Pouště

Putovat Jordánskem pěšky je tak starý nápad jako starověké stezky. Po tisíce let cesty sloužily obchodu a komunikaci mezi odlehlými komunitami lidí. Dnes na ně vyrazili baťůžkáři. Jordan trail, dálkový trek spojující přes celou délku Jordánska Um Qais na severu s Akabou na jihu, není díky své obtížnosti frekventovaný ani v časech bez covidu, natož nyní. A jako obrovský příslib se jevila prakticky nulová návštěvnost Petry, wádí Rum a nakonec i letovisek u Rudého a Mrtvého moře. Masa svátečních turistů stále sedí zavřená doma. Je tedy nejvhodnější čas vyrazit za jordánským dobrodružstvím!

Tuaregové jsou hrdí a svobodní saharští kočovníci. Autor článku s nimi strávil několik týdnů. Přečtěte si, co je pro Tuaregy typické, na jakém území žijí, proč jim tuarežský kříž slouží také jako cestovní pas a co mají společného s křesťanstvím.

Jordánsko je nádherná země, která se poslední dobou stává čím dál více oblíbeným turistickým cílem. Není se čemu divit – země s bohatou historií nabízí plno památek, pláže a nádherná místa k potápění, kouzelná místa v poušti i plno možností sportovního vyžití.

Pokud vás pracovní povinnosti zanesou na služební cestu přes půl světa až do Dubaje a pokud v sobě máte trochu té cestovatelské nátury, rozhodně si tento pobyt budete chtít prodloužit o pár dní soukromého volna.

Měly by to být nejdelší vlaky na světě. Některé z nich dosahují délky ke třem kilometrům a váží tisíce tun. K tomu, aby se jen rozjely, potřebují i čtyři lokomotivy. Iron Ore Train je sám o sobě unikátní. A víte co je skvělé? Dá se na něm projet Saharou.

Nedaleko od rušného dění bláznivé Dubaje leží malý, poklidný, nábožensky tolerantní, kulturně bohatý, ekonomicky vyspělý a k turistům přátelský sultanát Omán. Země nabízí nenáročnou ochutnávku orientu a překvapivou rozmanitost přírody i památek a jako bonbónek navrch téměř liduprázdné písečné pláže s nádhernými scenériemi.

Somaliland je neuznaný stát na území severního Somálska. Vznikl v roce 1991 během občanské války v Somálsku. Od té doby se na rozdíl od zbytku země těší stabilitě, demokracii a relativní prosperitě. Přesto stále trpí tím, že jej neuznala jediná světová vláda, takže de-facto neexistuje.

Zvláštní atmosféra bázně, respektu a jedinečnosti vyvstává v srdci každého, kdo se někdy ocitne na vršku zlaté písečné duny. Spalující vedro, příjemný pocit na chodidlech a tíživé ticho. To je poušť.

Nikde nikdo. Kam oko dohlédne, tyčí se z prašné a vysušené pouště Atacama jen vysoké kaktusy. Ale není tu pusto. Okolo běhají pouštní lišky a kaktusy jsou pokryty lišejníky. Jedinečnou vegetaci tady vykouzlila obyčejná mlha.

Potřebujete poradit? Hedvábná stezka je tu od toho. Každý pátek můžete sledovat články ze sekce Rady, vždy na jiné téma. A začínáme exkluzivním článem od autorské dvojice Motani. Podělí se s námi o své zkušenosti z extrémně horkých oblastí.