Příjemně ukolébaní se budíme v nočním vlaku z Prahy chvilku před Přemyšlí, dostáváme do kupé kávu s muffinem a balíme se k výstupu. Zatímco většina pasažérů míří na přestup do ukrajinských domovů, my směřujeme z nádraží do nedalekého centra historického města Přemyšlu. Jsme až na samém konci Polska a je tu cítit zvláštní atmosféru pohraničí – směs střední Evropy, exotiky východu, dávné Haliče.
Přemyšl leží pod zelenými svahy pohoří Bieszczady a jeho historie je cítit na každém kroku. Po staletí se tu potkávaly různé národy, jazyky i kultury. Poláci, Ukrajinci, Židé, Rusíni i Rakušané tu zanechali své stopy. Chvíli jste v Polsku, pak vás kostel s typickými kopulemi přenese na Ukrajinu a o pár ulic dál zase stojíte před elegantní budovou jako vystřiženou z Vídně dob Rakouska-Uherska. Právě tehdy zažíval Přemyšl největší slávu.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Centrum tvoří dvě ulice, kterí se stýkají na hlavním rynku. Jsou lemovány obchody a hospůdkami. Až se setmí a ulice se rozzáří pouličními světly, můžeme nasávat vůni šeříků z terásky jedné z nich. Jdeme nejprve tou hornější, která nás dovede na malé náměstíčko s hodinovou věží a fontánou. Hlavní rynek obklopují historické domy s podloubím, na náměstí jsou lavičky a spousty zeleně. Silnice vede jen podél vrchní části náměstí, a tak zůstává celá plocha pěší zónou. Je tu také spousty různých soch. Kupujeme si výtečnou zmrzlinu a jdeme si přisednout na lavičku k bronzovému Švějkovi. Sedí tu s výrazem člověka, který ví své. A není tu náhodou – část jeho příběhu se totiž odehrává právě v Přemyšlu. A k tomu městu vlastně dokonale pasuje. Pohodové, trochu nostalgické, trochu absurdní. Pohladíme si pejska u jeho nohou a touláme se dál.
Zážitek renesančního Přemyšlu najdete v podzemí
Do přemyšlského podzemí vstupujeme nenápadným vchodem pod radnicí. Za ním se otevírá spleť sklepů, chodeb a příběhů starých několik století. Z prostoru pod radnicí pokračuje trasa starým kanalizačním kolektorem a podzemní spojovací chodbou až do budovy Muzea dějin města na náměstí a je koncipována jako cesta časem až do období největší slávy Přemyšlu – do renesančního „zlatého věku“, kdy město bohatlo díky obchodu a patřilo k nejvýznamnějším centrům celé Haliče. Podzemní prostory nejsou jen prázdné sklepy – celé jsou proměněné v živé kulisy starého Přemyšlu. Někde se ozývají hlasy obchodníků, jinde míjíme řemeslnické dílny, sklady zboží nebo zákoutí připomínající rušný život renesančního tržiště. Tady šumí mlýn a tam zase rušné říční přístaviště, kousek dál si prohlédneme středověkou galanterii a lékárnu – její skleněné nádoby, byliny, tajemné směsi.
Zámek Kazimierzowski
Z náměstí stoupáme kolem několika kostelů různých slohů až k hradu nad městem a otevírá se nám výhled na střechy starého Přemyšlu, řeku San i vzdálené kopce. Právě tady začínal příběh města už před více než tisíci lety. Na místě dnešních vyhlídek a parkových cest tu v 10. století stála jednoduchá dřevěná tvrz s oválným valem a hradbou z palisád. S významem města se měnil i hrad. Vznikly tu románské stavby – rotunda a dvoupatrový palác, kde se odehrávala jednání, hostiny i setkání knížat a jejich družin. Z románských staveb zbyly jen půdorysy pečlivě střežené v zahradě uvnitř hradu. Poté, co byl přemyšlský region v roce 1340 připojen k Polsku Kazimírem Velikým, byl na místě tvrze postaven gotický hrad pojmenovaný po tomto vládci. Dnes však hlavní průčelí zdobí renesanční štíty a příjemná hospůdka.
Co zbylo z největší habsburské vojenské pevnosti
Za hradbou pokračujeme vzhůru parkem plným vzrostlých buků až na vršek kopce a dostáváme se k zarostlým valům a zbytkům pevnosti Fort XVI Zniesienie a ke skvělému interaktivnímu muzeu Centrum Dowodzenia Twierdzą Przemyśl. Na začátku 20. století byla pevnost Přemyšl jednou z největších a nejmodernějších pevností celé Evropy a největší pevností Rakouska-Uherska vůbec. Bránu Uher, jak se pevnosti přezdívalo, budovalo Rakousko-Uhersko jako obrovský obranný systém chránící východní hranici monarchie.
Desítky pevnůstek rozesetých po kopcích kolem města vytvářely před první světovou válkou mohutný prstenec, který měl zastavit ruskou armádu. Linie opevnění byla dlouhá asi 45 kilometrů. Dnes tu zůstaly ruiny, připomínající romantické zříceniny starých hradů. Ideální pro jejich průzkum je celodenní výlet na kole po černě značené cyklostezce Szlak forteczny (26 km). Po prohlídce tvrze na Kopci tatarském sjedete dolů k obci Zielonka, v níž stojí Fort Kruhel, a potom vystoupáte do bukových lesů, které ukrývají pevnosti Lipnik a Iwanowa. Dále jedete téměř souvislou zástavbou vesnic a čekají vás odbočky na pevnosti Grochowce, Optyň, Łuczyce. Nejhezčí krajina a forty jsou v blízkosti ukrajinských hranic – Fort W-I Salis-Soglio u vsi Siedliska a dále Borek. Ticho hlubokých lesů, opuštěné kasematy a nekonečné valy zarostlé mechem dávají tušit, že se tu před více než sto lety odehrávala jedna z nejkrvavějších kapitol první světové války.
Muzeum dýmek v barokní zvonici
Ve městě dodnes žije slavná tradice výroby dýmek a místní jsou na ni náležitě hrdí. V barokní zvonici funguje muzeum dýmek a zvonů a každý rok se tu koná festival Svátek dýmky. Ulice zaplní řemeslníci, sběratelé i vůně tabáku. Věž vznikla už v 18. století jako zvonice řeckokatolické katedrály. Když jsme vystoupali dovnitř po starých schodech, měli jsme pocit, že se pomalu propadáme do minulosti staré Haliče. Každé patro ukrývá jiný svět – vůni starého dřeva, kovu, tabáku i příběhů lidí, kteří tu žili před námi. Každá dýmka je jiná – některé působí elegantně a vznešeně, jiné mají vyřezané zvířecí hlavy, jiná jsou zdobeny venkovskými scénami a další připomínají staré lovecké trofeje. Nejlepší je pak výhled z věže – pod námi se otevírá celé staré město – kostelní věže, barevné střechy a uličky zalité odpoledním světlem.
Možná právě to je na Přemyšlu nejkrásnější. Není to město velkých turistických atrakcí ani davů návštěvníků. Je to místo, které si člověka získá pomalu – atmosférou staré Haliče, směsicí kultur, klidem zapadlých ulic i pocitem, že tady historie ještě úplně nezmizela. Stačí se jen toulat, dívat se kolem sebe a nechat město vyprávět.
Článek byl zpracován ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.
