Tanzánie

Dlouhé pláže, divoké vlny, romantické západy slunce a cizí kultury, jež nám nabízejí nejrůznější poučení, na ostrovech Indického oceánu je život jiný a rozhodně zajímavý.

Kodrcáme se po prašné cestě a každý menší výmol mě probudí z příjemného klimbání. V terénním autě, které většinou brázdí národní parky, už jsme urazili přes 400 kilometrů ze severu Tanzanie do jejího středu. Teď nás čeká něco výjimečného.

Tropické souostroví ležící v Indickém oceánu asi 40 km od pobřeží Tanzánie, čítá více než 50 ostrovů, z nichž největší jsou Pemba a světově proslulý Zanzibar neboli Unguja.

Na Kilimandžáro, i když není výstup technicky obtížný, dnes nemůže vyrazit každý jak se mu zachce, jako třeba svého času Hanzelka se Zikmundem. Podobně jako na slovenském Gerlachu se i z Kilimandžára stal dobře fungující byznys, kde mají všichni povinnost najmout si horského vůdce s tanzanskou licencí. Všichni. Já, Hanzelka i se Zikmundem nebo třeba Radek Jaroš.

Člověk může mít pocit, že v dnešní korona virem zamořené době je cestování do jakékoliv země, naprostým nesmyslem. Je to samozřejmé, když na nás ze všech stran útočí média, s tím že se svět řítí do záhuby. Já jsem se i přesto zhruba před čtvrt rokem, kdy pandemie ztrácela u nás na síle, rozhodla vycestovat do mé oblíbené Afriky.

Afrika, černý kontinent, nepracující černoši, chudoba, nepokoje, nemoci. Kdo si jako první představí krásné původní lesy, divou zvěř a úsměv na tváři místních lidí? Já ano, ne kvůli tomu, že bych byla velký optimista, ale kvůli tomu co jsem v Africe zažila. A vím, že nejsem jediná.