Petra vystudovala kulturní antropologii na UK v Praze. Od roku 2008 pracovala jako šéfredaktorka cestovatelského portálu HedvabnaStezka.cz a nyní je ředitelkou Festivalu OBZORY, největšího cestovatelsko – outdoorového festivalu v ČR. Cestování je náplní její práce i volného času. Miluje horské treky, jezdí na kole a lyžích. Na cestách ji zajímají hlavně lidé a jejich kultura, rituály, náboženství a architektura.
Sytě zelené borůvčí, které tady v Jizerkách v červnu teprve kvete, hluboké lesy, v nichž se zrcadlí bažiny a rašelinná jezírka, nekonečné louky, mezi nimiž se jako zlatohnědé stuhy kroutí Jizera a její potůčky. Pro tu krásu až zapomínám šlapat do pedálů. Zatímco česká strana Jizerek je plná asfaltek a proudících davů pěšáků i cyklistů, tady v polské části je výrazně klidněji. Silničky jsou většinou štěrkové a každý kilometr je objevováním – nejvíce si to užijete na gravelu nebo MTB, silniční kolo nechte doma. Perličkou je pak singletrek č. 14.
Jakmile se nasytíte centrem Kutné hory, budete mít za sebou prohlídku Chrámu Sv. Barbory, procházku s pěknými výhledy mezi vinicemi a Jezuitskou kolejí, prohlídku Vlašského dvora, Hrádku, možná i podzemí, uvidíte všechny ulice, náměstí, kašny, morové sloupy a kostely, vydejte se do okolí Kutné Hory. To je neméně zajímavé a položené v nádherné krajině.
Mírně zvlněný kraj nekonečných borových lesů, luk a hlubokých průzračných vod. Žádné rybníky bahňáky, ale opravdová ledovcová jezera plná raků. Mezi nimi se vinou silničky a cestičky, jen zřídka potkáte větší obce.
Dřevěné kostelíky a roubenky jsou ozdobou nádherného kraje zvlněných pastvin a bukových lesů na jih od města Přemyšl na jihovýchodě Polska. Postupně se kopce zvedají až k tisícovým poloninám u hranic s Ukrajinou a Slovenskem a jsou protkány řekami, říčkami a starými vesnicemi. Některé byly v poválečné době úplně opuštěny, jiné sloužily pohraničníkům, ale v mnoha z nich se dochoval alespoň nějaký ten dřevěný kostelík.
Zapadlé, kouzelné a plné příběhů. Jedno z nejzelenějších a člověkem nejméně dotčených regionů Polska nabízí spousty aktivit a poznání. Od posezení v hospůdkách Přemyšle, přes průzkum ruin rakousko-uherského opevnění, renesanční architekturu, dřevěné karpatské kostelíky, Soliňskou přehradu, lesní železnici v bukových lesích Bieszczad až po nádherné túry v poloninách u hranic s Ukrajinou a Slovenskem.
Příjemně ukolébaní se budíme v nočním vlaku z Prahy chvilku před Přemyšlem, dostáváme do kupé kávu s muffinem a balíme se k výstupu. Zatímco většina pasažérů míří na přestup do ukrajinských domovů, my směřujeme z nádraží do nedalekého centra historického města Přemyšlu. Jsme až na samém konci Polska a je tu cítit zvláštní atmosféru pohraničí – směs střední Evropy, exotiky východu, dávné Haliče.
Bělostní himálajští velikáni střeží malý a jedinečný poklad – zemi, v níž našla své místo dusná nížinná džungle, prastaré chrámy a paláce, horské kláštery s meditujícími mnichy, běžné vesnice obklopené sluncem zalitými políčky, rušné Káthmándú nebo voňavé a poklidné mísení hinduistické a buddhistické kultury.
Vlak vyjíždí z tunelu a ocitáme se v údolí Rhôny, v kantonu Wallis. Zatímco tady už kvetou meruňky, nahoře ještě leží sníh a často se zachumelí čerstvým prašanem. Jsou dlouhé dny a spousta slunce, málo lidí a skvělé terény. Chystáme se na lyžařské „ski safari“, tedy lyžařské putování s výhledy na švýcarské velikány – po stovkách kilometrů sjezdovek a volného terénu.
Podrobně více než 50 cestovatelských destinací, setkání se známými osobnostmi, praktické rady, nákupy, exotické gastrozážitky. Vše, co miluješ, na jednom místě.
Letadlo klesá nad Indický oceán a z nekonečného modra se vylupují světlounké skvrnky a pomalu se mění v tisíce maledivských ostrůvků. Je brzy ráno, ale už teď je teplo a vlhko, cítím tu typickou směs indických vůní a tropického vzduchu.