Cestopisy a reportáže

V autobusu si stačím převléknout “horské oblečení” za městskou košili. Už se těším na Ilbirs a příjemnou studenou sprchu v něm. Ale ten je ještě vzdálený více jak 10 hodin jízdy starým veteránem. Jediná větší města jsou Balykči a Naryn, centrum stejnojmenné oblasti, ale zde je právě vidět špatný stav kyrgyzského hospodářství – továrny evidentně nefungují, paneláky jsou rozestavěné, u některých zoufale trčí vzhůru dávno zrezivělý jeřáb.

Večer odjíždím v autobuse plném výletníků do Čolpon Ata. Moc jsem se na posledním sedadle nevyspal, ale ráno mám po půlhodině přípoj na autobus – “osobák” do Karakolu. Jenom prohazuji pár slov s naší známou Zulajkou. Autobus se postupně slušně plní – všichni jedou na karakolský trh, který je zejména v sobotu a v neděli vyhledávaným místem. Na něm také kapituluji a kupuji ak-kalpak za 60 somů (asi 55 Kč). Odpoledne trávím u Issyk-Kulu a v nevelkém muzeu Převalského, po kterém se v době SSSR také Karakol jmenoval. Celá oblast byla ještě donedávna pro cizince uzavřena, protože právě zde, v zálivu Michajlovka, se údajně zkoušely sovětské jaderné ponorky a torpéda. Kromě muzea se mohu podívat i na zahrádkářskou kolonii na břehu jezera, kam jezdí zejména Rusové. Zahrádka tady pro ně, ale i pro Kyrgyzy často znamená obživu, protože práce je málo a peněz za ní ještě méně.

Ještě poslední procházka po Biškeku, zavolat naposledy domů a po obědě sedím jako druhý cestující minibusu, který mě má zavést přes hory do jižní části Kyrgyzstánu. Vyrážíme okolo šesté hodiny a ve starém vojenském minibusu se sešla zajímavá společnost.

Hned první zastávka příměstského vláčku, který spojuje letiště Monastir s přímořským letoviskem Sousse, se jmenuje Průmyslová zóna. Je to obrovská továrna na zpracování fosfátů, které sem navážejí těžkotonážní nákladní vlaky: do tmy svítí stovky světel, přepravníky rachotí nocí, z komínů stoupá různobarevný dým, jeřáby nakládají do lodí zpracovanou surovinu.

Jako průvodce zájezdů na Nový Zéland jsem v této zemi viděl už téměř všechno. Dosud mi ale unikal symbol Nového Zélandu – nelétavý pták kiwi. Viděli jsme ho sice mnohokrát – ale pokaždé jen v jakési miniaturní zoo, nikdy ve volné přírodě.

Celou cestu se před námi na konci údolí tyčila parádní HORA, následně se obcházela sedlem zprava. Po dvou a půl dnech jsme přešli údolí Santa Cruz, vylezli do sedla (4800), a za pršo-sněhového počasí sestupovali na druhou stranu.

Nekonečně dlouhé písečné pláže, přímořské klima, malebná krajina a jedinečná architektura letovisek dělají z ostrovu Usedom oblíbený turistický cíl. Druhý největší ostrov v Německu se díky své výhodné pozici na severovýchodě těší s více jak dvěma tisíci hodin sluníčka obzvlášť slunečnému počasí.

Jak se nejlépe dopravovat po ostrově Mallorca?

Rozepisovat se o indické kuchyni není věru jednoduché, jelikož by to vydalo na obsáhlou encyklopedii.Na kurzu vás zavedeme do tajů indické kuchyně a poradíme, jak na přípravu typických indických jídel.

Gallo pinto, empanady, nebo batido. Jaké pokrmy se skrývají za těmito exotickými názvy?

Svět je veliké a rozmanité místo plné přírodních krás, výtvorů člověka sahajícím za hranice mysli a nespočtu rozmanitých kultur. A všude tam v těch dálkách se nestravují knedlíky a gulášem. Rozšiřte si své obzory a zažijte nefalšovanou exotiku na talíři! Ochutnejte švába nebo červa! Ochutnejte exotiku na talíři!

V Nepálu se setkávají chutě dvou kulinářských velmocí – Indie a Číny, jež společně vytvářejí úpravy jídel, jaké uspokojí chutě každého.

Brazílie se neustále potýká s častým porušováním lidských práv i s vysokou kriminalitou.

Madeiře se také přezdívá ostrov věčného jara. Krásné hory a rozmanitá příroda leží díky dobrému leteckému spojení doslova na dosah ruky. Ač jsou břehy ostrova omývány studeným Atlantickým oceánem, zasahuje zde Severoatlantský proud, který vytváří unikátní klima mírného podnebí. Přes léto je tu příjemných 25 °C a v zimě průměrná denní teplota neklesne pod 17 °C. To činí ostrov vhodný k návštěvě v kteroukoliv roční dobu.