Cestování za tradičními rituály a zvyky okolo zeměkoule nabízí mnoho zážitků. Patří mezi ně zvyky domorodých kmenů v Africe, Asii i Jižní Americe.
Propichování tváří, zdobení těla jizvami nebo vzdušné tibetské pohřby jsou zvyky tolik odlišné od západního světa. Pojďme se za některými podívat a pokusme se je přijímat takové, jaké jsou, a neodsuzovat.
Součástí Panonské roviny v jihovýchodní Evropě je oblast Banátu, která je od severu ohraničena řekou Mureş, od západu řekou Tisa, zatímco jižní hranici tvoří řeka Dunaj a na východě pohoří jižních Karpat. Za Rakouska-Uherska byl jeden Banát a teprve poválečná dělení jej rozdělila hranicemi.
Každý kdo rád cestuje, vždycky nakonec vypráví o lidech, s kterými se na své cestě setkal. Jezdíme za poznáním cizích krajů, jiné přírody, neobvyklé architektury, a stejně nám nakonec uvízne v hlavě nejvíc, jací tam byli lidé, co jedli, jak se bavili a zda byli přátelští či naopak.
Prosinec je výjimečný měsíc v roce prodchnutý řadou svátečních oslav. Vydejme se napříč světem prozkoumat, jak se kde slaví Vánoce – a nejen ony.
Mezináboženský dialog je čím dál naléhavější – a také zajímavou, ba krásnou – výzvou pro všechny, pro cestovatele potom zvlášť.
Každý cestovatel má své vysněné destinace a místa, kam se chce podívat nebo kam se chce vracet. Já s oblibou cestuji za zážitky – zejména za těmi náboženskými. Tentokrát padla volba na Vánoce mezi etiopskými křesťany. A to přímo v do skal vtesané Lalibele.
Mexický stát Michoacán je podle amerického ministerstva zahraničí pro rok 2018 vyhlášen jako nebezpečný a americkým občanům se tam nedoporučuje cestovat.
O české menšině v Daruvaru, v chorvatské Slavonii, se ví mnohem méně než například o té rumunské či ukrajinské. Proč je tomu tak? Možná proto, že Čecha toužícího smočit v létě nohu ve slané vodě a řádně si po celoročním pracovním zápřahu odpočinout zajímá jenom, kam si na přeplněné pláži postavit lehátko a kde prodávají nejlepší „sladoled“.
Mnozí o tom sní – zažít karneval v Brazílii! Já se ocitla krátce před karnevalem na severovýchodě Brazílie, kde se mísí původní indiánští obyvatelé s Portugalci a Afričany, které Portugalci přivezli do země jako otroky. Tak jako je diverzifikované a přitom zajímavě propojené obyvatelstvo Brazílie, jsou odlišné i podobné její jednotlivé státy, kterých je celkem 27.
V létě 2019 jsem se vydal na západ Ukrajiny, konkrétně do vesničky Koločava, která v letech 1918 – 1938 bývala součástí Československa. Právě tady je možné najít domorodce, kteří stále mluví česky, sice trochu lámaně, ale dorozumíte se.
Na samém severu Indie za hlavním himálajským hřebenem se ve státě Džámmú a Kašmír rozkládá nádherná oblast Ladakhu. Bývalé království je díky živé a zachovalé buddhistické kultuře nazýváno „Malým Tibetem“ a chráněno před letními monzunovými dešti i moderním světem hradbou himálajským velehor.
Při výstupu na posvátnou horu Šrí Pada, známější u nás jako Adamova hora, zažijete skoro vše, kvůli čemu jste na Srí Lanku přijeli. Prastaré stúpy a chrámy, nádherné scenerie kopců s čajovými terasami, vysokých hor a kaňonů, ruch exotické země.
Bali je země 20 000 chrámů. To dává určitý důkaz o významu, který duchovnost hrála v historii ostrova a který si udržuje v dnešní moderní době.
Přestože je od roku 1981 oficiálně v Indonésii zakázané gamblerství, na ostrově Bali je stále rozšířené. Velice populární kohoutí zápasy jsou zde provozovány ilegálně, ale jsou více méně tolerovány. Jinak řečeno, policie o nich ví, ale dělá jako by nic a občas si přijdou i vsadit.
Když se řekne zoroastriánství, tak si možná vybavíte proroka Zarathuštru a Nietzscheho knihu, ale víte, že tohle prastaré náboženství, je původním náboženstvím Peršanů?