Loni v prosinci jsem se vypravil do Rwandy za gorilami. Byl jsem překvapen, jak snadné je s k nim s průvodci dostat. První z nich jsem v koruně stromu spatřil už po 20 minutách. Zbytek tlupy, která čítala 9 členů, byl nedaleko. Radost mi udělalo hravé dítě, které se před námi začalo předvádět. Překvapilo mě to, že jsme je mohli pozorovat s velmi těsné blízkosti.
U Jezera Matunda se mi líbilo natolik, že jsem tam zůstal o jednu noc déle, abych mohl vylézt na vrchol sopky, která leží na hranicích tří států. Podlehl jsem lákadlu, že bych mohl navštívit Kongo bez nutnosti projít velmi složité, a dost možná i neúspěšné pokusy o získání víza. Oblast goril a sopek je pro turisty na konžské straně zavřená z důvodu velkého množství teroristických a útoků. To je alespoň oficiální verze. Já věřím, že vláda Konga si nepřeje turisty i z jiných důvodů. Název „Demokratická republika Kongo“ mi přijde úsměvný. Díky návštěvě vrcholu hory Sabynyio bych si však mohl poměrně levně a příjemně připsat Kongo na seznam navštívených zemí. Stačilo se vydrápat na vrchol hory.
Výstup na vrchol byl poměrně náročný. Startovali jsme v nadmořské výšce cca 2400 m.n.m a čekalo nás kumulativní převýšení 1400 m na 6 km. Na strmých úsecích byly zbudovány žebříky. Byl jsem natěšený na pořádný výkon. Moje tělo překypovalo energií a nejvíce mě štvalo, že nemůžu vyrazit sám a musím čekat na další dva „turisty“, průvodce a 2 strážce s puškami. Měl jsem v plánu to „ vyběhnout za 3 hodiny“, ve skupině nám to trvalo více než 4. Zdržoval nás jeden obtloustlý strážce, který si při výstupu často s někým telefonoval. Naštěstí jsme na něj po nějaké době přestali čekat a náš postup se tím výrazně zrychlil. Vzhledem na řídnoucí vzduch jsem se pořádně zadýchával. Šlo se přes několik vrcholů, protože sopka jich má celkem pět. Poslední lehce přístupný je třetí vrchol s nadmořskou výškou 3669 m.n.m. Dle informací na www jím prochází hranice tří státu a je tam i ukazatel, s kterým se všichni rádi fotí. Jenže já se ke svému velkému zklamání na vrcholu dozvěděl, že podle lokátoru GPS a aplikace Google maps a Maps.me nejedná o aktuální hranici s Kongem. Nejvyšší bod, a tím pádem i vrchol hory mi mapa ukázala 80 metrů na západ. Ležel na místě, které je označováno jako čtvrtý vrchol. Byli jsme mu na dohled, ale nebyla k němu upravená cesta ani žebřík, který by pomohl překlenout prudkou stěnu. Průvodce sice stále tvrdil, že už se nacházíme v Kongu, ale poté, co jsem mu celý rozradostněný dal spropitné, se nám přiznal, že protější vrchol je ještě o trošku vyšší. V tom okamžiku mi to docvaklo a pochopil jsem, proč tvrzení místních nesedí s Google Earth. Státy, předtím než byl internet, vytvářely mezinárodní dohody ohledně hranic, které zahrnovaly řeky a hřebeny hor. Logicky by tedy hranice měla vést přes nejvyšší bod, tak jak to ukazují aplikace. Takže jsem se na území Konžské demokratické republiky nakonec vůbec nedostal. Nejdříve mě to zklamalo a tak trochu naštvalo: „Taková past na turisty!
