Články

V mládí se rozhodla stát se profesionální dobrodružkou a tento sen si beze zbytku plní. Už dvanáct let cestuje po světě bez letadel, pěšky, stopem (ale třeba i na kole, packraftu nebo autem s obytnou vestavbou) a s minimem peněz. Viktorka Rys přešla Karpaty, Balkán i Kavkaz, půl roku žila na Islandu a při svých cestách zažila chvíle hlubokého štěstí i situace, kdy šlo o život. V rozhovoru vypráví o tom, co ji v životě inspirovalo, co pro ni znamená pojem komfortní zóna, jak řeší práci na cestách i jak se dá dobrodružstvím živit. A vysvětluje také, proč za ním ani zdaleka nemusíme vyrážet na druhý konec světa.

Uzbekistán si většina cestovatelů spojuje se Samarkandem, Bucharou a Chivou. Jedno z nejsilnějších míst země ale leží daleko od slavných měst Hedvábné stezky. Aralské jezero vypráví příběh sovětských ambicí, ekologické katastrofy a krajiny, která se během několika desetiletí změnila k nepoznání.

Většina cestovatelů míří do jihovýchodní Afriky spíše na safari, Šebestián Bok to ale vzal z úplně jiné strany. Během dvou měsíců prošel Tanzanii, Malawi, Zambii a Botswanu, urazil stovky kilometrů po svých a další tisíce kilometrů stopem. Setkával se s lidmi, kteří bělocha viděli vůbec poprvé, dobrovolničil a poznával Afriku z perspektivy, kterou běžný turista nezažije. V rozhovoru vypráví, proč ho přitahuje nejistota, co všechno člověka naučí cestování mimo komfortní zónu a proč za dobrodružstvím nemusíme vyrážet nutně až na vrcholky hor.

Když se řekne Ibiza, většině lidí se vybaví především slavné kluby, elektronická hudba, noční život a nekonečné večírky. Jenže to je jen jedna z mnoha tváří tohoto středomořského ostrova. Stačí se vzdálit od rušných letovisek a objeví se úplně jiná Ibiza – ostrov bílých vesnic, starobylých hradeb, venkovských usedlostí, tradičních slavností, hippie trhů a receptů, které se zde předávají z generace na generaci.

Na mapě jsou Falklandské ostrovy jen pár teček v jižním Atlantiku. Přiletíte sem a zjistíte, že mapa pěkně lže. Před vámi jsou stovky ostrovů, dlouhé bílé pláže bez lidí, větrem bičované útesy a krajina, ve které se silnice ztrácí kdesi za obzorem. Po pláži kráčejí tučňáci, nad hlavou vám na třímetrových křídlech proplouvají albatrosi a občas se vedle člunu objeví delfíni, protože si vás jednoduše přišli prohlédnout. A hlavně je tu prostor. Prostor sednout si na útes a nikam nepospíchat. Hodinu pozorovat kolonii tučňáků. Jít po pláži a nepotkat jediného člověka. Nebo změnit plán, protože fouká z opačné strany, než jste doufali. Právě v tom spočívá kouzlo Falkland.

Největší švýcarský kanton nabízí ledovce, čtyřtisícové vrcholy, historické vodní kanály, horská kola, nekonečné turistické stezky i tradice, které jsou tu stále živé. Tentokrát se vydáme do tří oblastí, z nichž každá ukazuje Wallis trochu jinak: Aletsch Arena pro milovníky ledovců a hor, Saas-Fee pro ty, kteří chtějí vystoupat opravdu vysoko, a Nendaz, kde se adrenalin dá snadno spojit s pohodovou procházkou podél historických zavlažovacích kanálů.

Rušné centrum s velmi autentickými obyvateli, klasickými indiánkami v nařasených sukních s buřinkou – cholitas, a hlavně nekonečné možnosti radovánek v horách a divoké přírodě hned za humny činí z této jinak poměrně komplikované metropole zatím nedoceněný klenot.

Když se řekne Bern, většině lidí se vybaví švýcarské hlavní město s podloubími, historickými kašnami a středověkým centrem zapsaným na seznamu UNESCO. Jenže stačí sednout na vlak a za necelou hodinu se ocitnete v úplně jiném světě. Místo městských ulic vás obklopí horská údolí, ledovce a trojice vrcholů Eiger, Mönch a Jungfrau, které patří k nejslavnějším v celých Alpách.

Vítejte v místě, kde voní borové lesy, křišťálově čistá jezera vypadají jako zrcadla a řeky meandrují tak divoce, že na moment ztratíte orientaci i pojem o čase. Pokud hledáte destinaci, kde vám cestu místo zástupů uřvaných turistů zkříží spíše jelen, bobr nebo přemnožený skokan s velkými gastronomickými ambicemi, právě jste ji našli. Tady, v severním Polsku jen kousek od našich hranic najdete dokonalý mix nedotčené přírody, špičkových cyklostezek i nečekaného luxusu s vůní jachtingu. Připravme si pádla, seřiďme přehazovačky a pojďme se společně podívat na fotografie z místa, které si vás rychle omotá kolem prstu.

Jestli mě něco na Ekvádoru fascinuje, tak je to neuvěřitelná rozmanitost krajiny. Fakt, že se během jednoho dne přesunete z nadmořské výšky 2800 metrů v hlavním městě Quito do 4000 metrů u laguny Quilotoa, další den přejedete do 1800 metrů do Baños, následně do Amazonie, která leží v 700 metrech, a z Amazonie to střihnete přes kopec 4100 metrů vysoký do Guayaquilu s nadmořskou výškou 4 metry!

Na Korsice jsme byli s manželkou a malými dětmi již před 15 lety a hrozně se nám tam líbilo. Letos po letech jsme se rozhodli ji opět navštívit a to již s našimi dospělými dětmi. Malé děti s námi na GR20 jít nemohly, velké děti už zase nechtěly, no, co na plat, rozhodli jsme se jít sami. Abychom s nimi byli alespoň polovinu z našeho cca 14-denního pobytu, potřebovali jsme přechod zkrátit na nějakých 5-6 dní. Nakonec z toho byly vlastně jen 3 dny přechodu v severní části a jeden samostatný výlet na Monte Renoso (2.352 m) v centrální části pohoří a neplatný pokus o výstup na Monte de Oro (2.389 m). O tom však dále v článku.

Sytě zelené borůvčí, které tady v Jizerkách v červnu teprve kvete, hluboké lesy, v nichž se zrcadlí bažiny a rašelinná jezírka, nekonečné louky, mezi nimiž se jako zlatohnědé stuhy kroutí Jizera a její potůčky. Pro tu krásu až zapomínám šlapat do pedálů. Zatímco česká strana Jizerek je plná asfaltek a proudících davů pěšáků i cyklistů, tady v polské části je výrazně klidněji. Silničky jsou většinou štěrkové a každý kilometr je objevováním – nejvíce si to užijete na gravelu nebo MTB, silniční kolo nechte doma. Perličkou je pak singletrek č. 14.

Zatímco Lucern a stejnojmenné jezero lákají na pohodové objevování, okolní hory ukazují divočejší tvář centrálního Švýcarska. Ledovec ve výšce přes 3 000 metrů, nejstrmější ozubnicová železnice na světě, panoramatické lanovky i stezky vedoucí kolem horských jezer dokazují, že zdejší Alpy nejsou jen kulisou, ale místem, kde se rodí ty největší cestovatelské zážitky.

Každá cesta zanechá stopu. Někdy ji připomíná razítko v pasu, jindy vůně místního jídla, nové přátelství nebo výhled, ke kterému se člověk vrací ještě dlouho po návratu domů. Nejcennější vzpomínky přitom nemusí pocházet jen z dalekých expedic. Stejně silný příběh může mít první společný víkend v horách, svatební cesta, cesta za rodinou nebo místo, kde člověk učinil důležité životní rozhodnutí.

Svatojakubská cesta je skvělým důvodem, proč se vydat do Aragonu. Byla by ale škoda projít tento kout severního Španělska jen od jedné poutnické zastávky ke druhé. Aragonské Pyreneje, které tvoří součást oblasti Alto Aragón (Horní Aragon) v provincii Huesca, nabízejí mnohem víc – monumentální kláštery, horské vyhlídky, malebná údolí, románské kostely i vesnice, které si dodnes zachovaly svůj původní charakter. Stačí si na cestu vyhradit o pár dní navíc a objevíte region, který patří k nejautentičtějším částem celého severního Španělska.