Psychedelická iniciace bwiti v africkém Gabonu

Nejde o bohoslužbu, nejde o naklánění si božstev či duchů na svou stranu, ani o přivolání štěstí pro sebe nebo naopak neštěstí pro nepřítele – jde výhradně o sebepoznání, duchovní vhled do podstaty skutečnosti, odhalení duchovního závoje, setkání se se sebou samým v nejvnitřnějším smyslu slova.

Duchovní směr bwiti nemá sumu nauky, která by se předávala, vyučovala (i když určité nejobecnější prvky zejména v přístupu k zemřelým předkům a očišťování také existují), ale má iniciační a postupové rituály, při kterých se dosahuje změny vědomí a vhlédnutí do podstaty skutečnosti. Člověk se otevírá vizím a přijímá pochopení reality; neučí se, ale nahlíží.

Podobně jako je tomu u mnoha dalších tradičních afrických náboženství, která se synkretizovala s křesťanstvím (např. vodun a katolické křesťanství v Beninu) nebo islámem (např. vodun a islám v Mali) – případně s nigerijským chrislamem (např. synkretismus jorubského náboženství, islámu a křesťanství v Nigérii) – vznikl také v Gabonu synkretismus bwiti a katolického křesťanství.

Tradiční středoafrické náboženství bwiti

Náboženství bwiti pochází od Pygmejů, kteří objevili účinky konzumace druhé vrstvy kořene keře iboga. Pygmejové – v Gabonu především etnikum Mbenge (skupiny Aka, Gyele, Bongo, Baka a Kola) – vypozorovali zvláštní účinek ibogy u horských goril, které kořen okusovaly. Pygmejští lovci byli po malých dávkách drceného kořene ibogy schopni urazit znatelně delší vzdálenost, unést větší zátěž a několik dní nespat. Větší dávky ibogy vedou k výrazným halucinacím a dávka užívaná k iniciaci bwiti způsobí dočasné bezvědomí. Překročení této dávky – vzhledem k hmotnosti a zdravotnímu stavu člověka – způsobí smrt.

Pygmejové začali větší dávky ibogy používat k duchovním účelům, k získání vhledu do reality a časem rozvinuli unikátní náboženský směr. Tento duchovní směr tradičního středoafrického náboženství je dnes rozšířen zejména v Gabonu a Kamerunu (okrajově i v okolních zemích) mezi bantuskými etniky Punu, Mitsogo a Fang. Pygmejů, jimž je původ bwiti připisován, dnes již nežije v oblasti mnoho, v deštných lesích přežívají poslední nepočetné skupiny, odhaduje se v nižších jednotkách tisíc. Bylo by mimořádně zajímavé studovat počátky této náboženské tradice, ovšem vzhledem k absenci jakýchkoli písemných pramenů pygmejského původu je to prozatím nemožné.

V Gabonu je bwiti praktikováno samostatně jako svébytné náboženství, často také spolu s katolickým křesťanstvím a (nebo) s kultem předků bez směšování, v neposlední řadě v synkretizované podobě. Bwiti je jedním z oficiálních náboženství Gabonu. Odhaduje se, že náboženství bwiti vyznává v Gabonu a okolních zemích až 3 miliony lidí. Není jasné, kolik z nich praktikuje zároveň také křesťanství nebo obě náboženství synkreticky propojuje.

Zasvěcenec, který připravuje přípravek z ibogy a vede iniciační rituál, se nazývá nganga. Iniciační rituál v Gabonu trvá (podle oblasti) obvykle tři až sedm dní. Rituál není všude stejný, přesto má některé konstantní charakteristiky napříč oblastmi. Klíčovým prvkem je, že předposlední zasvěcovací noci iniciovaný symbolicky umírá (fakticky je v bezvědomí nebo ve velmi hlubokém spánku), svléká ze sebe starého člověka a získává poznání; tělo iniciovaného leží v bezvědomí, zatímco jeho vědomí cestuje vesmírem. Pokud člověk sleduje nečisté úmysly, nechce se dozvědět o sobě a o celkové realitě, ale chce získat např. umění ublížit ostatním, rituál jej podle přesvědčení ngangů zničí. Iboga má podle ngangů mocně zesilovat základní nastavení člověka, jeho přístup k rituálu, přístup k sobě a k ostatním. To je také podle zasvěcenců důvod, proč někteří lidé rituál nepřežijí a z bezvědomí se již nevrátí. Ngangové tvrdí, že iboga těmto lidem natolik znásobí negativní postoj a zlo v sobě samém, že je to pohltí a zabije. Zatímco po psychedelické fázi má následovat tzv. návrat, nebo též znovuzrození, tito lidé promění smrt symbolickou ve smrt faktickou.

Tabernanthe iboga a iniciační rituál bwiti

Tabernanthe iboga je tropický keř z čeledi toješťovité. Kořen keře obsahuje psychoaktivní látky silně ovlivňující centrální nervový systém, patřící do skupiny halucinogenů, na člověka působící výraznými změnami vědomí. Iboga je nejrozšířenějším středoafrickým halucinogenem a je využívána pro duchovní účely, léčbu, ovšem také jako jed, a to zejména v Gabonu, Rovníkové Guinei, jižním Kamerunu, západním Kongu a západním Demokratickém Kongu. Nejen vyznavači bwiti v Gabonu, ale i některé další náboženské tzv. tajné společnosti – např. společnost Ombudi v Gabonu – ibogu považují za božskou rostlinu.

Kořen ibogy obsahuje více než deset různých indolových alkaloidů, přičemž nejúčinějším z nich je alkaloid ibogain. Menší dávka alkaloidu ibogainu pomáhá lidskému organismu překonat únavu, hlad a žízeň a dočasně zvýšit energii. Psychedelické účinky vyvolává větší množství přijatého alkaloidu ibogainu. Předávkování končí smrtí.

Ibogain patří mezi tzv. atypická psychedelika, neboť narozdíl od klasických psychedelik je mechanismus účinku jiný než agonismus na serotoninových receptorech. Ibogain je obsažen v rostlinách čeledi toješťovitých, zejména v Tabernanthe iboga, Voacanga africana, Tabernaemontana undulata a některých dalších. Mechanismus účinku je kombinovaný a ne zcela objasněný. Působí na větším množství receptorů a zasahuje do většího množství systémů. Ibogain působí jako inhibitor zpětného vstřebávání serotoninu. Působí rovněž jako κ- a µ-opiodní agonista. Na účinku také participují NMDA receptory a α3ß4 nikotinové receptory.

Iniciační rituál je pro Gabonce velmi důležitý: právě při něm jsou zasvěceni do náboženství bwiti a poprvé v životě konzumují ibogu. Po úspěšném absolvování iniciačního rituálu mohou přijímat ibogu po celý život, ať už při slavnostech, při léčbě nebo pro svůj osobní duchovní rozvoj. Iniciační rituál probíhá nejčastěji v rané dospělosti kolem patnáctého roku věku. Dítě z rodu ngangů, které je předurčené stát se ngangou, absolvuje iniciaci dříve, přibližně ve věku sedmi let.

Společnými charakteristikami iniciačního rituálu v různých oblastech jsou monotónní hudba s opakující se melodií, očista, zvracení, půst, okuřování a přijímání přípravku z kořene iboga. Iniciační rituál se někdy nazývá jednoduše podle keře, jehož drcený kořen se konzumuje – iboga. Pro několikadenní iniciační rituál je typické stálé monotónní hraní na specifické strunné nástroje, rytmická chrastidla a rohy. Hraje vždy několik hudebníků, kteří se střídají, neboť iniciovaný prakticky nespí – únava je důležitou součástí zesílení vizí – a monotónní hudba tak hraje celé dny i noci. Při nejsilnějším opojení iniciovanému hudebníci hrají co nejblíže k uším, aby vytržení proběhlo co možná nejintenzivněji.

Nejširší nabídku průvodců a map Gabonu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Průběh iniciace

První den dostává iniciovaný první dávky odvaru drceného kořene v nápoji, který vyvolá intenzivní zvracení a celkové vyčištění trávicí soustavy – jedná se o tzv. rituál zvracení. Iniciovaný je vysvlečen, povolena je pouze čistá, obvykle bílá bederní rouška, u žen je povoleno zakrytí celého těla. Někteří iniciovaní jsou nazí, volba je na každém jedinci. Stále hraje hudba, iniciovaný se čistí, odpočívá.

V dalším kroku (obvykle druhý den) se skupina – většinou se iniciuje více jedinců, obřad vede jeden či dva ngangové a asistuje několik dalších zasvěcenců – přesouvá hluboko do deštného lesa k řece. Obvykle se začíná u sacré – posvátného místa (často je to starý strom) u řeky. Následuje obmytí iniciovaného v řece, ideálně v proudu, např. pod vodopádem. Vnitřní i vnější očista je mimořádně důležitá, protože účinná látka kořene podle ngangů výrazně zesiluje pozitivní, ale i negativní obsahy vědomí, a pokud by se člověk před konzumací kořene nezbavil hříchů a negativ, nemusel by konzumaci přežít. Stále se chrastí a hraje na strunné nástroje.

Následuje přesun na místo samotné iniciace: někdy je to venku u posvátného stromu, jindy ve vnitřním prostoru; hoří svíce, přes noc oheň. Na řadu poté přichází omývání namáčenými listy, pokrytí popelem nebo bílým práškem (někde praktikováno není). Dalším důležitým prvkem je okuřování, tzv. kouřová koupel, která obvykle probíhá třetí den. V některých oblastech se z velkých palmových listů vytvoří malý prostor, kam iniciovaný vstoupí a do něhož se vhání kouř. Jinde se iniciovaný usadí na židli, přikryje dekou, aby vykukovala pouze hlava a kouř se vhání pod deku. V některých oblastech při kratším rituálu nganga okuřuje iniciovaného jednoduše doutnákem nebo i cigaretou.

Stále se iniciovanému podává malé množství kořene ibogy. Všechny dosavadní fáze rituálu mají úlohu očišťování. Klíčovým momentem je totiž očištění člověka od všeho zlého a negativního a jeho znovuzrození. Po okuřování se iniciovanému přes obličej, jinde přes celé tělo, namaluje svislá červená čára a na čelo připevní ptačí brko. Na hlavu se v některých oblastech Gabonu nasazuje koruna z listí. Čtvrtý den může opět probíhat rituální zvracení. Záleží na tom, jak iniciovaný zvládá udržet v sobě extrémně hořký prášek z rozdrceného kořene. U kratších iniciací tato fáze chybí.

Nejdůležitější prvek iniciace probíhá obvykle pátý den (při kratších ceremoniích druhý či třetí den). Ke konzumaci velké dávky drceného kořene iboga dochází večer. Iniciovaný je nesmírně vyčerpaný: po celou dobu několikadenního zasvěcování nejí, pije pouze čistou vodu a spí jen minimálně. Stále hraje hudba, hoří ohně. Na některých místech nganga před podáním posvátného pokrmu několikrá píchne iniciovaného jehlou do čela a do jazyka. Při přijímání pokrmu z kořene je iniciovanému nastaveno zrcadlo. Iniciovaný se na sebe dívá, vystupuje ze sebe a pozoruje se z odstupu. Poté do sebe jaksi zvenčí vstupuje a proniká do své nejvnitřnější úrovně. Potkává se sám se sebou, poznává se… Po konzumaci velkého množství kořene iboga upadne do bezvědomí nebo velmi hlubokého spánku, v němž se odehrávají ty nejdůležitější vize. Bezvědomí nebo hluboký spánek trvá celý šestý den. Tělo iniciovaného leží na zemi, zatímco vědomí putuje, nahlíží, poznává. Hudebníci bez přestání hrají jednu opakující se melodii. Nganga stále dohlíží na iniciovaného. Stav je natolik hluboký, že se tělo na zemi mnoho hodin (i desítky) vůbec nepohne. Sedmý den se iniciovaný navrací. Sedí na zemi, později chrastítky rytmicky doprovází hudebníky. Probouzí se ze změněného stavu vědomí. Probouzení do plně bdělého stavu trvá hodiny.

Lidé uvádí po iniciaci různé vize: často se jedná o nesmírně živé obrazy z nejranějšího dětství nebo – v oblastech, kde se bwiti praktikuje spolu s kultem předků – setkání se zemřelými předky. Někdo nazírá hluboké propojení s prostředím (přírodou, lidmi, vesmírem…). Obrazy jsou ale slovy jen těžko zprostředkovatelné a druhému nedávají mnoho smyslu. Ohraničenými pojmy se vyjadřuje něco, co hranice stírá. Iniciovaní uvádí, že v jejich vnímání trvalo vytržení mnoho desítek hodin nebo dokonce několik dní. Subjektivní prožívání času je pod vlivem velkého množství ibogy značně deformované.

O málo známých původní náboženství, jako je mursijské náboženství, abwoi, serer, bori, akan, bushongo, Nkisi Nkondi a některé linie afrického čarodějnictví (azande, kindoki) se dozvíte v nové knize autora Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika.