Když se Vilém “Vilík” Dvořák v 19 letech rozhodoval, co dál, Kudrna pro něj byl jasnou volbou. Jako nadšený sportovec si našel místo především v cyklistických zájezdech, jeho doménou se stala Ukrajina, Banát a Peloponés. Postupně se začal věnovat vodáckým zájezdům, na které časem přesedlal – důvěrně zná snad všechny řeky z kudrnovské nabídky. Vypracoval se na lídra vodácké sekce a dlouhá léta jako garant zaštiťoval organizaci vodácké nabídky a přípravu nových programů. Když voda zamrzne, stává se nadšeným lyžařem, pod jehož taktovkou se připravoval například lyžařský Skitest. Na sklonku roku 2016 přišla logická výzva, které se chopil a převzal post ředitele CK. Uchopil tak podstatně větší kormidlo, ale na pár srdcových akcí si čas najde i dnes.

Když navštívíte mladé Íránce doma, dozvíte se mnoho o jejich tajném porušování zákonů. Alkohol, sex, drogy – celá generace si své touhy plní v utajení. A jak to vím? Procestoval jsem velkou část Íránu přes platformu s bezplatným ubytováním známým pod názvem couchsurfing.

Originální a humorný cestopis po různých koutech světa od Martina Úbla, autora bestselleru Stezka Českem.

Galapágy patří k nejkrásnějším ostrovům světa, na tom se shodne většina cestovatelů, která měla to štěstí tohle ekvádorské souostroví navštívit. Příroda tady v rozmanitosti a pestrosti rozhodně nešetřila – kromě želv sloních tu můžete potkat lachtany, velryby, albatrosy a desítky dalších unikátních druhů zvířat a rostlin, kochat se jedinečnými scenériemi aktivních sopek, užívat si koupání, nekonečných pláží a teplého moře.

23. ročník festivalu opět nabídne několik výjimečných filmů, které měly premiéru letos nebo loni v indických kinech. Program je jako vždy velmi pestrý a každý si jistě vybere film, který se mu trefí do noty. Festival přivítá od 8. do 10. října již tradičně pražské kino Světozor a v neděli 11. října pak vše zakončí taneční galavečer Bollywood fiesta v divadle Rokoko v rámci doprovodného Festivalu indického tance.

V mládí se rozhodla stát se profesionální dobrodružkou a tento sen si beze zbytku plní. Už dvanáct let cestuje po světě bez letadel, pěšky, stopem (ale třeba i na kole, packraftu nebo autem s obytnou vestavbou) a s minimem peněz. Viktorka Rys přešla Karpaty, Balkán i Kavkaz, půl roku žila na Islandu a při svých cestách zažila chvíle hlubokého štěstí i situace, kdy šlo o život. V rozhovoru vypráví o tom, co ji v životě inspirovalo, co pro ni znamená pojem komfortní zóna, jak řeší práci na cestách i jak se dá dobrodružstvím živit. A vysvětluje také, proč za ním ani zdaleka nemusíme vyrážet na druhý konec světa.