Za největší evropskou pouští i českými krajany do srbského Banátu

Za největší evropskou pouští i českými krajany do srbského Banátu

Součástí Panonské roviny v jihovýchodní Evropě je oblast Banátu, která je od severu ohraničena řekou Mureş, od západu řekou Tisa, zatímco jižní hranici tvoří řeka Dunaj a na východě pohoří jižních Karpat. Za Rakouska-Uherska byl jeden Banát a teprve poválečná dělení jej rozdělila hranicemi.

Východní část Banátu se dnes nachází v Rumunsku, menší severní část v Maďarsku a západní část pak v Srbsku. Ve dvacátých letech devatenáctého století proběhla Rakousko-uherská kolonizace hraničního území, jež zůstalo po letech turecké nadvlády opuštěné. Čeští kolonisté se nejprve usídlili v Rumunsku, odkud později jejich část přesídlila do úrodnějších krajů mírné pahorkatiny srbského Banátu. Před téměř dvěma sty lety založili nedaleko městečka Bela Crkva (Bílý kostel), jež je centrem oblasti, malebnou obec zvanou Ablián nebo Češko selo (Česká ves). Další krajané se pak usadili v srbsko-českých vesnicích Kruščice, Gáj, Jasenovo a Veliko Središte.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Krajina kolem Bele Crkve je charakteristická četnými vodními toky, mezi nimiž je nepřehlédnutelným Dunaj s mohutným korytem a mnoha slepými rameny a zátokami. Ta jsou oblíbenými hnízdišti velkého množství vodních ptáků. Nedaleko odtud přitéká do Dunaje řeka Nera, tvořící přirozenou rumunsko-srbsk

ou hranici. Její čistota zaručuje výskyt různých druhů vodních zvířat, jako je vydra či bobr a dá se v ní koupat. Vhodným k rybaření či pozorování kormoránů, divokých kachen nebo volavek je rovný tok kanálu Dunaj-Tisa-Dunaj. Vlévá se do něj řeka Karaš, nabízející rovněž možnost přírodního koupání. Turisticky nejatraktivnější pro rekreaci jsou jezera, jichž je v okolí Bele Crkve nejméně sedm. Hlavní neboli městské jezero je turistickým lákadlem díky upravené písčité pláži, možnosti půjčení šlapadel a loděk i velkému množství stánků s občerstvením.

Češko selo – Ablián

Nejmenší obec s ryze českými usedlíky, jež má pouze 47 obyvatel. Vesnice ležící v listnatém háji uprostřed úrodných polí si zachovala původní architekturu, včetně krásného katolického kostela.  Za pomoci české vlády tu místní lidé před několika lety vybudovali z bývalé školy etnografické muzeum.

Deliblatská peščara

Stará Palanka a Labudovo okno

Stará Palanka je malá vesnička na břehu Dunaje s vyhlášenými rybími restauracemi. Je tu trajekt na druhý břeh Dunaje k turecké pevnosti RamLabudovo okno je oblast, která slouží k hnízdění, zimování a jako migrační zastávka pro brodivé ptáky, je hnízdištěm pro 55 druhů mokřadních ptáků, z nichž většina je na seznamu přírodních unikátů.

Výjimečnou přírodní zajímavostí srbského Banátu je Speciální rezervace přírody Deliblatska peščara, největší poušť na evropském kontinentu, pokrývající téměř    35 000 hektarů plochy. Má eliptický tvar a směřuje od jihovýchodu k severozápadu, mezi městy Kovin, Vršac a Bela Crkva. Vznikla v době ledové z říčních nánosů Dunaje, které silné větry přesouvaly, až zasypaly původní lesní porosty a vytvořily krajinu plnou písečných dun rozličných tvarů.

Deliblatska peščara představovala v dřívějších dobách unikátní skutečnou poušť, avšak postupem času byla obsazována stepní a lesostepní vegetací. Žije zde velké množství zajímavých živočichů, například pouštní mravenci, mravkolev, banátský sokol, myšivka stepní, veliké ještěrky a u nás málo se vyskytující pták – vlha pestrá.

Čardak V samém srdci Deliblatské peščary je rozlehlý rekreační areál, který původně sloužil podnikové rekreaci, později jako útočiště válečných uprchlíků a nyní se vrací ke svému původnímu účelu a podniká se v tu v turistickém ruchu. Objekty jsou uprostřed pouště a vycházejí odtud značené turistické cesty různých délek.

Areál je vhodný pro skupiny turistů, kteří mají různou kondici a zájmy. Dá se tu pozorovat příroda z restauračního zařízení, dají se podnikat hodinové procházky po označených okruzích a dají se podnikat celodenní výlety a výjezdy na kolech. Součástí areálu jsou i sportoviště a možnost plné penze do ceny kolem 12 eur.

Cesta do banátské pouště – Zagajička Brda

Kopcovitá písečná oblast Zagajička brda leží na severovýchodním okraji pouště Deliblatska peščara. Krásné, poměrně vysoké kopce jsou vlastně staré písečné duny, částečně pokryté stepní vegetací, místy i zalesněné. Je to jedinečná relikvie pravěké krajiny Panonské nížiny.

Bizarní mikro prostor, jenž se jako pouštní ostrov vynořuje z oceánu monotónní rovné krajiny Vojvodiny a který není možné vidět a všimnout si, dokud se k němu nedostaneme docela blízko. Právě tato neviditelnost Zagajičkých vrchů jim dává zvláštní kouzlo a působivost. Je štěstí, že se k nim lze dostat téměř výhradně pěšky nebo na kole, což je nechává daleko od očí široké veřejnosti.

Výšlap do této banátské pouště zahájíme z vesnice Grebenac, nepříliš vzdálené od Bele Crkve, která je centrem oblasti a kde lze sehnat solidní ubytování. Na místní dopravu se příliš spoléhat nelze, a tak je nejlepší vyrazit vlastním vozidlem po silnici směrem na Vračev Gaj, zde se dát vpravo na Kovin a po přejezdu mostu nad vodním kanálem Dunaj-Tisa-Dunaj zabočit na první křižovatce doprava.

Po průjezdu obcí Kajtasovo po několika kilometrech dorazíme do vesnice Grebenac. Ze silnice na okraji Grebenacu odbočíme druhou uličkou vlevo směrem k vesnickému hřbitovu, kde již končí asfalt a začíná písčitá cesta. Můžeme zde odstavit vozidlo a vydat se na Zagajička brda písčitou polní cestou, která zprvu prochází kolem nevábné stavební skládky.

Po několika stech metrech začíná cesta mírně stoupat, je písčitá a naše nohy se do písku boří. Projdeme rozlehlé stepní louky, plné různých travin, bodláků i keřů, až k okraji lesního porostu. Mírným stoupáním se po jeho pravé straně dostáváme na mírně zvlněnou náhorní planinu s širokými výhledy do okolí. Širší cesta, zatáčející mírně vpravo nás vede kolem hustých trnkových keřů přes planinu, až k okraji hluboké stepní rokle.

Češko selo

Cestou křovinatým porostem sestoupíme dolů, a najednou se ocitáme v jiném prostoru. Pod úrovní okolního terénu se nám otevře pohled na pohádkové bludiště jednotlivých roklí a roklinek, vybíhajících od ústí na všechny strany, obklopených vysokými kopci travnatých písečných dun. Vpravo ve stínu stromů stojí stará dřevěná salaš, kolem níž se pase stádo koz.

Cesta se rozděluje do tří roklin, sevřených mezi dunami; pokračujeme tou prostřední, kolem dvou opuštěných selských stavení. Tato malebná zátiší jsou pastvou pro oko fotografa a romantika. Život v těchto opuštěných koutech srbského Banátu jistě není jednoduchý ani pro pastevce, uvyklé na drsnější podmínky pouště. Bez vody ve studnách opouštějí svoje usedlosti a musí se přesunout dál.

Na konci této malebné rokliny vystoupáme písčitou cestou až úplně nahoru na hřeben. Vpravo vede pěšina k vysílači a pomníku ve tvaru pyramidy na vrcholu Zagajička brda (256 m.n.m.). Otvírají se odtud nádherné panoramatické výhledy jak na okolní stepní krajinu písečných dun Deliblatské peščary, tak na rozlehlé úrodné roviny kolem, obepínající a ukrývající ve svém středu tuto bizarní písečnou krajinu.

Směrem na sever se tyčí z krajiny horský hřeben u města Vršac, tvořící přirozenou hranici s Rumunskem. Sejdeme po hřebeni od památníku strmým svahem dolů do rokliny a stejnou cestou se vydáme zpět do vesnice Grebenac. Tento skutečně velice zajímavý a malebný výšlap je dlouhý 15 kilometrů, s převýšením 156 výškových metrů.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí