Je poslední dubnový týden, brzké jarní odpoledne a v historickém centru Andújaru to zeje prázdnotou. Počasí je jak ze škatulky, na nebi ani mráček. Kvetoucí pomerančovníky tu sebevědomě šíří omamnou vůni, připomínající jasmín. Zpěv slavíka občas přeruší zvuk nějakého motorového dopravního prostředku, kterému se podařilo proklouznout skrz úzké uličky, jinak je tu naprosté ticho. Je to ale klid před bouří. Za několik hodin se tu rozběhne několikadenní slavnost, která nemá ve světě obdoby – Romería de la Virgen de la Cabeza.
Součástí Panonské roviny v jihovýchodní Evropě je oblast Banátu, která je od severu ohraničena řekou Mureş, od západu řekou Tisa, zatímco jižní hranici tvoří řeka Dunaj a na východě pohoří jižních Karpat. Za Rakouska-Uherska byl jeden Banát a teprve poválečná dělení jej rozdělila hranicemi.
Každý kdo rád cestuje, vždycky nakonec vypráví o lidech, s kterými se na své cestě setkal. Jezdíme za poznáním cizích krajů, jiné přírody, neobvyklé architektury, a stejně nám nakonec uvízne v hlavě nejvíc, jací tam byli lidé, co jedli, jak se bavili a zda byli přátelští či naopak.
Prosinec je výjimečný měsíc v roce prodchnutý řadou svátečních oslav. Vydejme se napříč světem prozkoumat, jak se kde slaví Vánoce – a nejen ony.
Mezináboženský dialog je čím dál naléhavější – a také zajímavou, ba krásnou – výzvou pro všechny, pro cestovatele potom zvlášť.
Profláknuté Thajsko plné lidí? Omyl. Covid, protiepidemická opatření a nouzový stav všechno změnily a dříve přeplněné chrámy a paláce navštěvují hlavně místní a vyhlášené pláže na jihu země vykazují výrazně nižší návštěvnost než v předchozích letech. Thajci jsou unavení a vyhlížejí lepší zítřky spojené s příjezdem turistů, ale i tak vás přivítají s odzbrojujícím úsměvem a vřelou atmosférou. Vydejte se s námi na toulání tak trochu jiným Thajskem, Thajskem bez turistů.
O české menšině v Daruvaru, v chorvatské Slavonii, se ví mnohem méně než například o té rumunské či ukrajinské. Proč je tomu tak? Možná proto, že Čecha toužícího smočit v létě nohu ve slané vodě a řádně si po celoročním pracovním zápřahu odpočinout zajímá jenom, kam si na přeplněné pláži postavit lehátko a kde prodávají nejlepší „sladoled“.
Mnozí o tom sní – zažít karneval v Brazílii! Já se ocitla krátce před karnevalem na severovýchodě Brazílie, kde se mísí původní indiánští obyvatelé s Portugalci a Afričany, které Portugalci přivezli do země jako otroky. Tak jako je diverzifikované a přitom zajímavě propojené obyvatelstvo Brazílie, jsou odlišné i podobné její jednotlivé státy, kterých je celkem 27.
V létě 2019 jsem se vydal na západ Ukrajiny, konkrétně do vesničky Koločava, která v letech 1918 – 1938 bývala součástí Československa. Právě tady je možné najít domorodce, kteří stále mluví česky, sice trochu lámaně, ale dorozumíte se.
Bali je země 20 000 chrámů. To dává určitý důkaz o významu, který duchovnost hrála v historii ostrova a který si udržuje v dnešní moderní době.
Když se řekne zoroastriánství, tak si možná vybavíte proroka Zarathuštru a Nietzscheho knihu, ale víte, že tohle prastaré náboženství, je původním náboženstvím Peršanů?
Klášter města Hemis se dva dny v roce mění na jeviště největší a nejpopulárnější náboženské slavnosti v Ladakhu, země vysokohorských průsmyků a žijící buddhistické kultury.
Historické staré město, malebné horské jezero, tradiční horský statek: Při cyklotúře z Bad Reichenhallu kolem jezera Thumsee až na horský statek Höllenbachalm můžete tohle všechno objevit.
Mongolsko je země, kam civilizace v našem pojetí zatím nedorazila. A přitom se nezdá, že by tam někomu chyběla. Bohatství Mongolska tkví v něčem jiném. Mongolové mají to, co my Evropané vlastně už ani neznáme. Nekonečný prostor s volným a čistým obzorem všude kolem, ve dne sytě modré nebe nad hlavou a v noci oblohu černou jako uhel, posetou tolika hvězdami, že jste dosud netušili…
Tak trochu náhodou jsem dostopovala do Portu Vanina na samém okraji Ruska, odtud jen kousek přes Tatarský průliv na ostrov Sachalin. Stopnout loď je oříšek, proto vyzvídám, kdy popluje příští trajekt. Je to snad státní tajemství.