Bangalore – bary, znackove obchody a Ama 29. unora 2002 | |
| Bangalore byl trosku sok. Po „lazenskem“ Tiru nas cekalo velkomesto s 5,5 miliony obyvatel. Presto, na rozdil napriklad od Madrasu, na me tohle velkomesto pusobilo docela pozitivne. Mnozstvi lidi je tu sice silene, pocet riksu a busu jde do statisicu, smog se da ve spickach krajet, mesto ale dycha. Jsou tu velke parky, siroke ulice, relativni cistota, chybi kravy, kozy a jina zvirata. Mesto pusobi kultivovane, civilizovane a bohate. Prezdiva se mu indicke Silicon Valley, neb tu je centrum veskere pocitacove techniky, a tudiz i inteligence, univerzit, apod. Na povestne MG Road [Mahatma Gandhi] najdete zapadne vyhlizejici restaurace, bary i znackove obchody. Kdyz do takoveho baru ale zavitate, a kdyz jste navic zena, zahy poznate, ze to jako na zapade neni. Indove vam stoji za zadkem ci u pusy at jite v luxusnim baru ci v nejhorsi putyce a co vic, nemuzete si ani vybrat, kde se usadite. Zeny mohou sedet pouze v kojich vyhrazenych „rodinam“. Sblizovani narodu se tu tedy moc nevita. Nehrozi, abyste se v baru s nekym seznamili. Coz je mozna ale v pripade Indie jenom dobre. V Bangalore je take pomerne draho. Jak v restauracich, tak v hotelech. Jedine, co je tu opravdu levne je internet. Jak by take ne, kdyz jste v Sillicon Valley. A tak zatimco ubytovani nas tu stalo 400Rps pro dve osoby na noc, internet pouhych 10Rps! Raj na zemi. Bangalore pro me ale zustane spojene s uplne jinym zazitkem nez jsou bary. Znamena pro mne setkani s Amou. Ama, neboli Sri Sri Matha Amrithanandamayi, ktera zije v Amrithapuri v Kerale, je jednou z mala uznavanych a uctivanych zen-guru v Indii. V den me navstevy Bangalore byla zrovna v tomto meste a onoho vecera byla pripravena poskytnout darsan tisicum vernych, kteri se do mesta sjely z cele Indie. Dozvedela jsem se o tom „nahodne“ pri prochazce mestem. Zastavil me muz v bilem, cestujici s Amou a na vecer me pozval. Nic vic. Muz v bilem byl Cech. V mnohamilionovem meste dost zvlastni nahoda. [O to vetsi, ze jiz v pripade guru jmenem Nanagaru jsem byla o darsanu informovana Cechem.] Na okraji mesta se nas toho vecera seslo v improvizovanem stanu k 10 tisicum. Program byl narocny. Od 7 vecerni povidani v jazyce, ktery bohuzel neovladam, potom 2 hodinky nadhernych zpevu, kterym netreba rozumet a ktere staci vnimat a citit a nasledne darsan. Protoze jsme drze celou dobu sedely vepredu mezi „asramitkami“ a mely Amu primo na dosah, verily jsme, ze se nam podari obdrzet darsan bez toho, abychom musely vystat mnohahodinovou frontu. Tak jednoduche to ale nebylo. Az po 3 hodinach cekani se nam kolem jedne ranni konecne podarilo presvedcit asramitky i indicke zeny vybirajici listecky [jakasi povoleni k darsanu], ktere jsme nemely a darsan jsme obdrzely. V praxi to znamenalo, ze jsme po jedne pristupovaly k Ame, ktera si nas pritiskla na rameno a do ucha sdelila jakousi mantru, neboli par slov, ktera byla pro kazdeho jina. Napeti, energie, unava a nervozita zpusobily, ze si vubec nic nepamatuji. Verim ale, ze pro mnoho Indu a Indek byl darsan od Amy opravdovym pozehnanim. Ver a vira tva te uzdravi. Mne osobne to trosku prislo jako manipulovani davem. Hodnotit podobne lidi a udalosti mne ale ani v nejmensim neprislusi. Konstatovat muzu pouze to, ze kdyz jsme kolem 2 ranni zacaly stopovat auta smerujici do centra, daleko za hlavnim stanem se jeste vlnily fronty cekajicich muzu a zen [samozrejme oddelene]. Dle mych informaci obdrzeli posledni verni darsan az daleko po svitani. Obdivuji indickou trpelivost. |
V Hampi mezi chramy a zapady a vychody slunce 4. brezna 2002 | |
Hampi je nadherne misto, ze ktereho dycha energie, minulost a tajemno. Hampi, ktere se rozklada na 30 km2 uprostred nadhernych skal me prekvapilo. Pozitivne ryzovymi terasy, barevnymi bizardnimi skalami, chramy za zbytky mesta z 15. stoleti [ktere bylo ve sve dobe srovnatelne s Dehli a melo vice nez 500.000 obyvatel, negativne na mne zapusobili turiste vyznavajici materialni statky, pivo a drogy. Rano me misto modliteb z asramu, hudby z chramu, smradu spalenych odpadku ci vune vonnych tycinek budil parecek Anglicanu prozivajicich svou partnerskou krizi, jejich kazetak a vune prvniho ranniho jointu. Proste zmena. Kazdopadne bylo ale Hampi necim, co bych v Indii necekala. Polorozpadle chramy v busi bych situovala na nahorni plosiny Peru, cervene skaly jako by z oka vypadly skalam na Sardinii. Turiste tu ovsem byli stejni jako na vsech vyznamnych turistickych pamatkach v Asii. Az na jedno pozitivum, ktere se jim neda uprit.Byli to prave turiste,kdo znovu vdechl zivot opustenym ruinam a kdo privedl stovky Indu zpet mezi skaly, kde si z opustenych chramu a bazaru vybudovali nova obydli. A byli to turiste, kdo „zpusobil“, ze se ruiny mesta zacaly opravovat. Od 15. stoleti, kdy jakasi bitva rozhodla o zkaze vzkvetajiciho mesta bylo totiz Hampi uplne oustene. Nakonec jsem v Hampi zustala cely tyden. Skakala jsem po skalach, prolezala stare chramy, meditovala, trapila indicke kolo mezi bananovnikovymi plantazemi, vecerela na kouzelnych ryzovych terasach s turisty z celeho sveta [ale prevazne z Izraele], v improvizovanych kavarnach odolavala pokuseni vsudypritomnych drog. Ve skutecnosti jsem se ani nemusela moc prekonavat, neb sama Indie je pro mne drogou a jeste pridavat na intenzite momentalne nebylo treba. Dve noci jsem spala v opustenych chramech na skalach a cely tyden jsem poctive na mladych krasnych turistech trenovala reiki a thai masaze. Jedinym problemem se nakonec ukazalo byt to, ze behem meho pobytu 8 lidi onemocnelo malarii. |
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Prosím o kontakt.
Muzeum Královského hvozdu v Nýrsku z. s.