Sytě zelené borůvčí, které tady v Jizerkách v červnu teprve kvete, hluboké lesy, v nichž se zrcadlí bažiny a rašelinná jezírka, nekonečné louky, mezi nimiž se jako zlatohnědé stuhy kroutí Jizera a její potůčky. Pro tu krásu až zapomínám šlapat do pedálů. Zatímco česká strana Jizerek je plná asfaltek a proudících davů pěšáků i cyklistů, tady v polské části je výrazně klidněji. Silničky jsou většinou štěrkové a každý kilometr je objevováním – nejvíce si to užijete na gravelu nebo MTB, silniční kolo nechte doma. Perličkou je pak singletrek č. 14.
Ideálním výchozím bodem je Polana Jakuszycka, kam vás doveze vláček jedoucí z Liberce do stanice Szklarska Poręba Górna. Zdejší zastávka je integrována do Dolnośląskieho Centra Sportu a je jednou z nejvýše položených vlakových stanic Polska (886 metrů). Můžete se tu zastavit na jídlo, vypůjčit si kolo, uschovat věci nebo se dokonce ubytovat. Koná se tu také spousty sportovních akcí a závodů – některých se můžete zúčastnit, o jiných je dobré vědět, aby neomezily vaše plány. A pokud máte raději klid lesů jako já, poměrně rychle lze z mumraje zmizet a vybrat si některý z okruhů překrásnou přírodou.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Wysoki Kamieň a hlavní hřebenovka
Od stadionu si cestu zkracujeme po singeltraku 14 Szklarska krásným zeleným lesem po perfektně udržované stezce s mnoha zákrutami. Tato kratinká část jinak těžké trasy (celá měří 21 km a trvá 2-4 hodiny) a je klasifikována jako modrá, takže ji hravě zvládne i trailový začátečník, pokud jede pomalu. Dejte ale pozor, pro zkušené je to místo, které lze krosit opravdu rychle. Nejkrásnější úsek se otevře dole v dolině Kamiennej, kde se pak napojujeme na klasickou štěrkovku. Po ní pokračujeme směrem na Wysoki Kamieň – nejprve podél železniční trati míjíme pozůstatky lomu s podivným dílem obřího stolu, později stoupáme v mnoha zatáčkách až na hřeben. Podél naší pohodlné cesty se vine opět čtrnáctka, ovšem tady to už je pro zdatnější sportovce. V závěrečné části se stezka kroutí mezi zakrslými smrky a borůvčím. Největší výzva však čeká až těsně pod vrcholem, kde se cesta mění v technicky náročný úsek plný obnažených kořenů a rozměrných kamenných ploten.
Konečně jsme na vrcholu Wysoki Kamień (1058 metrů) a užíváme si výhledu na obří stěny Krkonoš, na Sněžné Jámy. Zajímavý je i rozestavěný kamenný hrad, který tu vlastníma rukama buduje místní rodina. Toto „schronisko“ vzniklo už v roce 1882 a v současnosti funguje jako bufet a přístřešek. Bohužel se tu kvůli nedostatku vody není možné ubytovat, ovšem rozhled z „hradní věže“ je úchvatný. Vracíme se trochu zpět a pokračujeme k lomu Izerske Garby. Cestou je tady několik možností udělat si piknik v dřevěném přístřešku nebo jen tak někde u krásných skalek, které z hřebene vykukují. Moc hezká skupina skal je například na vrcholu Zwalisko. Ještě jeden pohled na panorama Krkonoš a sjíždíme na místo zvané Rozdrože pod Cicha Rownia, kam se lze dostat v jednodušší variantě ze stadionu za půl hodiny.
Do nitra Jizerských rašelinišť a zaniklých obcí
Pokračujeme úboční cestou pod vrcholem Zlote Jamy až k rokli Jehněčího potoka. Ta je ozdobena dřevěnou sochou Sv. Marie. Odtud už nás čeká sjezd k perličce Izerské louky, k chatce Górzystów. Poslední část sjezdu do rašeliništního údolíčka Wrzešnica je teda opravdu náročná a vede mezi kameny v úzkém úvozu. Odměnou jsou tradiční dobroty na chatce. Ta nabízí kromě výtečných a slavných palačinek s borůvkami (naleśnik z jagodami), také jednoduché ubytování. Dá se tu platit pouze hotově, ale berou i české koruny a na obsluhu je záhodno mluvit česky.
Chatka je jediným pozůstatkem zaniklé vesnice Velká Izera. Ta byla kdysi větší sestrou české Jizerky a obě vsi spojoval dnes už neexistující most u Hojerova domu. Dnes zbyly po Velké Izeře jen rozsáhlé louky a pastviny, které otevírají náruč zdejší krajiny. Pokračujeme po silničce vzhůru k Polaně Izerske. Také tady byla osada, dnes tu najdeme pěknou vysokohorskou louku. Dále bychom dojeli až k Smrku, my však stáčíme zpět a sjíždíme po Trase Dolny Izery č. 13 až k do plochého údolí rašelinišť a zpět k chatce. Poslední etapa naší dnešní trasy vede po bývalých pastvinách obce Velká Izera v širokém údolí Jizery a později se stáčí k chatě Orle, která byla vybudována na pozůstatcích hutnické osady ze 17. století. Sem to je z Velké Izery asi pět kilometrů. Pokračujeme dále na stadion a je to příjemná trasa po lesní asfaltce – dávejte pozor, tady proudí poměrně hodně turistů. Celý výlet takto má 42 kilometrů s převýšením asi 650 metrů a projíždí nejkrásnější místa.
Sjezd ze Stógu Izerského
Druhý den jedeme znovu nahoru na Polanu Izerskou a pokračujeme ke Stógu Izerskému, který jsme už včera vzdali. Z vrcholu se kousek vracíme k chatě u lanovky a po zelené objíždíme vrchol ze severu až do sedla Lacznik. Je čas na svačinku a sjezd zpět na Polanu a jizerské louky. Pohodlnější variantou může být využití kabinkové lanovky ze Świeradowa-Zdroje. Během deseti minut překonáte téměř 450 výškových metrů a vystoupíte u chaty na Stógu Izerském. Můžete si pak dát třeba jen sjezd zpět do údolí a výlet zakončit v lázeňském parku ve Świeradowě-Zdroji, kde si dopřejete tradiční horké oplatky a vyzkoušíte minerální vodu z místního léčivého pramene.
| TIP: Více jsme toho nestihli, ale vzhledem k blízkosti českým hranicím se sem zase brzy podíváme – je tu totiž mnohem více možností. V okolí Sklářské Poruby, Piechowic, Świeradowa-Zdróje a Staré Kamenice je vyznačeno 19 značených cyklotras o celkové délce více než 450 kilometrů. Třináct z nich začíná přímo ve Sklářské Porubě, která je hlavním výchozím bodem celého projektu Rowerowa Kraina. Podrobné informace o jednotlivých trasách včetně map a možnosti stažení GPX souborů najdete na adrese www.rowerowakraina.com/nasze-trasy. A pokud byste koukali ještě podrobněji na region Dolního Slezska, bude se vám hodit i webovka https://dolnyslaskrowerem.pl/, kde je popsáno 250 různých cyklotras. |
Článek byl zpracován ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.
