Když se řekne Bern, většině lidí se vybaví švýcarské hlavní město s podloubími, historickými kašnami a středověkým centrem zapsaným na seznamu UNESCO. Jenže stačí sednout na vlak a za necelou hodinu se ocitnete v úplně jiném světě. Místo městských ulic vás obklopí horská údolí, ledovce a trojice vrcholů Eiger, Mönch a Jungfrau, které patří k nejslavnějším v celých Alpách.

Vítejte v místě, kde voní borové lesy, křišťálově čistá jezera vypadají jako zrcadla a řeky meandrují tak divoce, že na moment ztratíte orientaci i pojem o čase. Pokud hledáte destinaci, kde vám cestu místo zástupů uřvaných turistů zkříží spíše jelen, bobr nebo přemnožený skokan s velkými gastronomickými ambicemi, právě jste ji našli. Tady, v severním Polsku jen kousek od našich hranic najdete dokonalý mix nedotčené přírody, špičkových cyklostezek i nečekaného luxusu s vůní jachtingu. Připravme si pádla, seřiďme přehazovačky a pojďme se společně podívat na fotografie z místa, které si vás rychle omotá kolem prstu.

Jestli mě něco na Ekvádoru fascinuje, tak je to neuvěřitelná rozmanitost krajiny. Fakt, že se během jednoho dne přesunete z nadmořské výšky 2800 metrů v hlavním městě Quito do 4000 metrů u laguny Quilotoa, další den přejedete do 1800 metrů do Baños, následně do Amazonie, která leží v 700 metrech, a z Amazonie to střihnete přes kopec 4100 metrů vysoký do Guayaquilu s nadmořskou výškou 4 metry!

Na Korsice jsme byli s manželkou a malými dětmi již před 15 lety a hrozně se nám tam líbilo. Letos po letech jsme se rozhodli ji opět navštívit a to již s našimi dospělými dětmi. Malé děti s námi na GR20 jít nemohly, velké děti už zase nechtěly, no, co na plat, rozhodli jsme se jít sami. Abychom s nimi byli alespoň polovinu z našeho cca 14-denního pobytu, potřebovali jsme přechod zkrátit na nějakých 5-6 dní. Nakonec z toho byly vlastně jen 3 dny přechodu v severní části a jeden samostatný výlet na Monte Renoso (2.352 m) v centrální části pohoří a neplatný pokus o výstup na Monte de Oro (2.389 m). O tom však dále v článku.

Sytě zelené borůvčí, které tady v Jizerkách v červnu teprve kvete, hluboké lesy, v nichž se zrcadlí bažiny a rašelinná jezírka, nekonečné louky, mezi nimiž se jako zlatohnědé stuhy kroutí Jizera a její potůčky. Pro tu krásu až zapomínám šlapat do pedálů. Zatímco česká strana Jizerek je plná asfaltek a proudících davů pěšáků i cyklistů, tady v polské části je výrazně klidněji. Silničky jsou většinou štěrkové a každý kilometr je objevováním – nejvíce si to užijete na gravelu nebo MTB, silniční kolo nechte doma. Perličkou je pak singletrek č. 14.

Zatímco Lucern a stejnojmenné jezero lákají na pohodové objevování, okolní hory ukazují divočejší tvář centrálního Švýcarska. Ledovec ve výšce přes 3 000 metrů, nejstrmější ozubnicová železnice na světě, panoramatické lanovky i stezky vedoucí kolem horských jezer dokazují, že zdejší Alpy nejsou jen kulisou, ale místem, kde se rodí ty největší cestovatelské zážitky.