Na Korsice jsme byli s manželkou a malými dětmi již před 15 lety a hrozně se nám tam líbilo. Letos po letech jsme se rozhodli ji opět navštívit a to již s našimi dospělými dětmi. Malé děti s námi na GR20 jít nemohly, velké děti už zase nechtěly, no, co na plat, rozhodli jsme se jít sami. Abychom s nimi byli alespoň polovinu z našeho cca 14-denního pobytu, potřebovali jsme přechod zkrátit na nějakých 5-6 dní. Nakonec z toho byly vlastně jen 3 dny přechodu v severní části a jeden samostatný výlet na Monte Renoso (2.352 m) v centrální části pohoří a neplatný pokus o výstup na Monte de Oro (2.389 m). O tom však dále v článku.

Sytě zelené borůvčí, které tady v Jizerkách v červnu teprve kvete, hluboké lesy, v nichž se zrcadlí bažiny a rašelinná jezírka, nekonečné louky, mezi nimiž se jako zlatohnědé stuhy kroutí Jizera a její potůčky. Pro tu krásu až zapomínám šlapat do pedálů. Zatímco česká strana Jizerek je plná asfaltek a proudících davů pěšáků i cyklistů, tady v polské části je výrazně klidněji. Silničky jsou většinou štěrkové a každý kilometr je objevováním – nejvíce si to užijete na gravelu nebo MTB, silniční kolo nechte doma. Perličkou je pak singletrek č. 14.

Zatímco Lucern a stejnojmenné jezero lákají na pohodové objevování, okolní hory ukazují divočejší tvář centrálního Švýcarska. Ledovec ve výšce přes 3 000 metrů, nejstrmější ozubnicová železnice na světě, panoramatické lanovky i stezky vedoucí kolem horských jezer dokazují, že zdejší Alpy nejsou jen kulisou, ale místem, kde se rodí ty největší cestovatelské zážitky.

Každá cesta zanechá stopu. Někdy ji připomíná razítko v pasu, jindy vůně místního jídla, nové přátelství nebo výhled, ke kterému se člověk vrací ještě dlouho po návratu domů. Nejcennější vzpomínky přitom nemusí pocházet jen z dalekých expedic. Stejně silný příběh může mít první společný víkend v horách, svatební cesta, cesta za rodinou nebo místo, kde člověk učinil důležité životní rozhodnutí.

Svatojakubská cesta je skvělým důvodem, proč se vydat do Aragonu. Byla by ale škoda projít tento kout severního Španělska jen od jedné poutnické zastávky ke druhé. Aragonské Pyreneje, které tvoří součást oblasti Alto Aragón (Horní Aragon) v provincii Huesca, nabízejí mnohem víc – monumentální kláštery, horské vyhlídky, malebná údolí, románské kostely i vesnice, které si dodnes zachovaly svůj původní charakter. Stačí si na cestu vyhradit o pár dní navíc a objevíte region, který patří k nejautentičtějším částem celého severního Španělska.

Světlo, písek a ticho. Existuje jen jasně modré nebe a přemíra světla a písek, z nějž vítr modeluje stále nové tvary. A panuje tu velké ticho, které řeže do srdce hlouběji než cokoliv jiného. A je tu také karavana, ta poskytuje bezpečí a tempo, při kterém je možné poušť skutečně zakusit. Jinak tu není nic.