Poslední mohykán neuznaných států v Evropě, i to je Severní Kypr

Překvapivě spousta lidí neví o jeho existenci a vnímá ostrov jako celek, přestože do jižní části ostrova každoročně proudí stovky tisíc lidí. Dalším nešvarem je také negativní pověst a nedostatek informací, ačkoliv se jedná o daleko zajímavější místo. Mezi menší návštěvnovstí a pozoruhodnějšími reáliemi existuje jakési přirozené pojítko.

Když opustíme od typických turisticko-konzumních důvodů proč Severní Kypr navštívit, objevuje se na scéně historie a pohnutá minulost celého ostrova. Formální rozdělení ostrova v roce 1983 bylo jen vyústěním dlouhotrvajících problémů mezi řeckým jihem a tureckým severem. Historie konfliktu je zde stále hmatatelná a je to jediné místo v Evropě, kde při vstupu do země projdete demarkační, tzv. Zelenou linií, tedy územím nikoho. To je určitě o důvod navíc proč tento de iure neexistující stát návštívit.

Dopravit se na Kypr, tedy na tu jižní část, je velice jednoduché. Nízkonákladové letecké společnosti celoročně nabízejí letenky v řádech několika stovek korun. Severní část Kypru, Severokyperská turecká republika, je s vnějším světem propojena pouze prostřednictvím Turecka, anebo překročením hranice vedoucí napříč ostrovem. Při příjezdu do Nikósie, hlavního města obou částí ostrova, je hraniční přechod vzdálen nanejvýš patnáct minut chůze, během které se nabízí poslední možnost výběru eurových bankovech pro následnou směnu na turecké liry a objednání si řeckých tzatziků. Následně už čeká jen přechod oné Zelené linie. Ačkoliv je hranice hlídána mírovými jednotkami OSN v bledě modrých baretech, není zde napjatá atmosféra, jak to na jiných hraničních přechodech bývá. Sice je přechodů v Nikósii více, ale ten na Ledra street působí jako vstup do muzea, schovaný v zástavbě s pohraničníky povídajíce si s místními. Po pár minutách chůze se člověk ocitá v Severním Kypru, neboli v Severokyperské turecké republice. Mírové jednotky OSN jsou známy pro své mnohonárodnostní složení avšak není výjimkou mezi primárně bangladéšskými vojáky záhlednout i českou vlajku na uniformě.

Historie ostrova je výrazně ovlivněna kypersko-tureckým konfliktem, při kterém v roce 1974 došlo k turecké invazi a zabrání severní části ostrova. Invaze proběhla v důsledku puče řecké vojenské junty, která se pokusila ovládnout ostrov, nicméně neúspěšně. Během několika dní došlo k přesunu velké části obyvatelstva a některá města zůstala opuštěná. Turecký vliv na Kypru sahá až do dávné historie, avšak na počátku 20. století došlo k převzetí vlády Británií nad celým ostrovem. Vliv britského vládnutí je stále značný, třeba to, že na celém ostrově se stále jezdí vlevo. V neposlední řadě je také překvapující velmi slušná znalost angličtiny mezi staršími ročníky na Severním Kypru, kdy v nejméně očekávaných chvílích překvapí postarší žena s šátkem uvázaným okolo hlavy a perfektním britským přízvukem. 

Nejširší nabídku průvodců a map Severního Kypru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

S tureckou invazí souvisí i současný mezinárodní status země. Severokyperská turecká republika je de facto státem, ale mezinárodně uznán je pouze Tureckem. Zbytek světa považuje území celého ostrova za součást Kyperské republiky, nebo zaujímá neutrální stanovisko. V souvislosti s neuznáním vnějším světem se na Severním Kypru opravdu velmi dbá na budování národní identity. Co jiného vám také zbývá, když váš národ oficiálně neexistuje. Vlajky jsou vyvěšené na každém rohu. Je to velmi zajímavý kontast například s Českou republikou, kde se vlajky vyvěšují primárně z oken státních institucí a to jen ve významné dny. S národní identitou se pojí také národní hrdost, která je zde prezentována hlavně prostřednictvím armády a vojenství. Historie vzniku Severokyperské republiky je významně spjata s válčením, tudíž není divu, že pomníky padlých vojáků či staré vojenské techniky jsou velmi časté. Severní Kypr se snaží celému světu a primárně jižní části ostrova ukázat, že opravdu existuje. Za zmínku stojí vlajka namalovaná v krajině, která se tyčí v obrovském svahu Beşparmaklar Mountain. Monumentální vlajka o velikosti čtyř fotbalových hřišť je viditelná i z jižní části ostrova a rozhodně má co dočinění s hrdostí tohoto národa.

Velkou zajímavostí je i přítomnost spousty mladých lidí z Nigérie nebo Pákistánu, což také velmi souvisí s izolovaností od Západního světa. Nikdo z nich pochopitelně nemá svou národnost vepsanou ve tváři, avšak okolnosti napomáhají zmíněné národnosti identifikovat. V místních trafikách a obchodech poskytovatelů mobilních služeb jsou dostupné SIM karty s předplatným voláním právě do těchto dvou zemí. Kde je poptávka, tam je nabídka, ale zpátky ke studentům. Jelikož je země pod mezinárodní obchodním embargem, je zakázáno využívat přístavy či letiště pro obchod a tudíž je schopnost země být ekonomicky aktivní velmi omezena. Jediná cesta vede přes Turecko. Severokypřané na to však šli od lesa. Významně investovali do vzdělání, které se stalo důležitým přispěvatelem HDP a univerzity začaly lákat studenty z Afriky či Asie. Evropským studentům toho tamní systém nemá moc co nabídnout, ovšem studenti ze zemí jako je právě Nigérie či Pákistán této nabídky velmi rádi využívají.

Varosha – memento rozdělení ostrova, turecké invaze a symbol tureckého vlivu

Dříve se jednalo o jednu z nejvyhledávanějších turistických destinací celého ostrova, avšak události z roku 1974 zcela změnily tvář tohoto místa. Varosha, jižní čtvrť města Famagusta, je dnes město duchů, které  během jednoho dne v důsledku turecké invaze, muselo opustit více než 40 tisíc lidí. Celé město je pod kontrolou turecké armády, která dohlíží na to, aby tento symbol zůstal již navždy turecký. Po neslavných událostech v roce 1974 zůstalo město po většinu času nevyužito a přísně hlídáno, avšak v dnešní době se stává vyhledávanou turistickou atrakcí. V tomto případě naprosto po právu. Mnoho podobných míst v Evropě nenajdete a procházet se opuštěným původně 40ti tisícovým městem je zkrátka neobyčejným zážitkem. Při vstupu do oploceného města si můžete vypůjčit kolo nebo jeho elektrického dvojníka a vyrazit objevovat. Probíhá také kontrola osobních věcí, kdy vojáci hledají jakékoliv národní symboly odvolávající se na jiné země než je Turecko nebo Severní Kypr a tudíž vlajky, různé politicky motivované plakáty či samolepky jsou zákázány.  Při průchodu městem dostává člověk chuť sejít z cesty a začít prozkoumávat jednolitvé budovy, ze kterých sálají příběhy, avšak těmto choutkám a pokusům předcházejí hlídači v ulicích. Zpřístupněny jsou však pouze hlavní ulice procházející městem.

Varosha je významným politickým symbolem ostrova. Několik tisíc kyperských Řeků v souvislosti s útěkem z města přišlo o svůj majetek. Zájem Kyperské republiky o navrácení majetku stále trvá a je předmět několika soudních sporů.  Severní Kypr se pochopitelně významně opírá o podporu Turecka, která vyvrcholila v roce 2021, kdy prezident Recep  Tayyip Erdogan osobně Varoshu navštívil a byl přítomen na oficiálním ceremoniálu při otevření Varoshi turistům. 

Budoucnost ostrova zůstává prozatím rozdělená a rozhodně to nevypadá, že by se měla situace na Severním Kypru v následujících letech změnit. Ačkoliv je izolován, tak rozhodně neztrácí svůj půvab, atraktivnost a jistou míru dobrodružnosti.