Dobrovolnictví

Jak cestovat udržitelně? Jaké místo považuje za svůj domov? Má někdy pocit, že její snaha chránit přírodu nemá smysl? A co ji dělá šťastnou?
Přečtěte si rozhovor s Hanou Svobodovou, zakladatelkou organizace Chráníme mořské želvy. Hanka vystudovala biologii a ochraně mořských želv se věnuje více než 16 let, a to nejen v Indonésii, ale také na Srí Lance a v Ekvádoru. Je propagátorkou udržitelného cestování a každý den se snaží plnit si své sny.

Nový projekt Jeřábí život se věnuje pozorování a ochraně jeřábů popelavých, kteří jsou u nás kriticky ohroženým druhem. Vliv na jeho hnízdění mají jak klimatické změny a vysychání potřebných mokřadů, tak nově také situace spojená s koronavirem, kvůli zvýšenému pohybu lidí v přírodě, kteří mohou jeřáby rušit na hnízdištích.

“Sebereš všechny své nástroje, svou mačetu a další věci, a jakmile si nasadíš batoh, začneš se potit a potíš se a potíš, a v okamžiku jsi dehydrovaný. Ukážou ti místo, kde je ohniště požáru a to tě vyděsí, protože nevíš, jak začít, a máš strach, protože cítíš kouř, který tě může otrávit. Cítíš paniku z nedostatku kyslíku a máš chuť to všechno zahodit, ale začneš pracovat a od tohoto momentu je všechno na tobě. Je to neskutečně unavující…”

Cesta do Himálají je pro dobrovolníky úžasnou zkušeností, při které mohou poznat z blízka kulturu Malého Tibetu a zároveň udělat něco dobrého. V průběhu pobytu bydlí dobrovolníci u rodin dětí ze školy, mohou vyrazit s dětmi na školní piknik nebo se zúčastnit různých oslav, které ve vesnici probíhají. Kontakt lidí rozdílných kultur vede k vytvoření reálnějšího pohledu na život na druhé straně planety a poučení na obou stranách.

Hedvábná stezka ve spolupráci s neziskovými organizacemi již několik let za sebou přináší dobrovolnické HELP-CAMPy, plné humanitárních, rozvojových a vědeckých aktivit. Jako každý rok, také letos hledají neziskovky spolehlivé a nadšené lidi, kteří se vydají do zahraničí pomáhat. Campy se konají na různých místech světa a cílem zde není pouze pomoci potřebným, ale také poznat sám sebe, zajímavá místa a nové přátele.

Stovka dobrovolníků se letos v srpnu v rámci projektu Albánská výzva vydala do dosud neznámé části severoalbánských hor, aby tam vyznačili síť turistických stezek, opravili kostel nebo postavili most. Přestože do jejich práce mnohdy zasahoval tzv. albánský faktor, mají v úmyslu v podobném duchu pokračovat i příští rok.

V rámci dobrovolnického programu se vydala Dagmar Winklerová na deset měsíců do mexického městečka Nogales. Městečka, které leží na pověstné a mnoha děsivými drogovými historkami opředené hranici mezi USA a Mexikem. V rozhovoru prozradila, proč se rozhodla svůj pobyt prodloužit, co jí oslovilo z mexické kuchyně i zda je to opravdu s drogami na hranicích tak divoké, jak se povídá.

Téměř každý, kdo se do téhle nádherné země oplývající zejména (v porovnání s jinými evropskými státy) zdánlivě nekonečným územím nedotčeného přírodního bohatství vydá, si chce vyšlápnout na nějaký z těch světoznámých treků, nebo alespoň na chvíli propadnout kouzlu kratších toulek po horách a lesích.

Alegría znamená španělsky radost a Christoph von Toggenburg takto pojmenoval své kolo, na kterém ujel 3 200 km po nejvyšších stezkách světa. “Vždycky jsem se sám sebe ptal, jak můžu spojit vášeň ke sportu a komunikaci, abych pomohl potřebným. Alegria je výsledkem tohoto snu.” Jeho příběh uvidíte na filmovém festivalu Expediční kamera.

„Když zachráníte jeden lidský život, je to jako byste zachránil celý svět,“ opakuje si často lékař Rastislav Maďar, když mu padne na mysl strach, že všem těm podvyživeným dětem v Malawi prostě pomoci nemůže. S organizací International Humanity pro to ale dělá vše, co může.

50 dní v sumaterském deštném pralese bez elektřiny, bez internetu, bez mobilního signálu. O ranní budíček se stará tlupa gibonů, malý vodopád je naším sprchovým koutem kombinovaným s vířivkou. Tak nějak vypadalo moje letošní léto s českým dobrovolnickým projektem v Indonésii.