Andalusie obytňákem

S blížící se cestou jsme se začali přemýšlet, co bychom kromě lyžování chtěli poznat. Aha, Andalusie je stejně rozlehlá jako celé Česko a turistických atrakcí je tu tolik, že nám snad na lyžování ani nezbude čas. Navíc když budeme chtít poznat města, relaxovat na plážích, věnovat se aktivnímu odpočinku a poznat přírodní krásy, bude náročné se hvězdicově vracet na jedno či dvě místa.

Napadl nás pronájem obytného vozu. Jedeš, zastavíš, kde „chceš“, tedy občas se dá tzv. nadivoko, jindy kvůli vyprázdnění toalety, šedé vody a doplnění vody čisté nebo dobití elektřiny ve vyhrazených kempech pro karavany. Existuje přímo aplikace park4night.com, kde lze nocování v kempech i nadivoko vyhledat. Česká společnost Campiri, která se pronájmem obytných vozů zabývá, má kromě základny v Česku i bázi v andaluské Malaze. Co víc, cestu si nemusíte plánovat sami. Jejich specialisté mají Pyrenejský poloostrov proježděný křížem krážem a dokážou vytvořit itinerář na míru, včetně míst na nocleh, přesně podle zadání. V našem případě: sport, města, pláže, příroda Andalusie za 11 dní.  A zajišťuje třeba i nákup, aby cestovatelé hned po ránu nemuseli hledat kavárnu či v horším případě jet „obytkou“ do supermarketu. Přiletěli jsme v noci, a tak naše první přespávání po převzetí auta bylo nadivoko, jen pár minut autem od letiště u pláží v Torremollinos, jednou nohou na pláži druhou v moři.

TIP: Půjčili jsme si obytný vůz u české společnosti Campiri, kterou jednoznačně doporučujeme, protože mají bázi i ve španělské Malaze, mohou přistavit vůz i na letiště do Lisabonu s vrácením v Malaze nebo naopak. V balíčku Španělsko na míru ALL IN vypracují itinerář na přání, personál hovoří česky a proškolí i začátečníky a auta jsou vybavena vším, včetně nádobí a lůžkovin. Cena se dokáže dostat i na akčních 419 EUR.

Setenil de las Bodegas a Ronda

Vydali jsme se hned do vnitrozemí, směrem na západ do obce Setenil de las Bodegas, jedné z nejkrásnějších a nevyhledávanějších tzv. bílých andaluských vesnic „pueblos blancos“. Karavan jsme zaparkovali přesně podle itineráře na okraji vesnice na kopci a vydali se úzkými uličkami objevovat tyto filmaři oblíbené exteriéry. Členitý terén poskytuje různé výhledy, tu na katedrálu skrz větvoví mandloní, tu na bílé domečky a celé uličky nalepené na skálu. Nejpůsobivější jsou pak domky, dnes spíš restaurace a bary, v ulicích Calle Cuevas del Sol a Calle Cuevas de la Sombra, pod několikametrovým mohutným skalním převisem, který zastřešuje i promenádu před nimi. Tady si stavitelé lámat hlavu se střechou ani pergolou nemuseli. Příroda ji vytvořila sama.

Další zastávkou je město Ronda. Ocitáme se naopak nad propastí. Parkování opět na okraji, v docházkové vzdálenosti od centra a největší turistické atrakce Puente Nova. Most spojuje starou a novou část města přes skalní soutěsku, která je místy až 130 metrů hluboká. Člověk tu stojí a nemůže odtrhnout oči. Je to možné? Jak dokázali postavit město na skalách rozdělených takovou propastí a pak ho propojit mosty? Puente Nova byl dokončen až v roce 1763 a jeho stavba trvala 40 let. Kousek dál se nachází býčí aréna z 18. století. Slavný toreador Pedro Romero zde jako první stanul býkovi tváři v tvář, tedy ne z koňského hřbetu, jak bylo do té doby zvykem. S respektem jsme prošli kolem sochy rozzuřeného býka, vypadal jako živý, a nechali se zlákat městským parkem Alameda del Tacho s promenádami, altánky a balkonky nad strmým, 100 metrů vysokým útesem. Výhled do úrodné rovinaté krajiny plné políček, olivových hájů, sadů citrusů a vinohradů, olemované dalším horským masivem při západu hřejivého slunce… Co víc si přát? Snad jen mít více času, navštívit palác Modragón s renesančním, pozdně gotickým i maurským nádvořím či najít schodiště La Mina, které vede až na dno soutěsky.

Opice a jeskynní světelná show

Ještě večer nás čekal přejezd na Gibraltar. Lze ho zažít různě. Jako čistě turistickou atrakci s průvodcem v minibuse, nebo si ho poctivě projít pěšky. My jsme zvolili tu druhou variantu. Pěšky z jachetního přístavu, kde se nacházel i kemp pro karavany. Přešli jsme hranice a skrze letištní plochu jsme městskou branou vkročili do anglického světa s poštovními schránkami a telefonními budkami jako z Londýna. Hlavní ulice plná obchodů se značkovým zbožím za výhodné ceny lákala děti. Museli jsme něco malého pořídit, ale pak už šup šup nahoru za hlavními turistickými atrakcemi do přírodní rezervace Gibraltaru. Nejeli jsme lanovkou, ale vše poctivě vyšlapali, prošli kolem jedné z mnoha vojenských pevností, zakoupili vstupenky (dospělý 16 £ a děti 12 £ – zahrnují vstupy na všechny atrakce uvnitř) a vstoupili do rezervace. Jako mávnutím kouzelného proutku se nám začaly ukazovat opice, příslušníci druhu makak bezocasý. Jak to vědí, že mají být jen v rezervaci? Naše první zastávka byla vysoko nad propastí, na 70 metrů dlouhém Windsorově visutém mostě, s výhledem na záliv. Prudkými schody podél obranné zdi Karla V. jsme pokračovali až na prosklenou terasu Skywalk s 360stupňovým výhledem do okolí. Jako lahůdku nakonec jsme si nechali jeskyně sv. Michala. Nádherná krápníková výzdoba nás uchvátila a stejně tak prostorný dóm s hledištěm, který slouží jako koncertní síň.

Afrika, co by kamenem dohodil

Já uvidím místo, kde se stýká Středozemní moře s Atlantickým oceánem? Kdeže to je? Tarifa? Ano, naše další kroky směřují právě sem. Do přístavního městečka s mysem Tarifa, kde je Evropa nejblíže Africe. Úžina široká pouhých 14 kilometrů může představovat dobrý trénink pro plavce, kteří se chystají přeplavat Lamanšský průliv, napadá mě, s africkou pevninou pořád nadohled. Plavce jsme neviděli, zato kajtařů požehnaně. Brázdili hladinu podél dlouhé písečné pláže, a když jim do plachet zafoukal hodně silný vítr, vznesli se nad hladinu jako černí neposední ptáci.

Písečné duny Valdevaqueros. Proč nás tak fascinují hory písku? Asi je to ta nesmírnost, nekonečnost, stejně jako oceán. Nekonečný, mohutný, silný. I tady foukalo, ale cesta z parkoviště mezi písečnými dunami a travinatým a keřovitým porostem s výhledem na oceán byla úchvatná. Na pláži široko daleko nikdo, voda nijak studená, proto došlo i na koupání. Poobědvali jsme prvně venku, slunce svítilo a bylo příjemně na kraťasy a tričko. Plavání v moři se konalo ještě na Playa de Bolonia, s rozlehlou písečnou pláží i dunami na obzoru. Pláž má ještě jednu atrakci – kousek od ní, s výhledem na moře, se nacházejí jedny z nejzachovalejších ruin římského města na Pyrenejském poloostrově ­– Baelo Claudia. Vstup je zdarma, ale my vykopávky nestihli.

Relaxační ráj El Palmar de Vejer

Rovnou říkám, že z El Palmar de Vejer se nám vůbec nechtělo pokračovat dál. Fantastický kemp pro karavanisty se všemi potřebnými službami, sprchami, toaletami, minimarketem i umělým trávníkem před autem, navíc jen pár metrů od dlouhatánské písečné pláže s množstvím mušlí, která vede až k mysu Trafalgar. Ráno jsme se probudili do krásného slunečného počasí, sbalili plavky a ručníky a šli lovit hřejivé paprsky, které nás nakonec vybídly k ochlazení ve vlnách. Místo stvořené pro surfaře – i začátečníky. Škol je tu hned několik, obchůdků s vybavením a doplňky rovněž. Vládne tu uvolněná hipsterská atmosféra, v barech u pláže se začíná tančit a popíjet už před západem slunce. Na své si přijdou běžci, cyklisté i milovníci koňských hřbetů. Je libo projížďku na koních při západu slunce? Zná někdo větší romantiku?

Dvě noci v El Palmar, poslední dlouhá sprcha a jedeme dál. Cestou nás čeká rozlučka s Atlantikem v Cádizu, odkud kdysi vyplouval Kryštof Kolumbus na svou druhou výpravu, při které objevil Portoriko a Jamajku. Ve městě se nachází Torre de Tavira s tmavou komorou a mechanickým zařízením, které umožňuje pozorovat dění v ulicích města jako kamera. Za zhlédnutí stojí klasicistní radnice i barokní katedrála Santa Cruz s 50metrovou kopulí obloženou zlatými destičkami. Nás nejvíce zaujala promenáda podél půvabné městské pláže umístěné mezi dvěma pevnostmi. Nákupy ve vymeteném supermarketu, je něco kolem čtyř odpoledne. Aha vlastně, ještě je siesta. Focení a ahoj, Atlantiku, zase příště.

Nejširší nabídku průvodců a map Španělska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Královna Andalusie, Sevilla

Přijíždíme za tmy a parkování nadivoko poblíž centra nás úplně nebere. Nakonec v aplikaci najdeme kemp pro karavany poblíž. Tady se manžel nebude budit s každým šramotem, připravený chránit svou mini smečku. Ráno časné vstávání, první návštěva nás čeká. Sevillské akvárium s více než 400 druhy vodních živočichů představuje alegorii první cesty kolem světa portugalského mořeplavce Fernanda Magalhãese, na kterou v roce 1521 vyplul ve službách španělských králů právě ze Sevilly. Je neděle deset hodin ráno. Interiér doplňují důmyslné dekorace a prostor vyplňuje podmanivá hudba. Jsme tu sami, obklopeni vodami, faunou a flórou řek a moří, která Magalhães před pěti sty lety brázdil.

Další na programu je sevillská katedrála, čtvrtá největší na světě, s nádvořím pomerančovníků a 107 metrů vysokou věží Giralda, odkud je rozhled na celé město plné památek, širokých tříd, velkých náměstí i úzkých klikatých uliček. Máme ještě čas, a tak brouzdáme rozlehlým parkem Santa Luisa s historickými budovami, altánky, přístřešky a volně žijícími papoušky. Když jím projdeme, staneme na ohromujícím Plaza de España (Španělském náměstí). Půlkruhovitý prostor o průměru 200 metrů je ohraničen neorenesančními budovami a vodním kanálem s mosty o délce 515 metrů. Na budovách zaujmou výklenky s kachlíkovými obrazy. Každý je zasvěcen jedné z 50 provincií Španělska s mapou, znakem a významnou historickou událostí.  Úctyhodných 50 tisíc metrů čtverečních náměstí působí monumentálně a za mě je to nejhezčí náměstí, jaké jsem kdy viděla. Však jsme se tu zastavili za den třikrát a stále se nenabažili jeho krásy.

Večer jsme šli nočním životem ožívajícími uličkami Sevilly na Setas de Sevilla, vyhlídkový chodník nad městem. Původně se stavba jmenovala Metropol Parasol, ale Sevillané ji brzy díky jejímu tvaru přejmenovali na Setas čili Houby. Vyhlídkový chodník ve výšce 28,5 metru se vlní mezi jednotlivými „houbami“, které večer mění barvy. Aby tato největší dřevěná stavba světa odolala povětrnostním podmínkám, je potažena nepromokavým, flexibilním a prodyšným polyuretanem. Po Seville jsme nachodili 25 km, já ve slušivých sandálech a šatičkách à la flamenco. Moje chodidla úpí o to víc, že vím, že další dva dny nás čeká sport.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Nejhezčí cyklotrasa plná tunelů

Je libo 36,5 km dlouhý cyklovýlet s 30 tunely na místě, kde v minulosti vedla železniční trať? Na Via Verde de La Sierra budete obklopeni zvlněným úrodným andaluským vnitrozemím s políčky, olivovými háji i přirozenou středomořskou vegetací. Ze Sevilly nás bolely nohy, ale na tohle jsme se těšili. Přímo v Olveře je půjčovna kol se vším vybavením i parkováním pro karavany. Pokud jste s dětmi, nemusíte jet celou trasu, stačí se kdykoli otočit a jet zpět. Projíždíte tunely, kolem starých nádražních budov i po viaduktech. Jen pozor, pokud jedete z Olvery směr Puerto Serrano, cesta tam je z kopce, zpět šlapete nahoru. Žádné nezvladatelné stoupání, leč konstantní. Vnitrozemím nabíráme směr k Malaze. Odlet se blíží, ale naše dobrodružství ještě zdaleka nekončí.

Levitujeme na Královské cestě

Ano, Caminito del Rey (Královská stezka), pojmenovaná podle krále Alfonse XIII., který po ní v roce 1921 kráčel, je turistická atrakce. Kdo se na 3 kilometry dlouhou trasu z Ardales do El Chorro nad soutěskou Gaitanes vydal, nelituje. A kdo tu nebyl, neví, o jaký zázrak přichází. Podobně jako levadas na Madeiře i Caminito bylo kdysi vybudováno za účelem údržby vodního kanálu v soutěsce, který zásoboval vodní elektrárnu. Na Madeiře tesali do skal, tady vytvořili lávku přilepenou na jejich stěnu. Někdy se ocitáte až ve výšce 100 metrů nad hladinou. Samotné skály pak měří i 300 metrů. Jsou místa, kde má kaňon na šířku i méně než 10 metrů. Král tu šel proto, aby položil poslední kámen obrovského vodního díla a slavnostně otevřel nově vybudovanou přehradu. Dnes už po původní lávce nekráčíte. Z bezpečnostních důvodů byl v roce 2015 vystavěn nový, moderními technologiemi na skály připevněný chodník. Pozůstatky toho starého však můžete místy s mrazením v zádech zahlédnout.

Alhambra, největší kniha světa

Sportování bylo dost, jede se opět do města. Tentokrát nás nečeká nic menšího než Granada, vstupní brána do Sněžných hor, kvůli kterým jsme do Andalusie původně přijeli. Zasněžené vrcholky lemují horizont města, ale my se chystáme navštívit poslední baštu maurských králů na Pyrenejském poloostrově, Alhambru. Palácový komplex s opevněním je v pravém slova smyslu samostatné, soběstačné město s ohromující rozlohou 142 tisíc metrů čtverečních. Památka UNESCO, která je jednoznačně nejdokonalejším a nejzachovalejším komplexem vrcholné maurské architektury ze 13. a 14. století na evropském kontinentě, je rozdělena na Generalife, méně zdobné, stinné letní sídlo sultána s komplexy zahrad, fontánek a vodních kanálů, a palác Karla V., vystavěný až po dobytí Granady křesťanskými králi jako první renesanční palác mimo Itálii, dnes muzeum. Ukázkou maurské vojenské architektury je pevnost Alcazaba se třemi věžemi a ochozy, ze kterých je úchvatný 360stupňový výhled na město i zasněžené vrcholky hor. Nejkrásnější jsou však Nasridské paláce a Patio de los Leones (Lví nádvoří).Jejich přebohaté štukové dekorace pokračují i na stěnách, arabské nápisy a citace dělají z Alhambry největší knihu světa. Dech se tají při pohledu skrz zdobné sloupoví na malby na kůži ve stropních výklencích i fresky na stěnách, v uších zní zurčící voda, kterou sem dovedli důmyslnými kaskádami. Jak majestátně a tajemně asi musel působit emír, když hosté oslněni světlem na nádvoří s mramorovou kašnou a tuctem lvů chrlících vodu vstupovali do přítmí rajsky vyzdobené místnosti, s protisvětlem přicházejícím z oken za jeho zády, zdobených arabeskami.

Do města na další granadské památky už jsme se nedostali. Musíme již dolů na pobřeží, směr Malaga. Hurá domů. No hurá… Teď se mi chce znovu zpomalit, ještě malou chvíli spočinout očima na hladině moře, na pláži, na malebných siluetách hor a krásných andaluských měst. Uvidíme se příště. Brzy. Slibuji.

Článek vyšel ve spolupráci se španělskou centrálou cestovního ruchu Turespaña. Více informací naleznete na https://www.spain.info/en/