Tomáš Ouhel ze ZOO Liberec je nejen koordinátor ekologických projektů, ochránce přírody a dokumentarista, ale také detektiv, který statečně pátrá po pašerácích zvířat. S týmem lidí z neziskovky LESTARI propaguje a podporuje ochranu přírody hlavně v Indonésii – konkrétně chrání loskutáka niaského, mořské želvy a ekosystémy ostrovů Bangkaru a Babi. Poslední dobou se Tomáš zabývá rozkrýváním pašeráckých sítí v Indonésii a aktuálně vyšetřuje případy lovu ryb pomocí výbušnin a organizuje společný výcvik s námořní policií na Filipínách.
V březnu jste pomohli zatknout hlavu indonéského pašeráckého gangu. Co tomu předcházelo?
Spolu s Františkem Příbrským jsme získali první stopy už o rok dříve při natáčení dokumentárního snímku o kriticky ohrožených luskounech ostrovních. Zaměřili jsme se přímo na špičku indonéského gangu, pašeráka s přezdívkou Greed. K lovu používal mnoho „svých“ pytláků ze Západní a Severní Sumatry a řídil čtyři početné whatsappové skupiny a facebookové marketplace, na nichž se denně prodávala nelegálně ulovená zvířata, často kriticky ohrožených druhů – luskouni, primáti včetně orangutanů a gibonů, outloni i sladkovodní druhy želv, a dokonce též slůně slona sumaterského.
Po třech měsících intenzivního vyšetřování a shromažďování důkazů se našemu mezinárodnímu týmu na Sumatře podařilo dostat Greeda, klíčového člena indonéského pašeráckého gangu, za mříže. Jsou za tím měsíce strávené sledováním obchodních řetězců na internetu a v případě loskutáků, kteří jsou odchytáváni v těžko přístupném terénu, i samotný zásah, jehož jsme se účastnili. Ovšem za mnou a Františkem je spousta dalších lidí, naše týmy v daných oblastech. Neděláme to jen my dva, my to pouze koordinujeme.
To zní jako pěkná detektivka. Jak zátah proběhl?
Jak z akčního filmu! Zátah provedla indonéská policie z provincie Západní Sumatra. Podle plánu měl zátah na pašeráka proběhnout v jeho domě, kde měl být zatčen přímo při prodeji zvířat. Akce byla ale dramatická do poslední minuty, protože Greed nečekaně pozměnil místo setkání, a tak jsme museli urychleně změnit pozice a plán. V domě pašeráka pak byli zabaveni kriticky ohrožený luskoun ostrovní, tři koťata chráněné kočky bengálské a želva mohutná. Usvědčený obchodník byl na místě zatčen a převezen do vazby.
Má to obrovský význam, protože každé zatčení pašeráka divokých zvířat vysílá zprávu dalším zločincům. A s tím je potřeba také dále pracovat a mediálně to rozmáznout, aby ostatní věděli, že se po nich jde, a ochromilo to trh. A samozřejmě také vzniká určité povědomí ve většinové společnosti, že ta zvířata vůbec existují, jsou kriticky ohrožená, loví je pytláci a není to dobře.
Nápad na vytvoření projektu Bushman vznikl v Austrálii v roce 1997. Jeden cestovatel měl v té době zrovna delší toulavé období a uvědomil si, že kromě spolehlivého vybavení potřebuje na svých cestách i kvalitní a pohodné oblečení. Na základě vlastních zkušeností a zkušeností lidí, které na různých místech světa poznal, vytvořil kolekci oděvů a doplňků značky BUSHMAN. Česká značka, která letos slaví 25 let, podporuje mimo jiné i ekologické aktivity organizace Lestari.
Co se děje se zabavenými zvířaty?
Luskoun a želva byli čerstvě uloveni, a tak mohli být vypuštěni zpět do volné přírody. Koťata kočky bengálské v záchranné stanici zůstanou až do doby, než dorostou a naberou více síly. Poté budou i ona vypuštěna do vybrané přírodní rezervace.
Proč pašeráci obchodují s těmito zvířaty? K čemu a kým jsou vlastně nelegálně využívána?
To je různé. Loskuták niaský je endemický druh ostrova Nias a souostroví Banyak, který byl v posledních dvaceti letech považován za vyhynulého. V létě 2015 se nám podařilo najít dva přeživší jedince na ostrově Nias a v prosinci téhož roku životaschopnou populaci na ostrově Bangkaru. Co však bylo skryto vědcům, nebylo skryto pytlákům. Tito ptáci jsou stále odebíráni z volné přírody, aby uspokojili poptávku po zpěvných ptácích do soutěží nebo domácích mazlíčcích.
Rajka srpozobá je třeba vzácný pták z Papuy, který je tradičně loven pro svá pera do čelenek domorodců. Pokud jde o želvy, je to samozřejmě poptávka po želvovině, vejcích nebo přímo mase na tradiční želví polévku. Želví vajíčka jsou považována za statusový pokrm a bohužel stále existuje dost lidí, kteří si potřebují zamachrovat před sousedy, že si mohou dovolit nějaký drahý a vzácný pokrm na svátečním stole. U primátů je to většinou kvůli poptávce pro chov domácích mazlíčků a třeba orangutani často končí v thajských cirkusech.
A nakonec je tu záhada s luskouny. Ještě nedávno to byla běžná zvířata, sami naši zaměstnanci v Indonésii dokládají, že je běžně potkávali u cest a za domem. Pak se něco stalo a dnes jsou to na počet jedinců nejpašovanější savci světa. Začala se totiž šířit fáma, že luskouni dokážou léčit různé nemoci – revma, menstruační bolesti nebo teď covid. To je úplně absurdní, protože právě luskouni pravděpodobně sehráli důležitou roli v šíření koronaviru, který způsobil celosvětovou pandemii. Najednou se z nich stala tak žádaná komodita, že jim hrozí vyhubení jak v Africe, kde známe 4 druhy, tak především v jihovýchodní Asii, jež je primárním zájmovým regionem pašeráků, kteří šupiny i maso dále pašují na sever do Číny nebo Vietnamu.
Co se vám podařilo dalšího?
V dubnu jsme na Jávě odhalili jednoho z deseti největších pašeráků ptactva v Indonésii a na konci července naše indonéské týmy zabavily, a tím zachránily, z rukou obchodníka 16 loskutáků. Jejich celková populace je 200 až 300 jedinců, a nebezpečné je to, že pytláci jsou schopni při jediné akci na menším indonéském ostrově kompletně odlovit populaci jednoho druhu a navíc často vyváznout bez sankcí.
Jak pytláci ptáky vlastně loví?
Způsoby lovu ptactva jsou velmi drastické a řadu ptáků ponechají v zuboženém stavu – mají vytrhané peří nebo jim chybějí části končetin. Pašeráci totiž používají háčky na vlascích, do nichž se ptáci zamotají, nebo nanášejí na stromy lepidlo, které ptákům znemožní odlétnout z místa. Většina ulovených ptáků odlov a transport nepřežije, takže za každým zabaveným ptákem z rukou pašeráků je několik dalších, kteří zahynuli.
Překvapilo mě, že zaměstnáváte pytláky v ochranářských týmech. Jaký to má smysl?
Předně je potřeba si uvědomit, jaký rozdíl je mezi pytláky a pašeráky. Zatímco pašeráci se zabývají jen černým obchodem, zvířata vykupují a přeprodávají na místní i mezinárodní trh, pytláci jsou lidé znalí přírody, většinou i s pozitivním vztahem ke zvířatům. Kdysi jsme použili bývalé lovce želvích vajíček, aby dětem ve školách přednášeli jednak o hodnotě mořských želv v rámci mořských ekosystémů, ale hlavně také o tom, jaké to je sedět dva roky ve vězení. Ty děti potom mohly rodičům říct, že kdo vykrádá z hnízd želví snůšky, půjde za mříže.
Záchranný program Kukang, který založili moji kolegové Lucie Čižmářová a František Příbrský na severu ostrova Sumatra v rámci spolupráce s místními komunitami, zaměstnal dva bývalé pytláky outloňů a luskounů, kteří se stali terénními ochránci přírody. Své skvělé dovednosti orientace v pralese a sledování ohrožených divokých zvířat nyní rozšířili o moderní prvky využívané v ochraně přírody – instalaci a kontrolu fotopastí. Kromě toho dohlížejí i na jiné lidi své komunity, aby nelovili.
K podpoře nelovení u místních přispíváme i programem Kukang Coffee. Od farmářů vykupujeme kávu za výhodnou cenu, ale podmínkou smlouvy je, že nebudou lovit ohrožená zvířata. A naši pytláci na to dohlížejí a kávu odkupují a připravují na export k nám.
Ještě v polovině listopadu jste přednášel na Festivalu OBZORY v Praze, a teď už jste na Filipínách. Jak to stíháte a kde jste vlastně doma?
Snažíme se být každý rok od ledna do května s rodinou v jihovýchodní Asii a ušetřit za topení. Já potom přelétám na různé projekty mezi Indonésií, Malajsií, Singapurem, Filipínami tak, jako by to bylo cestování po Evropě. V létě a na podzim se snažím být co nejvíc v Evropě, protože je spousta vědeckých a ochranářských konferencí, ale hlavně české léto je pro mě TOP. Většinou ale během podzimu podniknu ještě jednu kratší cestu mimo Evropu a teď se chystám do Kamerunu za naší partnerskou organizací, která nás školí v boji proti pašeráckým skupinám.
 Tento rozhovor vyšel v časopise TRAVEL LIFE, který dává nejlepší inspiraci pro opravdové a náročné cestovatele. 12 exotických i evropských destinací v každém čísle, praktické a velmi konkrétní tipy co vidět a zažít, autentické fotky známých cestovatelů, reportérů a fotografů, v každém vydání 2 velké rozhovory s cestovatelskými osobnostmi. Kup si předplatné (276,- za rok) a získej k němu i opakovaně využitelný slevový kupón na outdoorové vybavení včetně 500 korun na boty od firmy S-run nebo předplatné časopisů Svět outdooru, Svět běhu, a Pádler. |
Jaký je váš aktuální projekt, kvůli kterému jste teď na Filipínách?
V současnosti otevíráme novou pobočku právě tady, na Filipínách. Naše mise se v současné době zaměřuje na potírání ilegálního rybolovu pomocí destruktivních technik. Škodlivé jsou vlečné sítě, které se táhnout po korálovém útesu a mechanicky ničí dno oceánu. Ještě horší je ale lov pomocí jedů. Většinou se používá chlorid draselný, který se nasype v obrovských dávkách na korálový útes, kam se naženou ryby pomocí zvuku zvonců a tam uhynou. Větší koncentrace jedu může být samozřejmě škodlivá i pro lidi a na tržnicích nepoznáte takovou rybu od ryby ulovené do sítě. Nejhorší způsob ilegálního rybolovu je lov pomocí výbušnin. To je vůbec nejdestruktivnější technika, protože takový lov po sobě zanechá kruh zdevastovaného korálového útesu. Vše, co bylo živé, umírá.
Můžou se do vašich aktivit zapojit i lidé z Čech?
Určitě, rádi uvítáme jakoukoliv pomoc v rámci propagace aktivit nebo třeba oslovení možných partnerů. Budeme samozřejmě rádi i za drobný pravidelný příspěvek, díky kterém můžeme v naší práci pokračovat a dělat více případů naráz, protože finanční zdroje jsou to, co nás limituje. Naše neziskovka Lestari z.s. má transparentní účet 2902229049/2010 a stačí dát do poznámky třeba heslo “pašeráci”. Díky!
