Obydlený ostrůvek Fodhdhoo

Přistáváme na mezinárodním letišti Velana u ostrova Malé a přestupujeme na vnitrostátní let operovaný společností Maldives Airlines. Opět se vznášíme do vzduchu a tentokráte si můžeme prohlédnout ostrůvky z ptačí perspektivy velmi detailně. Jsou vidět bílé loďky brázdící moře, ostrůvky s vnitřními lagunami i zelené ostrovy s hotelovými komplexy vybíhajícími svými chatkami daleko do moře.

Po dvaceti minutách letu na sever z Malé (asi 170 km) a jednom mezipřistání na ostrově Hanimadhoo se ocitáme na ostrově Maafaru – obydleném ostrově, který je zároveň jakousi vzdušnou branou celému Noonu atolu s celkem sedmdesáti ostrovy, z nichž je třináct obydlených a na osmi jsou resorty. Naším cílem je Fodhdhoo na jihozápadním cípu atolu – tam nás veze po rozfoukaném moři rychloloď necelou hodinku. A konečně vystupujeme na našem ostrůvku a dostáváme do ruky lahodný nápoj v kokosovém ořechu, ozdobený květem.

Nebe nade mnou, hvězdy pod nohou

Čas se zastavuje, odhazujeme boty, zmocňuje se nás postupně klid nicnedělání. Vnímám šumění mořských vln a palmových listů, s nimiž si pohrává vítr, cítím jemnost teplého bílého písku, pozoruji krabíky, jak pobíhají po pláži a vyťapávají své drobné stopičky. Nořím se pod hladinu a ocitám se v ještě zpomalenějším světě. Mezi korály se prohání barevné rybky, já se vznáším ve vlnícím se moři a nad korálovým útesem, který zajíždí až hluboko k mořskému dnu, si představuji, že umím létat. Fodhdhoo má rozlohu sotva 800 x 450 metrů – severní půlku tvoří vesnička se 170 obyvateli, jižní bujná zeleň. Není potřeba nic plánovat a vymýšlet, jen tu jednoduše být.

Ráno mě budí volání k modlitbám z místní mešity. Je ještě tma a nebe plné jasných hvězd. Jdu se projít po pláži a nechám si šplouchat vodu na nohy. Když se otočím, žasnu – hvězdy spadly na zem a zdobí moji šlápotu a taky všechen písek, který vlny smáčí. Moře a všechno, co omyje, je plné světélkujícího planktonu! Sedím až do svítání, a když už začne světlo mořských světlušek slábnout, vykoukne na mne krabík a začne si hrát s mojí pozorností. Sotva stíhám vrátit se přes hájek kokosových palem ke stolu, kde už se servíruje snídaně pod plachtami. Sluníčka je tu v únoru dost na to, aby to s ním člověk zbytečně nepřeháněl. Místní kulináři umí skvělá míchaná vajíčka se sýrem a k tomu si dáváme spoustu tropického ovoce. K tradiční maledivské snídani se podává také mashuni, což je tuňák smíchaný s kokosem, chilli, cibulí, limetkou a podávaný s plackou chapati.

Nejširší nabídku průvodců a map Malediv (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Na průzkum ostrůvku

Obouvám boty a vyrážím do vesnice. Ze školy se ozývá výskot dětí, ale jinak nikde nikdo není. Střed ostrova zdobí obrovský strom banyanu, jehož vzdušné kořeny se chytají země a podpírají tak obrovský deštník jeho koruny. Od banyanu pak vede bujným lesem široká a rovná cesta k jižnímu cípu ostrova. Je lemovaná vysokými palmami, které dávají stín. Je to ideální místo, kam si jít zaběhat nebo si jen tak užívat lesa. Kus lesa byl obdělán ve snaze vrátit ostrůvku soběstačnost. Těsně před koncem promenády najdete odbočku doleva. Ta vede k mladičkému banyanu a kousek za ním je písečný lom, z jehož vršku zarostlého barevnými květy se dá trochu rozhlédnout. Jedná se o pozůstatek ze stavby přístavu a také nejvyšší bod ostrova. Také tady jsou malá políčka a k večeru se u nich scházejí matky s dětmi, aby posbíraly nějakou tu úrodu.

Nejdobrodružnějším způsobem, jak prozkoumat ostrůvek, je obejít ho celý po písčitém lemu dokola. Začínám na severu od našeho hotýlku. Tam, kde končí „bikini pláž“ pro ubytované, najdeme pár rybářských loděk a za nimi, dále na západ, zabíhají při odlivu do moře šedé kamenné plotny. Jsem ráda, že jsem si vzala sandály, protože si tu brousí klepeta velcí červenorezaví krabi. Stáčím se na jih a tady se otevírá nádherná zátoka s bělounkých pískem. Kromě racků tu není nikdo. Místní se koupou až navečer a většinou u přístavu. Chvilku tu sedím a připadám si úplně jako na opuštěném ostrově. Míjím promenádní severojižní cestu a ocitám se na další krásné plážové podkově. Dál na východ je pak pobřeží plné keřů, které zasahují hluboko do moře, a nelze tudy jít, potom přichází přístav.

Večer mezi místními

Kolem páté hodiny večerní se začnou ulice zaplňovat. Místní sedí na unikátních maledivských lavičkách (kovová konstrukce a síťový výplet) před svými přízemními domky a usmívají se na svět. Děti pobíhají po zahrádkách ve stínu banánovníkových a chlebovníkových listů, ty větší hrají mezi domy fotbal. Omladina jezdí na motorkách pár desítek metrů sem a tam, schází se na pláži u přístavu ke hře volejbalu nebo na druhé straně u fotbalového hřiště. Dospělí muži se jdou pomodlit do mešity a hloučky jen posedávají na návsi, tedy prostranství u přístavu. Tady také najdeme jediný a velmi čistý moderní obchod se smíšeným zbožím. Kupuji si kafíčko a sedám ke stařečkům před ním. Pozorují přístav a hádají, co dnes lodě přivezou. Včera k molu přirazila loď naložená stromky v balech a několik z nich bylo vyloženo na Fodhdhoo. 

Usmíváme se na sebe a domlouváme se rukama nohama, ale to už přichází mladý student zdejší školy a ujímá se konverzace. Základní škola na ostrově žáky připravuje hlavně na práci v cestovním ruchu, takže se od první třídy učí intenzivně angličtinu, později ekonomii a gastronomii. Jednou za dva týdny pak dělají studenti starších ročníků besídku pro své rodiče a díky spolupráci s naším Sabba hotels také pro nás. Slečny podávají výtečné maledivské jídlo, velmi podobné indickému – rybí nebo kuřecí kari, chicken tikka masalu nebo tuňákovou polévku – a chlapci obsluhují. Stolky mezi palmami jsou krásně nasvícené světýlky a k jídlu hrají hudebníci na bubny, k tomu zpívají a divoce tančí. Místním skupinám, které tuto hudbu inspirovanou africkými rytmy interpretují, se říká BoduBeru.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Na pláži a v akvárku

Pláž začíná hned před vilami Sabba hotelu. Celý oblouk pláže je vyhrazen obyvatelům hotelu, kterých je všeho všudy dvě až tři desítky. Horké slunečné dny se dají trávit v houpacích sítích ve stínu palem, na lehátkách nebo v osvěžující vodě. Krásně tu profukuje díky severojižní páteřní cestě, která vede celým ostrovem. Hned u břehu poblíž houpaček je malá laguna vhodná k plavání, jinde je moře mělké a dobré pro šnorchlování. Je to jako ponořit se do akvárka – na domácím útesu se míhají rybky tisíce druhů a barev. Nejkrásnější setkání je bezesporu se želvou. Kousek od břehu také stojí potopená motorka, která postupně obrůstá korálem a barevnými mořskými květinami. Samotný korál v posledních letech zbělel, ale teplota moře už opět klesla a koráli se zase budí ke svému barevnému životu.

Odpoledne je čas na tradiční maledivskou svačinku hedhikaa, která se podává s černým čajem. Nejchutnější jsou trojúhelníčky bajiyaa – plněné kokosem a tuňákem, čtverečky bis keemiya – plněné bílým zelím, tuňákem a kořením (někdy i vajíčkem), placičky masroshi – tuňák a kokos a také kuličky gulha – tuňák a kokos i sladké pečivo. 

Rodinný podnik má také své průvodce a potápěčské instruktory a může nás vzít na projížďku k blízkému „sandbanku“ Fohdhipparu – sousednímu korálovému ostrůvku, z něhož nad hladinu vyčnívá jen nízká písečná duna. Šnorchlování je tu nádherné a pohodlné – při poznávání útesu nás žene mořský proud asi tři kilometry. K bělostné písečné duně se pak vracíme loďkou a chvíli si tu odpočíváme. Kluci z hotelu nám tu přichystali kokos na posilněnou před další šnorchlovačkou. Fohdhipparu je domovem a hnízdištěm racků a má velkou hlubokou lagunu, v níž se dá pěkně plavat. 

Šnorchlování s mantami a rybářská výprava

Brzy ráno, když je příliv, moře zčeřené a plné planktonu, je nejlepší čas na setkání s mantami, které se jím živí. Jedeme kvůli tomu na asi dvacet minut vzdálenou lokalitu u Thanburdhoo Faru a skáčeme do temné modré vody uprostřed oceánu. Poslušně plavu za ostatními, protože mi je v té spoustě vody trochu úzko, ale brzy se ze dna zvedá podmořský kopec porostlý korály, a dokonce ani manta na sebe nenechá dlouho čekat. Kousek dále je jedno z nejlepších míst na šnorchlování – dlouhé mělké plotny plné korálů, světla a žlutých rybek. Pak zase naskáčeme do lodi a hurá na snídani.

Na ryby se vyráží naopak před setměním, a tak si vychutnáváme parádní západ slunce. Místní nás učí nahazovat i chytat a s úlovkem různobarevných ryb se vracíme za naších kuchařem, aby nám je připravil. Vůbec nejlépe chutnají přímo na pláži – u stolu se svíčkami, ananasovým džusem a nebem plným hvězd.

Výlet do resortu

Na Noonu atolu se můžete také ubytovat v luxusních resortech. Za zmínku určitě stojí český resort Velaa Private, který vybudoval český miliardář Jiří Šmejc s manželkou a nyní jej spoluvlastní také Daniel Křetínský. Nádherné a cenově dostupné jsou resorty Sun Siyam Iru Fushi a Siyam World. Na jeden z nich se můžete pro zajímavost zajet podívat i během pobytu na Fodhdhoo. Ještě relativně nedávno nebylo možné trávit čas na Maledivách mimo resorty. Naštěstí dnes už mohou cestovatelé navštívit i takový obydlený ostrůvek, jakým je Fodhdhoo, a zažít nejen klid, šnorchlování, tropickou přírodu a všechny odstíny modré, ale také opravdový život místních. Můžete si zamluvit ubytování sami nebo využít programu české cestovky other way holiday Lucky Moheníkové, která vám o Maledivách řekne navíc úplně všechno.