Ngadové z ostrova Flores

Letmý pohled dává tušit, že megality typu Stonehenge v těchto končinách čekat nemůžeme. Skanzen ale také ne. Ve 45 domech trvale žije kolem stovky rodin kmene Ngada, celkem asi tři stovky obyvatel. Uspořádáním mi všechny tradiční ngadské vesničky tak trochu připomínají ty staročeské. Okolo velké návsi jsou nalepené domečky jeden na druhý. Tady s tím rozdílem, že i v 21. století se domy stále staví jen ze dřeva, bambusu a došků, bez použití hřebíků nebo šroubů.

Stále tradiční domy Ngadů

Ngadů na Floresu žije asi 150 tisíc a mají svůj jazyk, ngadštinu, která s indonéštinou nemá mnoho společného. Dům se ngadsky řekne sao. Má tři části: lewu sao je spodní část domu – kamenný základ, sao je vše od podlahy po stěny, iru je vše od stropu výše. Střední část domu sao se dělí na tři části podle funkce. Veranda teda moa je snadno přístupný prostor před domem, kde se posedává, ženy zde tkají, muži vyřezávají ze dřeva, také se zde setkávají sousedé. Teda one je prostor verandy za prahem – vodorovným trámem, kam smí jen pozvaní hosté a návštěvy. Samotný vnitřek domu se nazývá one sao. Ten je od verandy oddělený stěnou zvanou kabapere (bývá zdobená dřevořezbami), zasouvacími dveřmi, a je přístupný přes téměř metr vysokou dřevěnou přepážku s jedním až dvěma schodišťovými stupni, během jejíhož překonávání se každý musí ve dveřích mimoděk sklonit na důkaz úcty.

Paní domu a pán vsi

Každý klan vlastní ve vsi obvykle tři domy zastupující ženské předky a tři domy za mužské předky. Jeden z nich je vždy hlavní, sao meze. Ten se od vedlejších domů odlišuje miniaturami na střešním hřebeni. Ženský dům mívá domeček a symbolickou vlasovou jehlici z bambusu a mladého kokosu. Hlavní dům rodiny zasvěcený mužským předkům bývá označen figurkou bojovníka, zřídkakdy ještě držícího miniaturní dřevěnou mačetu nebo kopí. Ngadská společnost je sice patriarchální, ale matrilineární a matrilokální. Klíčové jsou tady vazby mezi potomky matky a jejich ženskými předky a mezi ženami a jejich potomky. Různá privilegia, práva a majetek se dědí v mateřské linii. Muž se po svatbě stěhuje za rodinou ženy, do domu její matky. Muži tedy nejsou ve vesnicích mezi sebou příbuzní. Rovnost pohlaví je vyvážena alespoň tím, že v čele vesnic stojí zásadně muži.

Totemy a megality

Uprostřed návsi, která je obvykle obdélníkového tvaru, se nachází rituální stavby a rodinné symboly. Bez výjimky se na všech těchto prostranstvích nachází v různém množství bhaga – malý domeček představující ženy a ženské předky klanu, a ngadhu – vyřezávaný totem s doškovou stříškou symbolizující muže a mužské předky. Staví se v páru. Jeden pár, jeden klan. Jednoduše tak po příchodu do vesnice spočítáte, kolik rodinných klanů tu žije.

Tady, ve vesnici Bena, je náves specifická početnými megality, jak už je zřejmé z nápisu na bráně. Ne že by v jiných vesnicích nebyly, ale zde jich je víc. I opěrné zdi terénních stupňů jsou kamenné. U Ngadů se megalitická kultura projevila vztyčováním menhirů, někde tři až čtyři metry vysokých úzkých střepin z kamenů sopečného původu. Přes menší kusy jsou často uloženy vodorovné ploché dolmeny, které slouží na obětiny během rituálů. Všechny megality ve vsi mají svůj název, byly vztyčeny při nějaké příležitosti a z nějakého důvodu. Některé označují místa hrobů, jiné slouží jako oltáře a svatyně předků, další připomínají bojovníky. Svůj vlastní megalit má i každý klan, tady to jsou Dizi Kae, Dizi Azi, Wato, Deru Lalulewa, Deru Solomai, Ngada, Kopa, Ago a samozřejmě Bena, nejstarší klan ve vsi, který ji založil a po němž se jmenuje. Jeho domy jsou uprostřed vesnice. Každý kmen má domy jen u jednoho terénního stupně kaskádovitě upravené návsi. Je jich zde tedy devět, stejně jako klanů.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Symbolika zdobí šat i dům

Kromě sušení kopry, hřebíčku nebo kakaových bobů na návsi se na verandách svých domů ženy celkem často věnují tkaní ikatu, pracně vyráběné látce na sarongy, šátky a pásky. Technika barvení, tkaní a význam používaných motivů je v celém regionu stejný, jen se od vesničky k vesničce liší barevnými odstíny například okrajů látky. Ženy si ikat zdobí často symbolem trojúhelníku nazývaným bela. Tento motiv se obvykle umisťuje na každý z konců pásku nebo do každého rohu větší látky. Až dále od okraje látky jsou další motivy, jako třeba kůň jara (symbol síly a také bohatého věna), domeček bhaga (symbol plodnosti) nebo různé linie a křivky. Mužské sarongy zdobí nejčastěji symboly koně, bojovník ube (postava s kopím, symbol obrany proti nepříteli) nebo ngadhu (symbol ochránce a živitele rodiny). Ghiu jsou různé křivky připomínající hory a symbolizující dynamický a tvůrčí život.

Obdobně jsou symboly používány na dřevořezbu, ať už na domech, nebo klanových symbolech bhaga a ngadhu. Ani tady nejsou motivy voleny náhodně, i dřevořezba je komplexní dílo a umění nejen estetické, ale i filosofické vycházející z tradic a animismu. Nejčastěji se dřevořezba provádí na základní trám domu, na první stupeň před vstupem na verandu teda moa a hojně také kolem vstupních dveří do domu, na stěnu kabapere. Motivy jsou propracovanější než na ikatu. Oblíbený je kohout (symbol nového dne), kůň (symbol síly a tvrdé práce zemědělců), buvolí roh (kromě symbolu rituálního zvířete také symbol bohaté úrody) nebo had, který ochraňuje dům před zlými duchy.

Buvolí rohy jako symbol bohatství a soudržnosti

Nepřehlédnutelnými dekoračními prvky na všech domech v ngadských vesničkách jsou bůvolí rohy a čelisti prasat domácích. Připomínají oběti bohům nebo předkům. Tady na kamenitém úbočí sopky se ale nejedná o běžná hospodářská zvířata. Chce-li některá rodina rituálně zvíře obětovat, musí ho koupit. Cena buvola se pohybuje okolo 15 milionů rupií (přibližně 23 tisíc Kč), prase se prodává za pět milionů (aktuálně necelých osm tisíc Kč). Buvoli se většinou obětují po čtyřech nebo šesti kusech, prasat dvacet nebo třicet. Celková cena obětin se tedy může vyšplhat hodně přes sto tisíc na české koruny. Chudí vesničané tolik nevydělají za celý život, ale od toho se udržují rodinné vztahy. Na obětiny přispěje celý klan. Zvykové právo k tomu zavazuje všechny jeho členy už od dob rodové společnosti zavedené ještě před příchodem islámu a křesťanství. Za ty desítky generací má klan z vesnice již stovky příbuzných jak po ostrově, tak po celé Indonésii, a někdy i v zahraničí. Není pak problém na tak drahé obětiny sehnat peníze. A není divu, že buvolí rohy a prasečí čelisti, byť už sluncem vysušené, hrdě zdobí každý dům. Obětování se provádí při obřadech spojených s narozením, úmrtím, při sňatcích, stavbách a přestavbách domů nebo při rituálech pro různá božstva, například pro bohatou úrodu. Ač jsou Ngadové už většinou katolíci, animistické vnímání světa, víra v uctívání předků a s tím spojené rituály a tradice jsou v nich pevně zakořeněny.

Bena je nejstarší a jediná původní vesnička v širokém okolí. Například vesnička Wobo byla na své současné místo přesunuta v roce 1932 a známá vesnička Gurusina, která v srpnu 2018 téměř celá vyhořela, byla založena až v roce 1934. Bena je jedinečný originál a má být na co hrdá.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.