Seznamte se s expedicí do extrémně nedostupné oblasti Amazonie. Poblíž hranic s Kolumbií a Peru, v brazilském domorodém území Údolí Javari, žije nejvíce nekontaktovaných indiánů na světě. Přípravy na expedici: pět cest do Brazílie během čtyř let. Ale podaří se?
PLÁN EXPEDICE
Po několikadenní složité dopravě na místo:
1. Nejprve se budeme několik dnů učit od polo-kontaktovaných indiánů kmene Matis, kteří se stále živí lovem a sběrem v pralese.
- Budeme lovit a sbírat s nimi. Ryby, opice, prasata, žáby, kajmany, červy, plody, prostě cokoliv, co prales dá.
2. Přejdeme napůl zatopeným pralesem od řeky Itaquai k řece Quixito.
- Je to nejvíc off-trail, jak jen je možné, protože nejbližší zarostlá pidistezka je několik dnů daleko.
- Vzdušnou čarou „jen“ asi 30 kilometrů, ale v tropickém pralese může být kilometr za hodinu ďábelsky rychlé tempo.
- Nemůžeme jít po suchu, protože se musíme vyhnout nebezpečným nekontaktovaným indiánům kmene Korubo, kteří cizince zabíjí. V tomto období rychle klesá voda a Korubo sem scházejí k řekám sbírat želví vajíčka. Budeme se muset držet v bažinách.
- Korubo nejsou legrace. Už několikrát zabili rybáře a další „bílé“ vesničany, kteří se dostali na jejich území. Korubo považují celý prales za svůj. Připlíží se, počkají až je člověk sám a pak ho zabijí dlouhým kyjem. Ostatní indiáni i naši průvodci se hodně snaží, aby se Korubům vyhnuli, což je složité, protože Korubové kočují pralesem. Kontakt s nimi je brazilskou vládou zakázán. Doporučuji ke shlédnutí film „Invention of other“ z roku 2023 o velké brazilské expedici do této oblasti, během které došlo k přátelskému setkání se skupinou Korubů. Ve filmu kromě mnoha jiných šílených věcí korubský bojovník se smíchem názorně ukazuje, jak kyjem zabil několik Matisů.
3. Poplujeme sami 200 km na kajaku po řekách Quixito, Itaquai a Javari.
- Zatímco trek půjdeme se dvěma místními průvodci, na řekách už poplujeme sami.
- Okolní primární prales i řeky jsou plné krásných zvířat (papoušci, říční delfíni, obrovští motýli, opice a dalších) i těch trochu strašidelných (kajmani černí, pavouci, jedovatí hadi, anakondy atd.).
- Navštívíme vesnice indiánů Kanamari a Mayoruna.
4. Zakempujeme v některém ze slepých ramen a pár dnů si vyzkoušíme žít jen z darů pralesa a řeky. Naučili jsme se od indiánů něco?
→ Sleduj expedici na Instagramu
Proč expedice Táta&syn?
Davi & Dorian Gladišovi, táta a syn.
Syn začíná tátu poslední dobou občas předbíhat, vyleze těžší cesty a dožaduje se náročnějších akcí. Je věk 15 let ten správný pro první fakt náročnou expedici? Uvidíme. Nějaké zkušenosti máme, táta navštívil přes 110 zemí světa a podnikl pár divočejších expedic ať už trekových, třeba v Jemenu nebo po zakázaných stezkách Tibetu, nebo tropických pádlovaček, třeba prvosjezd v Laosu či 3-týdenní plavba zcela pustým pralesem v Surinamu.
Domorodé území ÚDOLÍ JAVARI
se nachází u trojmezí Brazílie, Kolumbie a Peru, v samém srdci Amazonie. Javari je velký přítok Amazonky, dlouhý 1050 km, asi jako Labe. Údolí Javari je větší než Česká republika, ale žije zde jen asi 7 000 lidí!
Jde o 20-30 indiánských kmenů a skupin, z nichž asi polovina jsou tzv. NEKONTAKTOVANÍ.
To jsou indiáni, kteří doteď neměli kontakt s bělochy nebo s moderními indiány a takovému kontaktu se i násilím brání. Běžně dochází k bojům mezi indiány navzájem a na hranicích území Nekontaktovaní zabíjejí lovce a rybáře, které potkají, protože celý prales považují za svůj majetek.
V Údolí Javari není žádná cesta ani kamenná stavba, natož nějaké město. Část indiánů má osady, jiní kočují pralesem. O některých Nekontaktovaných se neví nic, jen že zřejmě existují. Například o tzv. „Modrých lidech“ se ví jen z vyprávění jiných polo-kontaktovaných indiánů. Celá oblast je brazilskou vládou uzavřená, hlídaná vojáky i indiánskými strážemi a dovnitř se nesmí.
Jak dnes tito indiáni žijí?
Lukem a foukačkou s otrávenými šípy loví opice, kajmany, pekari a další zvířata. Sbírají ovoce, ořechy a jiné rostliny. Ženy pěstují kukuřici a plantainy (zelené banány). Baví se různými rituály jako je pití odvaru z ayahuascy (droga s extrémně silným účinkem) nebo mrskání pruty, kdy nesmí projevit bolest. Chodí často boso a prakticky nazí. Polo-kontaktovaní indiáni mají mačety, sekyry a trenky. Nekontaktovaní ani to. Mnoho indiánů, kteří takto divoce žili ještě celkem nedávno, však odešlo do měst a vesnic, kde žijí už „normálním životem“. Přivyknout si úplně jiném světu je asi těžké, ale někteří z nich jsou v něm úspěšní (například indiánka narozená v pralese nyní navštěvuje vysokou školu).
Proč je Údolí Javari stále tak divoké?
Je to díky výjimečnému přírodnímu jevu, kterými jsou každoroční obří záplavy. Mezi lednem a červnem hladina řek stoupne o mnoho metrů a zaplaví okolní vzrostlý prales do šířky i několika desítek kilometrů. Prales rozlohy jako Morava se ocitne na dlouhou dobu několik metrů pod vodou. Díky tomu je většina této oblasti neobyvatelná pro běžné Brazilce, kteří by chtěli pást krávy, obdělávat pole a stavět domy na zemi. Pravděpodobně díky tomu je údolí Javari stále největším kusem primárního pralesa na světě. Ty oblasti Amazonie, kde sice taky hodně prší, ale voda odteče do řek a je tam stále pevná země, rychle mizí pod pilami těžařů a hlavně zemědělců.
PŘEKÁŽKY: co nás může potkat na expedici
ZVÍŘATA: obrovští kajmani černí, jedovatí hadi, pavouci a štíři, jaguáři, anakondy, piraně, trnuchy, paúhoři električtí, komáři, mušky, vosy a milion dalších druhů bodavého hmyzu stejně jako pestrá plejáda parazitů, od těch viditelných, kteří nakladou vajíčka do kůže, aby se vylíhlí červi mohli pak živit vašim masem, až po ty neviditelné, kteří se usídlují v orgánech. Na zvířata člověku stačí dávat v pralese a řece dobrý pozor. Obranu proti parazitům je potřeba promyslet daleko lépe.
NEKONTAKTOVANÍ: Musíme přejít k řece Quixito stále zčásti zatopeným pralesem. Pokud bychom šli tam, kde už voda klesla, hrozí nám střet s kmenem Korubo. Tito nekontaktovaní schází k řece sbírat želví vajíčka a jsou známí tím, že cizince zabijí. Jak nás místní lidé varovali, není to legrace. Už se často stalo, že Korubové přepadli a svým oblíbeným kyjem zabili rybáře z blízkých vesnic. Také se stává, že vyjdou na břeh řeky a volají na lidi v projíždějících lodích, aby zastavili a šli blíž. Jakmile je poslechnou, napadnou je. Pokud vesničané, pytláci nebo ilegální zlatokopové zabijí indiány, většinou se o tom hodně píše. Místní lidé nás ale ujišťují, že stejně hodně je i opačných příkladů násilí, jen o tom média nemluví.
NARCOS: Peru a Kolumbie jsou největší výrobci kokainu. Brazílie má druhou největší spotřebu na světě a navíc se odtud kokain vyváží do Evropy. No a kudy byste kokain pašovali do Brazílie? Co třeba po hraniční řece Javari, na jejichž 900 splavných kilometrech jsou jen dvě vojenské stanice? Co třeba na trojmezí Peru, Kolumbie a Brazílie, kde lze i oficiálně hranice přecházet volně, bez kontrol. Před pár dny policie zabavila právě tady 14 tun kokainu.
VOJÁCI, PYTLÁCI, ZLATOKOPOVÉ, FUNAI, UNIVAJA, PIRÁTI: Vojáci tady nemají rádi cizince, protože je buď považují za pašeráky nebo naopak nechtějí, aby viděli, jak tu pašování drog jede ve velkém. Piráti přepadávají lodě na Amazonce a dalších velkých řekách. Oběti vyhlížejí drony. Pytláci, ilegální dřevorubci a zlatokopové se snaží vytěžit z přírody obživu. V tom se jim snaží zabránit indiánské hlídky UNIVAJA a brazilská státní organizace FUNAI, jejímž úkolem je hlídat domorodá území a nikoho do nich nepouštět. Dostávají se do střetů, které skončily i vraždami ekologů, indiánů a lidí z FUNAI.
MURDER RATE: tato část Brazílie (město Tabatinga a okolí) má 96 vražd na 100 000 obyvatel, což je 5x více než průměr Brazílie a 2x více než Ekvádor, který má aktuálně nejvyšší míru kriminality v Jižní Americe. Některé statistiky dokonce uvádějí Tabatingu jako město s třetí nejvyšší Murder Rate na světě (ty první dvě jsou v Jižní Africe).
Takhle to zní strašidelně, ale jak jsme si už ověřili vlastní zkušeností na předchozích cestách do této oblasti, místní lidé jsou přátelští a milí.
→ Sleduj expedici na Instagramu
Davi Gladiš je také zakladatelem tohoto cestovatelského webu HedvabnaStezka.cz a cestovatelského Festivalu Obzory.
