Chuť Japonska

Tradiční i netradiční kuchyně

Ideální základnou pro poznávání japonské kuchyně je aglomerace Kantó s hlavním městem Tokio či oblast Kansai s okouzlujícím historickým centrem Kjóto. Japonská kuchyně zdaleka není jen slavné suši a tempura, jídla oblíbená po celém světě, i když i ta zde mají své nezastupitelné místo.

Jak ochutnat suši skutečně japonským způsobem? Suši si Japonci většinou nepřipravují doma, ale jedí ho především v restauracích. Nejběžnější variantou je takzvané kaiten zuši – restaurace s pojízdným pásem a malými mističkami, kde si každý sám vybere, na co má právě chuť. Hezčí zážitek však budete mít při návštěvě některé z menších restaurací, kde tradiční japonský kuchař připravuje suši přímo před zraky hostů podle jejich přání nebo jeho doporučení. Poslední, nejrychlejší variantou je koupit si už připravené suši přímo v obchodě v takzvaném bentó boxu – dokonce i v těch nejmenších obchůdcích vždy najdete pár kousků zabalených ke konzumaci s sebou.

Suši existuje řada variant a druhů. Pro našince jsou nejznámější maki – válečky rýže zabalené do řasy nori, a nigiri – v překladu doslova „uhnětená rýže“ – bochánky rýže s mořskými plody. Tyto „dary moře“ a další suroviny, ze kterých se suši v Japonsku připravuje, budou pro nás často úplně neznámé, stejně tak jako další varianty tohoto pokrmu. I pro znalé návštěvníky Japonska je občas obtížné mořské plody na suši poznat, a s těmi nejexotičtějšími mají někdy problém i sami Japonci.

Tradiční japonská tempura jsou vlastně nejrůznější suroviny osmažené v horkém oleji. Vybrat si můžete, na co máte chuť – v křupavém zlatavém těstíčku tempury je možné připravit zeleninu, maso, houby, čerstvé ryby i krevety a jiné mořské plody. Způsobů konzumace je také nespočet – od jednoduchých stánků na ulici s typickým street food až po luxusní restaurace, kde vám kuchař na přání dokonale osmaží přesně ty kousky, které si vyberete.

Další známou pochoutkou typickou pro Japonsko je wagjú, japonské hovězí maso, které proslavily farmy z okolí města Kóbe. Jedná se prý o nejlepší a nejdražší hovězí na světě, jež si zaslouží také prvotřídní prezentaci. Luxusní restaurace cílí na naprostou spokojenost hostů a dokážou jim připravit dokonalý komplexní zážitek. Na kvalitu hovězího se v Japonsku velmi dbá, podle regionů a druhu masa se odvíjí jeho ochranná známka, a hlavně pak jeho výsledná cena. V nejlepších restauracích ke každému masu na požádání doloží i certifikát původu. Vrcholem kulinářského umění je wagjú připravené mistry kuchaři na horké plotně teppan.

Japonská kuchyně se liší podle jednotlivých regionů. Například na souostroví Okinawa, jež leží v nejjižnější části Japonska, se kultura, a tedy i místní kuchyně, vyvíjely dlouho dobu izolovaně od zbytku země. Typické pro tuto oblast je vepřové maso, exotická zelenina a také silná tradiční pálenka awamori vyráběná z rýže. Okinawská kuchyně je dokonce tak specifická, že populární restaurace zaměřené výhradně na okinawskou kuchyni můžete navštívit po celém Japonsku.

I když je pro návštěvníky Japonska zajímavá především tradiční japonská kuchyně, samotní Japonci milují i zahraniční speciality – velmi oblíbená je francouzská, italská i čínská kuchyně. Typické ale je, že se japonští kuchaři snaží využít místní suroviny a dokážou je také umně zakomponovat do cizokrajných receptů. Italská jídla tak mohou v místním provedení obsahovat i tofu nebo lokální druhy zeleniny a mořských plodů. Jiní kuchaři v zahraničních restauracích se naopak striktně drží tradičních receptů a používají ty nejkvalitnější autentické suroviny. Může se vám tedy lehce stát, že v Japonsku ochutnáte nejlepší italské těstoviny, jaké jste dosud jedli.

Japonský řád je všudypřítomný

Našince možná překvapí, jak moc se Japonci snaží vše maximálně zdokonalit a optimalizovat. Vše musí fungovat co nejlépe a nejjednodušeji. Typickým příkladem jsou japonské vlaky šinkansen a jízda tímto druhem dopravy je sama o sobě opravdovým zážitkem. V ranní špičce tyto téměř půl kilometru dlouhé vlaky následují za sebou klidně každé 3–4 minuty, přičemž uhánějí rychlostí až 300 km/h a jsou naprosto přesné. Pokud se nestane něco opravdu neočekávaného, například nepřijde nějaká přírodní katastrofa, není třeba mít obavy z nespolehlivé dopravy.

Tokio – úplně jiné velkoměsto

Metropole Tokio je naprosto fascinující. Leží v největší aglomeraci na světě – samotné město má 10 milionů obyvatel a celá aglomerace téměř 40 milionů. Obdivuhodná je zejména doprava. Městské a příměstské vlaky, veřejné a soukromé linky metra (ano, metro je v Japonsku i soukromé), to vše bezchybně funguje v několika úrovních nad sebou. I přes maximální snahu provozovatelů o usnadnění orientace může být tento systém poměrně tvrdým oříškem i pro zkušené cestovatele. Tokio je tak veliké, že se zde zcela vytrácí tradiční městské uspořádání, na jaké jsme zvyklí, tedy jedno centrum a jeho okolí. Působí spíše jako uskupení mnoha menších měst, kdy každé je něčím typické a má jinou atmosféru. Některé čtvrti jsou spíše administrativní, některé žijí nočním životem a ty nejznámější lokality, jako je třeba Ueno, Šibuja a Šindžuku, propojuje slavná okružní vlaková linka Jamanote. V samém srdci tohoto prostoru, v geografickém středu Tokia, se rozprostírá obrovská zelená plocha, uprostřed níž stojí císařský palác. Zeleň Japonci milují. Ve všech městech najdete upravené parky a téměř na každém rohu na vás vykoukne malinké zákoutí zeleně. Na každý kousek místa, kde jen to je možné, se Japonci snaží vnést alespoň skromný dotek přírody.

Nejširší nabídku průvodců a map Japonska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Kjóto – kolébka tradice

Japonci jsou velmi hrdí na místa, odkud pocházejí, a proto mezi sebou města a regiony lehce soupeří. V kultuře, v jídle i v životní filozofii panuje přátelská rivalita. Každé město má svého ducha, kuchyni, tradice a typický rytmus. Například kontrast mezi Tokiem a Kjótem je velmi znatelný. Tokio je moderní, na výkon zaměřené město, jež nikdy nespí, Kjóto je naopak hrdé na svou historii císařského hlavního města, památky a kulturní tradice. Také je mnohem menší než Tokio, rozprostírá se v uzavřené kotlině a oproti Tokiu vůbec nenarostlo do výšky. Stojí zde pouze několik mrakodrapů a městská zástavba jako mořské vlny naráží na úbočí zelených kopců. V rozlehlých lesích kolem jsou rozesety nesčetné historické chrámy a svatyně, zatímco původní císařský palác leží – podobně jako v Tokiu – v poměrně prázdném srdci města. Rytmus Kjóta je pomalejší, tempo uvolněnější a přímo vybízí k procházkám a prozkoumání úzkých uliček a ztracených zákoutí tohoto údajně nejtradičnějšího japonského města. Alespoň podle mnohých Japonců.

Sami Japonci si svých tradic velice váží, země byla dlouhou dobu zcela uzavřená (od roku 1603 do 1867 v kompletní izolaci), takže jádro japonské kultury je velmi pevně utvořené. Tím, že jde o ostrovní stát, si země i po opětovném otevření stále uchovává své tradice, a například tradiční řemesla a farmaření jsou dodnes velmi uznávaná povolání. Japonsko je v porovnání s ostatními asijskými zeměmi unikátní. Liší se svými památkami, celkovou atmosférou i gastronomií – například tradiční japonská kuchyně wašoku byla v roce 2013 zařazena pod ochranu UNESCO jako součást nehmotného světového dědictví. Podobnou kulturu nenajdou cestovatelé nikde jinde na světě: Japonsko je země nejen krásná, pestrá a přátelská, ale také naprosto jedinečná.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Tady najdeš ty nejlepší články o cestování: nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ. Kup si předplatné (289,- za rok) a získej spoustu dalších výhod!