Tanzánie: Na návštěvě ceremoniálu po tradiční masajské obřízce

Tanzánie: Na návštěvě ceremoniálu po tradiční masajské obřízce

Kodrcáme se po prašné cestě a každý menší výmol mě probudí z příjemného klimbání. V terénním autě, které většinou brázdí národní parky, už jsme urazili přes 400 kilometrů ze severu Tanzanie do jejího středu. Teď nás čeká něco výjimečného.

Blížíme se do okrsku Kiteto, zapadlé oblasti, o které se v průvodcích nedočtete. Není se čemu divit, není tady totiž nic moc k vidění. Co tady teda děláme? Více než polovinu obyvatel neznámé oblasti tvoří původní obyvatelé, Masajové. A právě za nimi jsme se sem vydali.

Červená barva bojovníků

Po cestě míjíme jednotlivé Masaje, starší chlapce, jak v tradičních červených hábitech a s dlouhou dřevěnou tyčí v ruce pohánějí obrovská stáda dobytku. Jedna rodina obvykle vlastní kolem 500 kusů dobytku, často i více. Pastvě se věnují muži, kteří prošli zkouškou dospělosti a stali se z nich bojovníci – morani. Znamená to, že mají za sebou obřízku, a můžou tak nosit červenou barvu bojovníků.

Z prašné cesty plné výmolů odbočujeme do travnatého pole a už tak pomalou jízdu musíme ještě zvolnit. Vzduch provoňuje příjemné aroma neznámých bylinek, jejichž latinské jméno sice zapomínám, to lidové ale nikoliv. „Divoká marihuana,“ objasňuje náš řidič Moison, mimochodem taky Masaj. Původní kmeny používají bylinku při léčení a k tlumení bolestí.

Tance, zpěv a oslavy v plném proudu

Pomalu přijíždíme do zapadlé masajské vesnice. Nikdo nás nevítá, ani žádný bučící dobytek tentokrát nejde slyšet. Pozorujeme ženy, oblečené do pestrobarevných tradičních oděvů a ověnčené širokými náhrdelníky z malých barevných korálků. V početném zastoupení začnou zpívat, tleskat a tančit do rytmu.

O kus dál se do kruhu shromáždilo mužské osazenstvo vesnice. Každou chvíli jeden z nich z kruhu vystoupí a předvede slavný masajský výskok, za který by se nemuseli stydět ani nejlepší atleti světa. Ostatní Masajové do toho poklepávají dlouhými tyčemi do země a ve skocích se střídají. Dospívající dívky tvoří vlastní skupinku u rozložitých stromů, oblečené slavnostněji než jejich mámy, kolem nohou jim probíhají spoře oděná dítka. Jsme na svatbě? Ne, takto vypadá ceremoniál po tradiční obřízce.

Pokud se vydáte do východní Afriky, vyplatí se zde strávit delší čas. Přece je, většina z nás se tam nepodívá každý druhý rok. Kdybyste se chystali mimo jiné třeba také vylézt na africkou nejvyšší horu, přečtěte si našich TOP 11 + 1 RADU před výstupem na Kilimandžáro .

Co je v životě nejdůležitější?

„Obřízka je pro nás důležitější než svatba,“ vysvětluje o chvíli později jedna z přítomných žen. Masajové obřezávají nejen chlapce, ale i dívky. Zatímco mužská obřízka je ve světě známá a akceptována zejména z hygienických důvodů, na tu ženskou má západní svět poněkud jiný názor.

Jenže pro Masaje obřízka znamená zásadní krok na cestě k dospělosti. „Pokud dívka není obřezaná, nemůže se vdát a být matkou. A takovou dívku mezi sebou Masajové nepřijmou,“ vysvětluje Paulo Tunyon z místní neziskovky Kinnapa Development Programme.

Nejširší nabídku průvodců a map Tanzánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

KNH

Nejprve obřízka, pak svatba

Masajská žena pokračuje s vyprávěním o důležitosti ženské obřízky. „Dívkám je mezi osmi až deseti lety, když jsou obřezané. Pak se konečně mohou vdát a založit vlastní rodinu,“ vysvětluje. Při obřízce se ženám odstraňuje část nebo všechny části vnějších pohlavních orgánů. „Dívku považují Masajové za dospělou jedině po absolvování obřízky,“ dodává Paulo Tunyon.

Ženy a muži z celé vesnice tančí, zpívají a oslavují vstup obřezaných dívek a chlapců do dospělosti. Ti mezitím sedí v kruhové chýši uprostřed osady a zotavují se z náročného procesu. Úplně v pořádku budou prý až za tři měsíce.

Stoupám si ke kruhu tančících Masajek a snažím se pořídit pár fotografií. Jedna z žen ale najednou přestává zpívat a začne sebou podivně cukat a kývat celým tělem. Je v transu. Rukama šátrá ve vzduchu a chopí se mého zápěstí, které pevně svírá. Očima koulí dovnitř hlavy a nepřestává se houpat. Stisk její ruky je neuvěřitelně pevný, nemůžu se z něj dostat. Rozhlížím se kolem, ráda bych ženě pomohla, ale nevím jak.

Ostatní Masajky pokračují v tancích a o rozrušenou ženu se nestarají. O pár minut později sevření sama povolí a jeden z přítomných mužů se ji snaží odvést pryč. „To se někdy stává. Soustředila veškerou svou energii na obřezané dívky a chlapce,“ snaží se nám vysvětlit jedna z přihlížejících žen. Paulo Tunyon ale nabízí jiné vysvětlení. „Pravděpodobně snědla větší množství léčivých bylinek.“ Divoká marihuana tak evidentně neslouží jen k lékařským účelům.

Tradiční hostina pod deštníkovým stromem

Muži nás zvou k hrnci s připraveným jídlem. Ostrým nožem krájí syrové maso a pobízí nás k ochutnání. S díky odmítám. Přece jen můj žaludek není natolik silný, abych si dokázala zvyknout na masajskou stravu. Masajové jsou usazení pod rozložitým akátem, který pro svou podobu získal přezdívku „deštníkový strom“.

Nazdobené dívky se stále nesměle krčí v pozadí, malá dítka jsou oproti nim odvážnější a předvádí nám vlastní improvizované tance. Ženy utvořily kruh okolo chýše, ve které sedí obřezané dívky a chlapci, aby jim přinesly brzké zotavení.

Málo věcí vyvolává ve světě takové kontroverze jako ženská obřízka, prováděná tradičními kmeny. Často se stává, že mladé dívky proceduru nepřežijí. Masajům ale její praktikování nikdo nedokáže vymluvit. Obřízka pro ně představuje důležitou součást života. Vzdávali by se jí těžko, a vlastně ani nechtějí.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí