím na výpadovku a začnu stopovat. Naskočím na první káru za Třebíčí a tradá na východ.