ROZHOVOR: Filipova cesta kolem světa plná dobrých skutků

Na úvod musím uznat Filipe, že mě tvoje myšlenka velmi zaujala. Můžeš pro čtenáře více přiblížit, co přesně tedy děláš a co je tvým cílem?

Miluji cestovaní, ale nejvíc mě naplňuje to, když tomu můžu dát přidanou hodnotu, např: že někomu pomůžete, uděláte radost, vykouzlíte úsměv na tváři a nebo jen prostě někoho obohatíte svou přítomností. To je ten důvod proč teď dělám to, co dělám. Tento projekt jsem si vymyslel, protože v dnešní době se lidé k sobě nechovají, jak bych si představoval a proto chci být jiný. Když jdou všichni doprava, tak já se na křižovatce vydávám doleva. Prostě jiný, nedělat to co dělá dav.

Také tímto projektem chci inspirovat nejen mladé lidi, aby tyto hodnoty posunuli ve svém žebřičku dopředu. Já to ani tak neberu, že dělám dobré skutky, mě to prostě přijde jako normalní chovaní, které mě baví a davá smysl. Život je krátký a myslím si, že bychom ho měli žít naplno s nějakým cílem, kterého chceme dosáhnout. Já si vybral nyní cestu kolem světa, u které pomáhám lidem, vzdělávám děti a obohacuji místní komunity. Vím, že celý svět nezměním, co ale měním je rozhodně můj svět k lepšímu.

Jak se takový nápad zrodil a co tě k tomu vedlo?

Už během studia na vysoké škole jsem měl přes zeď obrovskou mapu světa, ve které jsem si dělal kroužky na místa (země), které bych chtěl v životě navštívit. Ať už z hlediska kulturního, či právě splněných cestovatelských snů. Po vysoké škole na cestování nebyl čas, ani to nešlo, protože byla doba covidová a tak jsem začal učit na ZŠ v Holešově. Práce mě bavila, pořád jsem ale v hlavě měl své cestovatelské sny. Nápad pomáhat se mi zrodil u hry s dětmi během vyučování. Každý na papírek napsal dobrý skutek a hodil to do klobouku, pak se losovalo, kdo jaký skutek splní. Já jsem si vytáhl papírek, že mám někomu pomoct. Tehdy jsem si vybral zdravotně znevýhodněného chlapečka Matyáše, kterému jsem pomohl založit sbírku na Donio, která dopadla úspěšně. Tento skutek ve mě vyvolal pocit, že to chci někdy zopakovat.

Rodiče s námi se ségrou odmalička cestovali, a já mám cestování moc rád. V lednu 2022 jsem se rozhodl dát výpověď v práci, odletět na rok trénovat fotbal do kanadského Vancouveru, kde jsem si chtěl našetřit a 5. února 2023 jsem se vyrazil na svou cestu kolem světa plnou dobrých skutků.

Jaká byla první destinace, kde jsi pomáhal a jak?

Byla to africká Uganda, která se stala mým dočasným domovem na 6 týdnů. Zůstal jsem v malé vesničce Lusanja, kde jsem pomáhal jako dobrovolník na základní škole Chamge Tomorrow. Učil jsem tam tělocvik, angličtinu a výtvarku. S dětmi jsme společně trávili také spoustu času po škole, kdy jsme hráli fotbal a další míčové pohybové hry. Práce s dětmi mě naplňuje a hlavně mi dodává energii. Miluji to. Když jsem s nimi, ztrácím pojem o čase. Jsem ve stavu flow, jsem tam, kde zrovna mám být. Je úžasné vidět, že děti v Ugandě mají tolik energie a tolik zápalu do činností, které dělají. Přál bych každému tělocvikáři zažít tohle plné zapálení všech dětí do pohybu. Uganda je moje srdcovka, jednou se tam vrátím. To vím jistě.

Máš danou cílovou skupinu, které pomáháš, nebo jdeš zkrátka tam, kde je to potřeba? Přeci jen jsi učitel, takže máš určitě blízko dětem.

Jelikož jsem učitel, tak se snažím zaměřit na děti. Výjimkou zatím bylo Thajsko, kde jsem pracoval ve sloním kempu. V dalších destinacích po Ugandě jako bylo Bali, Lombok, Vietnam, Kambodža a Tchaj-wan, tak jsem pomáhal vždy jako dobrovolník ve vzdělávacích institucích. Na Bali to byla organizace Help by Sarah, kde jsem učil děti ze Seraya, na Lomboku šlo o malou školu School in Paradise, která se zaměřuje na angličtinu. Ve Vietnamu jsem spojil síly s Česko-Vietnamsko vzdělávacím institutem a pomáhal v organizaci Our Story, která se zaměřuje na práci s dětmi, které mají poruchu autistického spektra. Po Vietnamu jsem se přesunul učit děti do Kambodži, poblíž města Siem Reap a teď učím děti v Montessori škole ve městě Tainan na Tchaj-wanu. Mezitím jsem také stihl navštívit a procestovat Malajsii, Singapur, HongKong, Japonsko a Jižní Koreu – byly to pro mě učitelské prázdniny. Každý učitel na ně má nárok. Já volil takto.

Samozřejmě mám také domluvené spolupráce, kde to nebude jen o dětech. Ty Vám ale nechci zatím prozrazovat. Čekají mě destinace jako je např. Filipíny, Austrálie, Nový Zéland, Kolumbie, Peru, Brazílie atd. Z tohoto důvodu začněte sledovat můj Instagram, TikTok nebo koukněte na web www.filipovacesta.cz ať o nic nepřijdete a nejste ochuzení. Vídat mě také můžete pravidelně každý měsíc v ranním pořadu Snídaně s Novou, kde mám živá vysílání ze země, ve které aktuálně jsem.

Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Co tě nejvíce naplňuje a motivuje k tomu, aby si v těchto skutcích pokračoval?

Myslím si, už jenom ta myšlenka, že chci někomu pomoc je dostatečně silná motivace, no a když k tomu můžete procestovat svět, tak se není o čem bavit. Hlavně to, co momentálně dělám mě neskutečně baví. Není to jen o té výuce dětí, cestování a pomáhaní lidem. Také vše dokumentuji, píšu cestovatelský blog na mém webu, tvořím videa, dělám fotky, učím online do českých škol a to proto, aby i lidé, kteří mě sledují, měli požitek z mé cesty a já mohl tak ukázat svět, jaký opravdu je. Dělám to samozřejmě také pro sebe, abych jednou měl krásnou vzpomínku. Snažím se také o to, aby každé video či fotka měli zábavně-vzdělávací charakter a člověk se tak dozvěděl novou informaci. Nejsem žádný influencer nebo tak, sociální sítě jako Instagram a TikTok využívám k tomu abych si ukládal své vzpomínky ze života a mé cesty. Je to moje autentická online foto-video kniha, do které máte možnost nahlédnout a třeba se také inspirovat k dobrým skutkům.

Plánuješ si s předstihem, kam pojedeš pomáhat příště, nebo spíše improvizuješ?

Věci a organizace si plánuji s předstihem. Ne všechny šly obsáhnout dopředu, protože nevíte, co bude zítra natož tak za půl roku. Kostru cesty jsem měl nachystanou a spolupráce domluvené. Některé věci, také ale řeším za pochodu. To je zrovna případ Tchaj-wanu, kde jsem teď. Ozval se mi jedem pán, který je ředitelem jedné Montessori školy, zdali bych k němu nechtěl přijet učit a ukázat něco nového ze svého umění. Byl jsem v tu dobu zrovna v Japonsku, a tak si říkám, proč ne? Koupil jsem letenku a teď jsem tady. Dozvěděl se o mě ze sociálních sítí, což je pecka. Mám z toho fakt radost. Takže abych nějak odpověděl většinově je to plán s přidanou improvizací a náhodou, jako třeba zmíněný Tchaj-wan.

Jaké jsou tvé plány, až přijedeš z cesty kolem světa domů?

Tuhle otázku nemám rád, proto na ni bude dlouhá odpověď. Doufám, že mi zdraví dovolí dokončit mou cestu kolem světa. Přece na ní budu ještě zhruba rok do srpna 2024. Vím, že Filipova cesta kolem světa dobrých skutků má smysl, a proto bych byl také moc rád, kdyby někoho můj příběh zaujal a třeba mě mohl podpořit finančně v tom co dělám. Vím, že si to fakt zasloužím. Je to dřina, ale baví mě to. Vím také, že má cesta kolem světa jednou skončí, co ale neskončí je má osobní cesta. Ta bude pokračovat dál. Nejlepší plán, je někdy plán nemít. Uvidíme, co mi přinese tento školní rok ve světě a pak se teprve uvidí co a jak. Samozřejmě učit můžu kdykoliv a nyní už můžu také říct kdekoliv. Vzdělání k tomu mám. Nebráním se ani novým věcem a spolupracím. Jsem jako popelka, do poslední chvíle nevíte, jaký pracovní oblek se v kouzelném oříšku skrývá.

Mockrát děkuji za rozhovor a za celou redakci ti přejeme spoustu dobrých skutků a cestovatelských zážitků!