Dřevěné kostelíky a roubenky jsou ozdobou nádherného kraje zvlněných pastvin a bukových lesů na jih od města Přemyšl na jihovýchodě Polska. Postupně se kopce zvedají až k tisícovým poloninám u hranic s Ukrajinou a Slovenskem a jsou protkány řekami, říčkami a starými vesnicemi. Některé byly v poválečné době úplně opuštěny, jiné sloužily pohraničníkům, ale v mnoha z nich se dochoval alespoň nějaký ten dřevěný kostelík.
Vydáváme se po silničce směrem na jih a u kostelíka v Kuźmině odbočujeme na jihovýchod. Projíždíme malebnými vesnicemi podél říček, od nichž se zvedají louky. Pokud se chcete zastavit u jednoho z kostelíků, doporučuji původně řecko-katolický rusínský kostel Narození Přesvaté Bohorodičky v Liskowate. Pokračujeme dál na jih a v obci Ustrzyki Dolne odbočujeme na silnici 896, která směřuje do národního parku Bieszczady. Ta je doslova lemována dřevěnými kostelíky a je součástí tematické trasy Stezka dřevěné architektury, známá jako Szlak Architektury Drewnianej. Ta měří celkem 1202 kilometrů a propojuje 127 historických staveb rozdělených do devíti tematických tras. Součástí stezky jsou i památky zapsané na seznamu UNESCO, například více než pět století starý kostel v Haczowě, kostel společně s farou v Blizném proslulé jedinečnými malbami tzv. plebejské bible či řeckokatolické chrámy nacházející se v obcích Smolnik, Turzańsk, Chotyniec a Radruż.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Za kostelíky podél východní hranice
Na naší trase jedeme přímo kolem kostelů v Haczówě, Rabe nebo Żłobku. Vůně starého dřeva a hra světla pronikající tmavým interiérem působí velmi silně. Většina těchto kostelů je původně řecko-katolická a po válce a odchodu rusínských obyvatel často sloužila jako sklad munice nebo sena, později je pak převzala a zachránila římsko-katolická církev. V některým kostelech se ještě dochovaly ikonostasy, ale většinu vybavení můžete vidět ve speciální sbírce v sanockém skanzenu stejně tak jako i vesnické domy a chalupy z bývalých obcí.
Z hlavní silničky za Smolnikem odbočujeme kolem salaše, která nabízí výtečné sýry, a drncáme po panelce ještě asi kilometr. Tady, s výhledem na zelené pastviny i bieszczadské poloniny zvedající se v dáli, se mezi obřími stromy krčí pravoslavný chrám svatého Michaela Archanděla ve Smolníku, dnes římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1791. Jsou tu tři roubené části postavené na čtvercovém půdorysu, přičemž hlavní loď je výrazně širší a vyšší než ostatní části. Každý prostor završuje stanová střecha s makovicí. Vedle chrámu se rozkládá malý hřbitov, na němž se dochovalo několik starých náhrobků.
Turzańsk – dřevěná perlička na jih od Sanoku
Na západní části Szlaku Architektury Drewnianej leží obec Turzańsk, jejíž historie sahá až do 16. století. Nejvýznamnější památkou je tu pravoslavný kostel svatého Archanděla Michaela, který byl v roce 2013 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO jako součást souboru šestnácti karpatských dřevěných chrámů nacházejících se na území Polska a Ukrajiny. Zdobí ho pět stupňovitých plechových věžiček, šestá věžička ukončuje třípatrovou zvonici. Chrám vznikl v letech 1801–1803 a o několik desetiletí později byl doplněn o předsíň a sakristii. Uvnitř chrámu se dodnes zachoval ikonostas z roku 1895, nástěnné malby z přelomu 19. a 20. století, boční oltáře i ručně vyšívané prapory.
Skanzen v Sanoku vás pohltí na půl dne
Naprostou peckou naší návštěvy východního Podkarpatí je skanzen v Sanoku. Miluju staré roubenky, romantiku tradičních vesnic, vůni starého dřeva, a tak ráda navštěvuji skanzeny a neznám jich málo. Ovšem tento je výjimečný, největší a nejhezčí ze všech. Rozkládá se na ploše asi dvaceti hektarů a na jeho prohlídku nestačí pomalu ani čtyři hodiny. V malebné krajině je tu rozmístěno kolem 120 roubených chalup s doškovými střechami a zahrádkami, kováren, hostinců, pekáren, vodních i větrných mlýnů, venkovských usedlostí, božích muk nebo škol. Nabízí ucelený pohled na lidovou architekturu a tradiční život obyvatel Karpat. A pak jsou tu čtyři dřevěné kostely, které patří k nejkrásnějším památkám celého areálu – zejména kostel svatého Mikuláše z roku 1667.
Vedle obytných a sakrálních staveb zahrnuje skanzen také expozici věnovanou těžbě ropy. Mezi roubenými chalupami s doškovými střechami, dřevěnými kostelíky, božími mukami a větrnými mlýny působí technická zařízení poněkud nezvykle, ale je to nesmírně zajímavé. Vidíme tu vysoké vrtné věže, pojízdné soupravy, buldozery a další historické mechanismy připomínající počátky ropného průmyslu v regionu. Stoupáme kolem vesnického zámečku z 19. století do vyšších poloh skanzenu, vcházíme do lesa. Tady se nacházejí řecko-katolické kostely a další chalupy a salaše.
Haličský rynek i romantika karpatských vesnic
Vstupujeme do skanzenu, procházíme mezi několika chalupami a ocitáme se na rynku. Velké rekonstruované tržiště z 19. století je lemované domy někdejších židovských obchodníků. Domy jsou dnes živé a řemesla také. A tak se můžete jít podívat na práci holiče, hodináře, švadleny nebo řezbáře. V cukrárně si koupíte výtečnou zmrzlinu, u hokynáře něco na zub, v blízké pekárně chleba a na poště můžete vybrat pohled a rovnou ho i odeslat. Kousek za rynkem stojí jedna z nejcennějších staveb skanzenu – dřevěná synagoga.
Jsme tu na jaře a všude kvetou pampelišky a třešně, pasou se tu kůzlata a štěbetají kachny. Chalupy mají zahrádky ohrazené plůtky pletenými z prohnutých proutí, mezi nimi zurčí potůček. Příjemný odpočinek je u rybníčku vedle pekárny. Jakmile dojíme výtečný preclík, vydáváme se dál. Před námi je římsko-katolický kostel se hřbitůvkem a za ním vesnice jak malovaná. Chalupy, spousty místa na pastviny, sem tam nějaké kaplička nebo úl.
Oblast Podkarpatí obývali skupiny Bojků, Lemků, Podhořanů a Doliňanů. Jednotlivé etnografické skupiny měly rozdílný původ i kulturní tradice. Západní Podhořané byli převážně Poláci, Doliňané představovali smíšené rusínsko-polské obyvatelstvo a Lemkové s Bojky měli kořeny sahající až na Balkán – mezi Bulhary, Rumuny, Valachy či Albánce. Většina místních obyvatel se živila zemědělstvím a pastevectvím. Po vysídlení oblasti byla většina ikon z kostelíků zničena nebo převezena do muzeí. Také tady v Sanoku můžete obdivovat sbírku ikon.
Po krásně stráveném dopoledni, kdy se duše romantika nasytila, dostáváme hlad. Nejrychlejší a velmi pěkný způsob, jak nasytit také žaludek, je hospůdka v další původní roubence – sice ještě ve skanzenu, ale už mimo placenou část. Dáváme si žurek a výtečné maso na grilu. Jsme návštěvou skanzenu nadšeni. Perfektně nám dokreslila krajinu, kterou projíždíme směrem do bieszczadských hor.
Článek byl zpracován ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.
