Grossglockner – alpská výzva

Trasa: Spital a. Pyhrn – Liezen – Schladming – Kaprun – Grossglockner – Heiligenblut

Ubytování: nejhezčí kemp, spíte na úpatí hory vysoké 3798 m, trošku zima, cena 16 EUR

Sedáme na mašinu opět kolem poledne, póčo nám přeje a cesta nás vede hezkými kopečky. Údolní cesta do Schladmingu je frekventovaná, ale velmi příjemná, nádherné táhlé zatáčky a tak jedeme trošku rychleji. Potkáváme a zdravíme motorkáře, mezi nima úžasnou dvojici – děda, věk tak 70 let bez přilby, vousatej a vedle něj křečovitě se držící babička podobného věku v otevřené sajdkáře si to šinuli opačným směrem tak počítám šedesátkou. Vlasy jim vlály jak z reklamy na pojištění a byli fakt úžasní. Doufám, že jestli se toho věku dožiju, tak s nějakou babičkou to taky tak pošinu dolů Schladmingem.

Před Kaprunem zahýbáme doleva na Grossglockner, a tam začíná opravdová výzva hor – jsme v Alpách pod Salzburgem – známý lyžařský centra jako Kaprun atd. jsou všude okolo. Po zaplacení poplatku 17 Euráčů vyjíždíme na zatáčkovatou silnici, která jako by byla stvořená jen pro motorky – je jich tady taky převaha, a začínáme stoupat. Prostě stoupáte, stoupáte …. až jste na vrcholu – k čemu to připodobnit, no prostě vzedmutí obrovské síly, tak na vás působí mašina ve výšce 2574 m.n.m.. Pak sjíždíme zase asi hodinu do údolí, přítelka má závratě, je nám zima, nahoře jsme byli v mracích, kemp je na horské louce u řeky, příroda nádherná, vítají nás motorkáři ze Švédska a Holanďani,dáváme řeč kdo odkud a kam jede, ubytováváme se s výhledem na ledovce nad námi.

Kemp opět s kvalitním zázemím, přítelkyně se zahanbeně vrací s místnosti na umývání nádobí (vaříme si na vařiči v ešusu), protože místní vybavení kempaři zásadně při mytí používají kromě přepravky na odnešení nádobí, příslušného počtu talířů a hrníčků také špičkové mycí prostředky doporučované reklamou v televizi. Přítelka tam v přítomnosti asi třech emancipovaných mužů byla sama ženská co šudlala naše hliníkové ešusy houbičkou bez jaru, a tak sklidila patřičné despektované pohledy – jednak ženská meje nádobí a ještě bez přípravku. No moc to nechápu – jiný kraj jiný mrav. Ráno se Stefanem ze Švédska z Messengers MC-CLUBu řešíme nepravidelný chod motoru u mého XJR. Předchozí večer mi neopatrnou manipulací na místě YAMAHA upadla na trávu na levý kufr (je důvod pánové a dámy motorkáři se tomuto usmát, a pomyslet si cosi o neschopných atakdále – na druhou stranu, kdo z nás tuto situaci nezná z vlastní zkušenosti….). Vypouštíme benzín z karburátorů, znovu napouštíme a motor YAMAHA XJR šlape jako hodinky. Dostávám na cestu od Stefana prkýnko na podložení stojanu, loučíme se a vyměňujeme adresy a telefony.

Nejširší nabídku průvodců a map Rakouska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Italské vinice a horské průsmyky

Trasa: Heiligenblut – Lienz – Bruneck – Brixen – Bolzano – Tramin – Mezzolombardo –

Cles – Paso del Tonale – Paso del Aprica – Edolo – Sondrio – Lago di Como

Ubytování: nejhorší kemp na celý cestě, sprcha s lítačkama, špína, cena 24 EUR

Jestli se jako domníváte, že italská červeně značená cesta je to samý jako rakouská tak to jste na velkým omylu. Taky jsme si na mapě začali blíže všímat označení 9%, 11% a tak podobně, zjišťujeme, že ty kopce tam opravdu jsou a zatáčky na úbočích hor vedených po horských silničkách jsou někdy opravdu dost úzký. Motorkářsky velkej zážitek, ale cestovní balení naší YAMAHY je přeci jenom děláno spíše na krapet rovnější úseky. Je to taky už druhý den kdy bojujeme s obrovskými teplotními rozdíly – nahoře v horách teploty kolem nuly, ve vinařském kraji teploty kolem 35 stupňů Celsia.

Jsme patřičně unavený, již třetí den jedeme cca 10 hodin denně, cestami plných zatáček, kde každé zaváhání by znamenalo katastrofu. První kafe dáváme v prodejně Power Bike v Dolsachu, pak projíždíme vinicemi pod Bolzanem, to už jsme v Itálii, fotíme pro bráchu vinaře a díky malému zabloudění objevujeme jezero Kalterer See nedaleko Traminu. Voda je nádherně azurová a jezero přímo láká k vykoupání. My ale jedeme dál, čeká nás ještě dlouhý úsek. Už v průběhu třetí etapy slibuju přítelkyni, že čtvrtý den je odpočinkový, a že před závěrečným úsekem k Matterhornu dáme piánko u Lago di Como (kousek od více známějšího Lago di Garda).

Za přehradou Cles, kdy jsme objížděli hory po vyjetí z Dolomit podél řeky Noce, znovu stoupáme klikatou silničkou po úbočí k Pasu del Tonale. Před námi se otevírá úžasná podívaná – obrovský průsmyk, cesta má najednou z původních 4-5 metrů šíři 15 metrů, rovný úsek asi 500 metrů a zleva i zprava úbočí hor, sjezdovky, vleky, hotely a uprostřed toho všeho tržiště a bungalovy. Koukáme na to jak zjara a za chvíli zase sjíždíme křivolakými cestami do údolí. Stoupání na Paso del Tonale bylo jediné za celou etapu, jinak v podstatě pořád sjíždíme z Alp a Dolomit dolů do údolí. Zatím odolávám nesmělým návrhům na případné využití italské dálniční sítě a jedeme lokálama. Odměnou nám je kromě nádherných výhledů a přírodních panoramat také pocit, že jedeme jízdu na ledu o jaké se nám ani nesnilo.

Dojíždíme opět v noci, poté co jsme sjeli do údolí k řece Addě u Sondria, pokolikáté už se ohlížíme zpátky na hory a říkáme si odtamtud jedeme, a frekventovanou silnicí dojíždíme do kempu – je sobota večer, všude živo, Italové jezdí autem snad pořád, u kempu je taneční zábava v plném proudu, stavíme stan a jdeme spát – je půlnoc a hudba za chvíli utichá díky obrovské průtrži. Je to také již třetí noc co prší pouze v noci a přes den svítí sluníčko.