23. ročník festivalu opět nabídne několik výjimečných filmů, které měly premiéru letos nebo loni v indických kinech. Program je jako vždy velmi pestrý a každý si jistě vybere film, který se mu trefí do noty. Festival přivítá od 8. do 10. října již tradičně pražské kino Světozor a v neděli 11. října pak vše zakončí taneční galavečer Bollywood fiesta v divadle Rokoko v rámci doprovodného Festivalu indického tance.

V mládí se rozhodla stát se profesionální dobrodružkou a tento sen si beze zbytku plní. Už dvanáct let cestuje po světě bez letadel, pěšky, stopem (ale třeba i na kole, packraftu nebo autem s obytnou vestavbou) a s minimem peněz. Viktorka Rys přešla Karpaty, Balkán i Kavkaz, půl roku žila na Islandu a při svých cestách zažila chvíle hlubokého štěstí i situace, kdy šlo o život. V rozhovoru vypráví o tom, co ji v životě inspirovalo, co pro ni znamená pojem komfortní zóna, jak řeší práci na cestách i jak se dá dobrodružstvím živit. A vysvětluje také, proč za ním ani zdaleka nemusíme vyrážet na druhý konec světa.

Uzbekistán si většina cestovatelů spojuje se Samarkandem, Bucharou a Chivou. Jedno z nejsilnějších míst země ale leží daleko od slavných měst Hedvábné stezky. Aralské jezero vypráví příběh sovětských ambicí, ekologické katastrofy a krajiny, která se během několika desetiletí změnila k nepoznání.

Většina cestovatelů míří do jihovýchodní Afriky spíše na safari, Šebestián Bok to ale vzal z úplně jiné strany. Během dvou měsíců prošel Tanzanii, Malawi, Zambii a Botswanu, urazil stovky kilometrů po svých a další tisíce kilometrů stopem. Setkával se s lidmi, kteří bělocha viděli vůbec poprvé, dobrovolničil a poznával Afriku z perspektivy, kterou běžný turista nezažije. V rozhovoru vypráví, proč ho přitahuje nejistota, co všechno člověka naučí cestování mimo komfortní zónu a proč za dobrodružstvím nemusíme vyrážet nutně až na vrcholky hor.

Když se řekne Ibiza, většině lidí se vybaví především slavné kluby, elektronická hudba, noční život a nekonečné večírky. Jenže to je jen jedna z mnoha tváří tohoto středomořského ostrova. Stačí se vzdálit od rušných letovisek a objeví se úplně jiná Ibiza – ostrov bílých vesnic, starobylých hradeb, venkovských usedlostí, tradičních slavností, hippie trhů a receptů, které se zde předávají z generace na generaci.

Na mapě jsou Falklandské ostrovy jen pár teček v jižním Atlantiku. Přiletíte sem a zjistíte, že mapa pěkně lže. Před vámi jsou stovky ostrovů, dlouhé bílé pláže bez lidí, větrem bičované útesy a krajina, ve které se silnice ztrácí kdesi za obzorem. Po pláži kráčejí tučňáci, nad hlavou vám na třímetrových křídlech proplouvají albatrosi a občas se vedle člunu objeví delfíni, protože si vás jednoduše přišli prohlédnout. A hlavně je tu prostor. Prostor sednout si na útes a nikam nepospíchat. Hodinu pozorovat kolonii tučňáků. Jít po pláži a nepotkat jediného člověka. Nebo změnit plán, protože fouká z opačné strany, než jste doufali. Právě v tom spočívá kouzlo Falkland.