HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Napříč Kanárskými ostrovy stopem i po svých: místní jsou vstřícní a stopuje se snadno

Napříč Kanárskými ostrovy stopem i po svých: místní jsou vstřícní a stopuje se snadno

Koncem srpna mi hlídací pes z nejmenovaného webu poslal tip na akční letenku na Kanáry. Super! Volám kámošce a během pár hodin jsme rozhodnuté – vyrazíme!

Kudy kam

Cíle jsme si předem určily jen dva, dál se uvidí, kam nás pověstný kanárský vítr zavane. Chceme navštívit posvátnou horu Tindaya na Fuerteventuře a jeskyně Guančů, původních obyvatel Kanárských ostrovů, nacházející se na Gran Canarii. Na Gran Canarii jsme kvůli počasí a ceně trajektu – 40 euro/osobu, nakonec nejely.

Velmi příjemně nás překvapilo, jak snadno se na Kanárských ostrovech stopuje. Jen jednou jsme čekaly asi hodinu, jinak lidé, jak místní, tak turisté, stavěli do dvaceti minut. Často si kvůli nám zajeli mimo svou trasu a to i hodně daleko.

Lanzarote

Po příletu se za světel pouličních lamp města Arrecife podle rady letištního sekuriťáka a s navigací vydáváme na blízkou pláž – Playa Honda. Uléháme na pobřežní promenádě a já si pomyslím: „Tak ahoj, Kanárské ostrovy! Teda vlastně dobrou noc.“

Ráno vyrážíme na stop k silnici směr Národní vulkanický park Timanfaya, který si nechceme nechat ujít. Za chvíli se už vezeme k vytouženým lávovým polím. Cestou se dozvíme, jak se španělsky řekne žralok, a že u ostrůvku Isla de Lobos, ležícím mezi Lanzarote a Fuerteventurou, můžeme spatřit delfíny. Jupí – další point na návštěvu!

Láva pokrývá široké okolí a my obdivujeme černou poušť téměř bez známky vegetace. A také pomalu, ale jistě začínáme přemýšlet o tom, za kterým lávovým kamenem se skrývají záchody…

V NP Timanfaya po noci strávené v okolí sopečných vinic zamíříme na stezku kolem kráterů. Krajina nám učarovala a zároveň nás dost vyčerpala. Dva dny strávíme na nádherné pláži s černým pískem – Playa las Malvas. Bez signálu a s docházející vodou sledujeme vlny Atlantského oceánu a sbíráme první lávové kameny jako zátěž do svých batohů. Vodu si kupujeme od jedněch z mála turistů, a poučeny o potřebném množství tekutin se vydáváme zpět. Aut moc nejezdí, a tak se projdeme. Naštěstí už večer s pomocí tří stopů ležíme na jižním pobřeží na pláži, kterou nám doporučili snad všichni, koho jsme potkaly – na Playa de las Mujeres. Následný den strávíme na přelidněné, ale i tak krásné pláži Playa del Papagayo a po přesunu dalším stopem přespíme na Playe Blance.

Fuerteventura

Slovo fuerteventura, jak nám sdělil místní Španěl, znamená v překladu dobrodružství. A Fuerteventura rozhodně dobrodružství skýtá! Obyvatelům tohoto ostrova se říká Majoreros (vyslovuje se Machoreros). Žije zde prý více koz než lidí, a kozí sýr queso majorero rozhodně musíte ochutnat! Lidé jsou velmi milí a nápomocní.

Na konci světa

Na jihu ostrova se vydáváme do malé vesničky Cofete. Vede sem jediná cesta, a tou samou musíte zpátky. Takový konec světa. Kupodivu sem jezdí i autobus. Stopem dorážíme už skoro za tmy, a tak nás jakoby nekonečná cesta plná serpentin a hlubokých nechráněných srázů děsí možná méně než by měla. V noci hrozí dle předpovědi déšť, a tak hledáme přístřešek. Po získaných zkušenostech spíme poblíž nějaké střechy téměř vždy. Počasí si tu totiž dělá, co chce. Volíme dům s přístupnou terasou a náhle se objevuje jakýsi majorero. „Můžeme tady přespat?“ Ptáme se španělsky. Jasně, můžete, je to dům mého bratra a zrovna tu není, reaguje. V noci nás navštíví osli, kteří se po vesnici toulají a nikomu nepatří. Ochotný muž, José, jak se dozvíme, nám druhý den přinese kafe a snídani! Povídáme si, a poznáme nakonec velkou část jeho rodiny včetně koz, ovcí a psa.

Nemáme kde spát

V horách se schyluje k silnému dešti, a my po celodenním stopu hledáme za tmy ubytování v městečku La Oliva. Jenže je buď plno, nebo stojí tolik, kolik si nemůžeme dovolit. Zklamaně zamíříme na náměstí a objevíme kostel. A co takhle přespat tady, navrhuji. Bláznivý nápad, říkáme si, ale ono to fakticky vyjde! Ochotný kněz nás vede do sakristie, nabídne čaj, kafe a taky koupelnu! No páni! Děkujeme jemu i bohu. A leje jako z konve – naštěstí jen do našich božských snů.

Alena KlírováNejraději cestuji do jihovýchodní Asie, ale lákají mě všechny méně poznané kraje, kde se věnuji především pozorování ptáků. Ráda nahlížím i do života běžných lidí, vyhýbám se přeplněným turistickým destinacím. Přemísťuji se buďto stopem nebo hromadnou dopravou.

Zkušenosti čtenářů

petr

Hezký den Aleno, je možno spolucestovat? děkuji

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: