Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Zapomenuté čajové plantáže na portugalském ostrově São Miguel. Zelené! Čisté! Svěží! Krásné! Prastaré! Dechberoucí! Na přírodní bázi! A výsledný efekt?

Osvědčené informace o ubytování, dopravě, stravování i tipy na výlety! Jedete-li do Tbilisi, hlavního města země, která mezi prvními přijala křesťanství za své náboženství, nezapomeňte si přečíst našeho průvodce městem!

Ukraine International Airlines byly založeny v roce 1992 jako mezinárodní dopravce a v průběhu let se společnost proměnila ve strategického leteckého dopravce špičkové úrovně.

„Stezkou plnou exkrementů kráčím pěšky do Tibetu“. Koupete se ve vlastním potu, a tohle je jedna z těch publikovatelných myšlenek, která vás napadá.

Bílá čepice nejvyšší africké hory ční nad suchou savanou obývanou obrovskými stády divoké zvěře v národním parku Amboseli a tradičními masajskými vesnicemi.

Přírodovědec, popularizátor vědy, cestovatel, horolezec a filmař. Narodil se s vadou zraku, ale dnes je jedním z nejuznávanějších českých fotografů. Zkrátka člověk, kterého běžně nepotkáte. O svém putování po neobydlených ostrovech Indonésie Petr povypráví v listopadu na festivalu Obzory.

foto: Hans Peter Merten Otevření vnitřní německé hranice, ke kterému došlo dne 9. listopadu 1989, umožnilo nejen východním Němcům svobodně cestovat, ale i milionům turistů z celého světa objevovat přírodu a kulturní památky na území bývalé NDR.

Peru, dávné sídliště říše Inků, je z přírodního hlediska velmi rozmanitá země – najdeme zde vyprahlé planiny tichomořského pobřeží, písečnou poušť Sechura, vysoké hory And i amazonský deštný prales.

Na Nový Zéland se Vlaďka Kennett poprvé vydala v roce 2001 za studiem angličtiny a cestováním. Dnes je toto souostroví na druhé půlce zeměkoule jejím druhým domovem a také obživou. Už více než 15 let provozuje cestovní kancelář True Travel, která se specializuje výhradně na Nový Zéland.

Cykloturistika může být skvělým způsobem, jak poznávat nová místa. Má hned několik nesporných výhod – v první řadě prospívá našemu zdraví, šetří životní prostředí a v neposlední řadě je to velmi zábavná forma cestování, kdy jste navíc v podstatě časově nezávislí.

Lucka je česká novinářka a cestovatelka. Během studií zkusila život v Anglii, USA, Německu a Španělsku a také práci v redakci TV Prima. V roce 2012 se vydala na svou první cestu kolem světa, po níž se už stalo cestování její profesí.

Vlastně ani nevím, kdy a kde se zrodil nápad navštívit Východní Timor. Dokonce si ani nevzpomenu, kdy jsem o téhle maličké zemi uzavřené mezi indonéskými ostrovy slyšela poprvé. V hodinách zeměpisu na základní škole to určitě nebylo.

Večeře při svíčkách, postel s nebesy, romantická snídaně a den plný hýčkání. České zámky se proměňují v luxusní wellness hotely, kde se skvěle vaří. Máme pro vás nabídku několika poměrně návykových zámeckých tipů. Probudit se ale můžete taky na stromě nebo v lesovně uprostřed Novohradských hor.

Latinská Amerika, kontinent v rytmu podmanivých fiest a zaledněných vrcholků And. Již dlouho mi v hlavě hlodala myšlenka velké cesty a Jižní Amerika k tomu přímo vybízí.

Přestože je od roku 1981 oficiálně v Indonésii zakázané gamblerství, na ostrově Bali je stále rozšířené. Velice populární kohoutí zápasy jsou zde provozovány ilegálně, ale jsou více méně tolerovány. Jinak řečeno, policie o nich ví, ale dělá jako by nic a občas si přijdou i vsadit. Kohoutí zápasy na Bali Přestože je od roku 1981 oficiálně v Indonésii zakázané gamblerství, na ostrově Bali je stále rozšířené. Velice populární kohoutí zápasy jsou zde provozovány ilegálně, ale jsou více méně tolerovány. Jinak řečeno, policie o nich ví, ale dělá jako by nic a občas si přijdou i vsadit. Kohoutí zápasy na Bali mají totiž rituální podtext. Prolitá kohoutí krev má mít očistnou funkci a má odehnat démony a zároveň je uklidňovat, aby při obřadu neobtěžovali místní a aby obřad proběhl úspěšně a tak jak má. A tak se zdejší kohoutí zápasy často konají den před významnými událostmi. A postupem doby se z toho stala velká zábava a někteří sázející jsou schopni prohrát i střechu nad hlavou nebo motorku. Kohout jako domácí mazlíček Pokud přijedete na Bali a nezůstanete jenom na jihu v Kutě a zajedete se podívat více do vnitrozemí nebo na sever, všude před domy podél silnice uvidíte bambusové klece s kohouty. Tady má kohouta opravdu každý a k soubojům se používají speciální plemena, která jejich majitel navíc doma intenzivně drezíruje a trénuje. Zní to legračně, ale je to tak. Pečovat o kohouta není snadné – musejí mít zvláštní výživu a musíte vědět, jak s nimi zacházet. Není také jednoduché vychovat dobrého bojovníka, který často vítězí a přináší peníze. Místním tím opravdu žijí a věnují svým miláčkům veškerý čas. Ne všem je ale dáno, aby dokázali kohouty vycvičit. Kariéra bojových kohoutů je velmi krátká a po několika zápasech jsou staženi. Kde se zápasy konají Na Bali žiji už delší dobu, ale nikdy jsem neměla chuť jít se podívat na kohoutí zápas. Přišlo mi to zvrhlé a divné zároveň bavit se koukáním na zápas, při kterém skončí mrtvý kohout. Jenže pak jsem se na jeden takový zápas dostala úplně omylem. Měla jsem tu kamarády a jeden z nich toužil kohoutí zápas vidět. Jak jsem již psala v úvodu, kohoutí zápasy jsou nelegální, těžko se tedy zjišťuje, kde zrovna a v který den se bude zápas konat. Nenajdete proto takovou informaci na internetu, musíte znát místní, kteří budou ochotni vám říci, kde bude zápas probíhat. Místa se často mění. Někdy jsou zápasy jen pro pár desítek mužů za chrámem a někdy jsou ty zápasy veliké v takové provizorní aréně, kde se těch chlapů sejdou stovky a atmosféra je tam jako bývá při fotbale na stadionu. Pozor jedná se výhradně o mužskou zábavu a místní nemají moc rádi, když tam turisté příliš mnoho fotí. O přestávce tam také zahlédnete i pár žen, které nabízejí zúčastněným občerstvení. TIP: Vydejte se poznat kulturu a památky na Bali. Vybrat si můžete jeden ze zájezdů na Bali s českým průvodcem žijícím přímo na Bali. Než vše začne Nejdříve probíhá důkladná prohlídka kohoutů. Všichni je různě osahávají a prohmatávají jim svaly. Poměřují se vždy dvojice kohoutů navzájem. Většinou se vybírají stejné typy, podobná váha a velikost. Ale záleží na lokálních pravidlech a na dohodě mezi majiteli. Majitel kohouta musí nejdříve shromáždit dostatek mužů, kteří jsou schopni vyjádřit svoji důvěru v kohouta bojovníka složením finanční částky – startovného. Pak jsou vybráni dva kohouti. Na levou nohu každého kohouta je podle staré tradice připevněna kovová ostruha dlouhá asi deset centimetrů. Tito dva kohouti jsou následně dvěma muži přidržováni uprostřed kruhu a začíná sázení. Uzavírání sázek Když se začne sázet, křik mezi diváky nabírá na intenzitě. Všichni kolem začnou řvát a zuřivě gestikulovat a mávat svazky bankovek. Sázky se přijímají pouze očním kontaktem a já vůbec nechápu, jak si to místní sázkaři stojící uprostřed arény mohou všechno pamatovat. Sázky se pohybují v přepočtu od 100 do 1600 Kč. Po chvíli jsou sázky ukončeny a nastává tiché soustředění. Kohouti jsou vypuštěni a začíná zápas. Kohouti se okamžitě na sebe vrhnou, pak už je vidět jen trhané mávání křídel, válející se hromada peří, nějaký ten úskok, další střet a následně jen kaluž červené krve pod zmítajícím se umírajícím kohoutem a vítězem nad ním. Celý zápas trvá kolem dvaceti sekund, někdy déle než minutu. A pokud trvá déle, tak jen proto, že se zápasící kohouti dostali příliš blízko k divákům, které by mohli zranit, takže je pořadatelé odchytnou a nechají zápasit opět uprostřed arény. Při jednom představení se může konat nejvýše 15 zápasů. Poté jsou vyplaceny sázky a nastává na chvíli pauza, aby se připravili na řadu další kohouti. Vítěz Majitel je na vítězného kohouta náležitě pyšný a raduje se nejen ze slávy, ale také z peněz.  Získává obvykle deset procent z částky, která může dosáhnout celkem v přepočtu 40 000 Kč. A kohout, co zápas nevyhrál, je po skončení oškubán a uvaří se z něj polévka, taková jsou místní pravidla. Radost, nadšení, emoce a spousta hluku, to jsou kohoutí zápasy na Bali.