Toulky Siamem aneb Thajsko v době covidu

Toulky Siamem aneb Thajsko v době covidu

Profláknuté Thajsko plné lidí? Omyl. Covid, protiepidemická opatření a nouzový stav všechno změnily a dříve přeplněné chrámy a paláce navštěvují hlavně místní a vyhlášené pláže na jihu země vykazují výrazně nižší návštěvnost než v předchozích letech. Thajci jsou unavení a vyhlížejí lepší zítřky spojené s příjezdem turistů, ale i tak vás přivítají s odzbrojujícím úsměvem a vřelou atmosférou. Vydejte se s námi na toulání tak trochu jiným Thajskem, Thajskem bez turistů.

Měsíc před odletem byl náročný. Podmínky vstupu se měnily ze dne na den. Nakonec se nám ale podařilo získat všechna povolení, potřebné doklady, odletět a po méně než 24 hodinách povinné izolace získat písemné potvrzení o negativním PCR testu a ujištění z recepce karanténního hotelu: „Yes, you are free now and you can travel! Enjoy your time in Thailand!“

Bydlíme jen pár set metrů od legendární Khosan Road. Na ulici skoro nikdo, obchody a stánky jsou buď zavřené, nebo zejí prázdnotou. Jen pár „tuktukářů“ se poflakuje ve stínu střech svých strojů. Sotva se ale objevíme na ulici, situace se mění, dopravci ožívají, začínají neodbytně nabízet své služby a není výjimkou, že se za námi rozjíždějí nebo i běží, a dokud některému z nich nevyhovíme, nedají pokoj. Navíc dnes je „půlúplněk“ a to je pro buddhisty významný den, při němž se opravdu vyplatí konat dobro a prospěch a zlepšit si tím karmu. Ceny za jejich služby jsou v porovnání s informacemi na internetu až třetinové. 

Bangkok – Benátky jihovýchodní Asie

Bangkok můžeme směle označit za Benátky jihovýchodní Asie. Koncem 18. století, kdy se město začalo rozrůstat, stály na pevnině jen paláce a chrámy. Lidé bydleli v domech na kůlech nebo v hausbótech. „Hello mister, stop please!“ hulákají na nás naháněči poblíž říčního toku a nabízí výlet lodí po kanálech. „Please, take our boat.“ Smlouváme a nakonec si pronajímáme celou loď za 800 bahtů a vyrážíme na víc než hodinu a půl dlouhou plavbu. Dvoutaktní benzinový motor s dlouhým lodním šroubem burácí a loď se pomalu dává do pohybu. Projíždíme zprvu po širokém kanále, později se noříme do užších kanálků a domky na kůlech máme téměř na dosah ruky. Občas u nás zastaví lodička s prodejcem nabízejícím sošky Buddhy a jiné náboženské předměty. Jedním z fenoménů Thajska je i víra v duchy, a to jak v ty dobré, tak i ty nepřející a škodolibé. Před každým domkem stojí jeho malá kopie s postavičkami duchů, ovocem, vodou a květy. Nikdo přece nechce mít zlé a poťouchlé duchy v domě, ale je žádoucí poskytnout duchům adekvátní bydlení. Místní krmí ryby, perou prádlo, občas zahlédneme sochu Buddhy nebo nám cestu zkříží leguán, ale jinak je na zdejších vodních cestách klid. Téměř žádní turisté a místa vyhlášená vodními trhy zejí prázdnotou. 

Chrám Wat Pho, Bangkok, Thajsko, Foto: David Hainall
Chrám Wat Pho, Bangkok, Thajsko, Foto: David Hainall

Čínskou čtvrť „žeru“ 

Po skoro „povinném“ kolečku po bangkokských palácích a chrámech, které v době covidu jsou téměř liduprázdné, vyrážíme do čínské čtvrti. Není to daleko od centra. Čínské čtvrti ve městech jihovýchodní Asie jsou úplně jiným světem. Se soumrakem se uličky halí do barevného přítmí světel lampionů, voňavého kouře z všudy přítomných stánků s rybami, mořskými plody, kuřecím masem, rýží, nudlemi a všemožného hmyzu. Zatímco v jiných částech Bangkoku bylo lidí poskrovnu, tady to prostě žije. Barevný svět sám pro sebe a přitom přívětivý, plný zajímavých podnětů, muziky a radosti z obyčejného bytí. 

„Hello mister,“ mává na mě paní za malým pultem s bohatou nabídkou červů, kobylek, mnohonožek a štírů, „pojď ochutnat, je to opravdu dobré!“ Poťouchlý a trochu spiklenecký výraz dává tušit zradu, ale to už na papírový tácek dostáváme hrst červů a kobylek a usedáme k blízkému stolu, první červík křupne mezi zuby. Jen o pár desítek metrů dál nám nabízí chobotnice, sépie, ryby nebo třeba skvělé kung pao s rýží. Pod červenými lampiony se kromě jídla prodávají i běžné turistické suvenýry, šaty nebo třeba šperky. 

Plovoucí trhy a tržiště na kolejích 

Bangkok a jeho blízké i vzdálenější okolí je doslova protkáno množstvím vodních kanálů. Sloužily, podobně jako u nás rybníky, k odvodňování bažin. Navíc v Thajsku nebylo mnoho pozemních komunikací a většina dopravy zboží i osob se soustředila právě na říční toky. Není tedy divu, že i běžný obchod se nejčastěji odehrával na plovoucích trzích. Civilizaci zastavit nelze a běžná říční doprava byla postupně nahrazena hustou silniční a železniční sítí. Někteří Thajci však stále žijí v domech na kůlech na březích khlongů, jezdí se navštěvovat a na nákupy lodí. A co víc, jejich tradiční trhy se postupně staly vyhledávanou turistickou atrakcí. 

Vodní kanály s domy na kůlech, centrální Bangkok, Thajsko, Foto: David Hainall
Vodní kanály s domy na kůlech, centrální Bangkok, Thajsko, Foto: David Hainall

Jedeme sto kilometrů od Bangkoku k vyhlášeným Damnoen Saduak Floating Markets. V závěru cesty se silnička klikatí přes vesničky, palmovými háji a kolem vodních nádrží, v nichž jsou chovány krevety. Kupujeme si několikahodinovou plavbu po kanálech a plovoucích trzích se zastávkou u buddhistických chrámů. Zdejší vodní kanály byly budovány hlavně v druhé polovině 19. století a na seznam nejvyhledávanějších turistických atrakcí se dostaly již v roce 1971. „Kupte si klobouček nebo krabičku na šperky!“ nabízí své zboží jedna z žen a bidlem zakončeným hákem ukazuje na pestrobarevné látky, kokosové misky vykládané perletí, sošky a ve zlatě vyvedené pánské přirození. Asijské národy jsou fascinovány kultem plodnosti. Zatímco v evropské tradici je symbolem plodnosti žena, v této části světa je to trochu jinak. Proplováme středem tržiště. Z lodiček se prodávají kokosy, banány a další sezónní ovoce. Vychutnat si můžeme i chlazené pivo, vodu, případně grilované kuřecí nebo vepřové maso. 

Přejíždíme do Maeklongu. V roce 1907 tu byla za účelem dopravy čerstvých ryb, mořských plodů a sezónního ovoce a zeleniny do Bangkoku postavena železnice. Vzniklo tak naprosto unikátní tržiště na kolejích, kterým dle pravidelného jízdního řádu projíždí 8krát denně vlak. Plachtami stíněné stánky a obchůdky, ledem zasypané ryby, krabi, pestrobarevné ovoce i čerstvá zelenina, koleje místy potřísněné motorovým olejem, reprodukovaná hudba a čile gestikulující prodejci dokreslují výjimečnou atmosféru místa. Život i byznys tu plynou svým vlastním poklidným tempem. Na všechno je dost času. To se ale mění v okamžiku, kdy se ozve houkání vlaku z nedaleké stanice. Trhovci zvedají plachty a posouvají zboží kousek dál od kolejí, aby nedošlo k úhoně. Všechno je vyměřené na centimetry. Letitá zkušenost a opakování úkonů dělají z místních lidí mistry v účelnosti pohybů a všech činností. Poté, co vlak projede, se vše opět vrátí k normálu. Koleje se zahalí do stínu a na všechno bude opět dost času.  

Zlatý ležící Budha, chrám Wat Pho, Bangkok, Thajsko, Foto: David Hainall
Zlatý ležící Budha, chrám Wat Pho, Bangkok, Thajsko, Foto: David Hainall

Buddha zarostlý v kořenech

Královské město Ayutthaya bylo sídlem Siamského království od 14. do 18. století. Podobně jako Bangkok a jeho blízké okolí je historické centrum protkáno vodními kanály. Lidé i zde žili na vodě v hausbótech nebo v domech na dřevěných kůlech. Na souši stávaly většinou jen chrámy a paláce. Město vzkvétalo až do roku 1767, kdy jej zničili Barmánci

Nejvíce trpěly sochy Buddhy a čedí, stúpám podobné kuželovité stavby. Legenda praví, že se do nich ukládaly Buddhovy ostatky a jiné svaté relikvie. Později do nich byly ukládány i ostatky králů, významných mnichů a vysokých státních úředníků. Hlava jedné z mnoha Buddhových soch se dostala během rabování královských paláců pod zem. Kořeny rostoucího stromu ji po mnoha desetiletích vynesly zpět nad zemský povrch a vzniklo tak jedno z ikonických míst celého areálu, k němuž míří davy turistů z celého světa. „Vidím to už poněkolikáté, ale stejně mě to vždycky překvapí,“ říká jedna z mála zahraničních turistek, kterou u Buddhovy hlavy potkáváme.

Do archeologického parku v Ayutthaye, zapsaného na Seznam světového kulturního a historického dědictví UNESCO, se platí symbolické vstupné. Procházíme se mezi stúpami, chrámy a kolem ležících, sedících i stojících soch Buddhy, z nichž některé jsou zahalené do žlutých látek. „Tímto gestem vyjadřujeme Buddhovi svou úctu a věříme, že zakrytím těla konáme dobro,“ vysvětluje jeden z místních poutníků. A dodává: „Dobro a prospěch konáme i prostřednictvím darů, zapálením vonných tyčinek nebo drobného finančního obnosu zanechaného v kasičce u chrámu.“



Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE, který dává nejlepší inspiraci pro opravdové a náročné cestovatele. 12 exotických i evropských destinací v každém čísle, praktické a velmi konkrétní tipy co vidět a zažít, autentické fotky známých cestovatelů, reportérů a fotografů, v každém vydání 2 velké rozhovory s cestovatelskými osobnostmi. Kup si předplatné (239,- za rok) a získej k němu ZDARMA večeři v restauraci Klub cestovatelů, 500 Kč na nákup italských prémiových trekových bot AKU a 300 Kč na nákup italských trekových holí FIZAN.

Pověst o bílém slonu, lidé severu a panáky z bambusu 

Nad městem Chiang Mai stojí na vrcholu hory Doi Suthep ve výšce 1676 m n. m. honosný chrám Wat Phra That Doi Suthep, označovaný jako nejkrásnější buddhistický chrám severu. Legenda praví, že mnich jménem Sumanathera měl ve snu vidění, které ho dovedlo do oblasti Pang Cha. Nalezl zde pažní kost Gautamy Buddhy, obdařenou magickou mocí a nebývalými vlastnostmi. Tato svatá relikvie zářila, měla schopnost zmizení a mohla se podle všeho pohybovat i replikovat. Když se Sumanathera vrátil zpět do svého království, nalezená relikvie ztratila své schopnosti. I přes ztrátu magických schopností požádal král Nu Naone vládnoucí v Chiang Mai mnicha, aby mu kost přinesl. Kost se rozlomila ve dví. Jednu její část uložili do čedí v místním chrámu a druhou část naložili na hřbet bílého slona, který ji vynesl pralesem až na vrchol Doi Suthep, kde se znaven zastavil, třikrát zatroubil a poté padl k zemi mrtev. Nu Naone nechal na tomto místě vystavět honosný chrám. 

Sošky Buddhů v chrámu Wat Phra That Doi Suthep nad městem Chiang Mai, Thajsko, Foto: David Hainall
Sošky Buddhů v chrámu Wat Phra That Doi Suthep nad městem Chiang Mai, Thajsko, Foto: David Hainall

Putování mezi vesnicemi údolí Wang

Na severu Thajska je hned celá řada národních parků, které chrání unikátní flóru a faunu zdejších hor. V horách ale také žijí tradiční etnika a horské kmeny. Podnikli jsme dvoudenní výlet nádhernou krajinou hluboce zaříznutých a divokých říček, horských vesnic, banánových plantáží a rýžových polí v národním parku Mae Wang. Výchozím bodem našeho putování je malá vesnička Ban Mae Sa Pok s domky roztroušenými v hluboce zaříznutém údolí řeky Mae Tiam. Přes kopec přecházíme do údolí říčky Wang River, kterou zdobí nespočet vodopádů a peřejnatých úseků. Čirou přírodní krásu se závanem divočiny střídají pohledy na vesničky, terasovitá rýžová políčka a malé plantáže s banánovníky a kakaovníky. 

Večer přicházíme do vesničky v horách, kde nad rýžovým políčkem s výhledem k východu máme předem domluvené jednoduché ubytování. „Dáte si rýžovou pálenku?“ vítá nás pán domu. A po našem souhlasu s úsměvem dodává: „Jen si budete muset udělat panáky.“ Do ruky se mi dostává kus zdřevnatělého bambusového stébla a pilka. Bambus je neuvěřitelná tráva – dá se z něho postavit dům, udělat lešení, vyrobit nábytek, dá se jíst, dá se v něm vařit, je možné z něho postavit vor, v Číně a Japonsku používali rychle rostoucí druhy bambusu jako popravčí nástroj a tady v Thajsku z něj dělají panáky na pálenku z rýže. 

V této oblasti můžeme potkat převážně příslušníky karenského etnika. Jejich tradiční domy stojí na kůlech. Jako střešní krytinu používají obvykle platanové listy. Taková střecha vydrží většinou dva roky a pak se musí listy vyměnit. Veškerý rodinný život se odehrává ve zvýšeném patře. U nás bychom řekli, že na malém prostoru mají kuchyň, obývák i ložnici. Malá prasátka, kočky i psi se většinou volně potulují po vesnici. Zatímco větší vykrmená prasata určená k rituálním obětinám při ceremoniích a slavnostech jsou přivázaná na krátké oprátce a odevzdaně čekají na svůj osud. Lidé zde žijí tradiční život daleko od civilizace. 

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí