Odpocinek v Mamallapuram 13. ledna 2002 | |
| Rano druheho dne bylo ve znameni rychleho baleni a casneho odjezdu do Mamallapuram. Jeli jsme tam starym anglickym „Presidentem“, ktery zde funguje jako taxik (to jsem jeste netusila, ze s nim jedu poprve a naposledy:o). Kousek za Madrasem zacaly ustupovat domy, mizet lide a smog, zacaly se objevovat palmy a zelen. V cca 65km vzdalenem Mamallapuram jsme byli relativne brzy. Prekvapil mne klid, spousta bilych, desitky malych restauraci, zrovne probihajici festival tance, prijemne vypadajici more a relativne dobre situovana „plaz“. Samozrejme ale s horami odpadku, kanalizaci, spinou… Jak jinak, jsem prece v Indii. Kazdopadne je to tu ale o 100% lepsi nez Madras. A proto jsem tu s mymi staronovymi kamarady jiz 3. den. Prvni, co jsme samozrejme vsichni udelali, byl skok do more. Byli jsme jedini bili, kteri se koupali a par lidi nas varovalo, ze je tu silny proud. Nevim. Od te doby se cvachtam s Indy ve vlnach dvakrat denne a stale ziju, takze to asi nebude tak strasne. Ubytovani a jidlo tu je luxusni. Ubytovani je sice trochu nad me pomery [cca 150Rps na noc a osobu], za jidlo vsak pro zmenu usetrim. Chodime do jidelny pro mistni, kde stoji Thali [kompletni jidlo, tzn. ryze, placky a k tomu ruzna zelenina s korenim a omackou] 22Rps, coz je asi 18Kc. Ji se tu z bananovych listu a samozrejme pouze rukama, respektive rukou pravou. Kdyz jsem poprve klohnala z ryze a zeleniny kulicku a omacka mi protekala mezi prsty, pripadala jsem si jako prasatko. Ted uz to delam automaticky a je mi to docela prijemne, takhle si pohravat s jidlem. Navic myslim, ze mi to uz docela jde. Ale aby to nevypadalo, ze se tu jen cvachtam v mori, jim a spim [i kdyz to je temer pravda]. V okoli Mamallapuram je spousta veci k videni. Navstivili jsme veliky chramovy komplex ve skalach nad mestem, se spoustou vytesanych jeskyni, skalnich reliefu a malych chramu, dale pak nadherny prastary chram tycici se na na skalisku nad morem a v ramci poznavani indicke kultury chodime kazdy vecer na prehlidku indickych tancu. Paleta ruznych tancu a hudby z cele Indie, nepreberne mnozstvi barev, to je „dance festival“, ktery tu prave probiha. Abych to shrnula, tahle cast turisticke Indie se mi pro zacatek docela libi. Kdyby tu nebylo takove horko a tolik komaru a ja kazdy vecer nemusela zalezat pod vetrak a pod moskytieru, bylo by to tu uplne idealni misto pro dovolenou a nenasilne otukani te „civilizovanejsi“ (tedy rozumej turisticke a neprave) Indie. Ale to uz bych asi chtela trochu moc. Dobrou noc… |
Mamallapuram – klid, more a dobre jidlo 18. ledna 2002 | |
| V Mamallapuram jsem nakonec zustala plnych 5 dni! chodila jsem na plaz, blbnula ve vlnach, rukama pojidala thali, seznamovala se s Indy i s turisty, zkoumala mistni zivot a podivovala se nad tim, co vsechno zde sezerou mistni kravy, kozy a psi, kteri nevahaji vlezt do odpadnich jimek a pozirat vsechno vcetne igelitu. Co nesezerou, to se vali vsude okolo. Obcas ale mistni udelaji uprostred cesty hromadku a vse spali. Stejne se ale kupy odpadku hromadi a hniji uprostred cest a hlavne na plazich, ktere tim padem nejsou prilis atraktivni. Kdyz jsem tam jednou zavitala brzy rano [protoze me probudila hlasita indicka hudba pripominajici zacatek svatku Pongal], bylo tam dost rusno. Pochopila jsem, proc se nekterym castem plazi rika mistni toalety. Desitky Indu na bobku konali svou potrebu na plazi, zatimco se rybari pomalu vraceli s ulovky a bili turiste se probouzeli a na plazi provozovali jogu. Plaz poseta desitkami lidskych exprementu nevypadala moc vabne, presto jsem se tu kazdy den, jen o par set metru dale a jen o par hodin pozdeji, pote, co vlny vse splachly do more, koupala. Pochopila jsem, ze je lepsi o tom vubec nepremyslet, tak jako nepremyslite o tom, v jak spinave vode se tu myje nadobi, ze ktereho jite, ci o tom, zda vam tech 10 stipancu na zadech ustedril malaricky ci nemalaricky komar. V Indii nezbyva nez verit, ze vse bylo, je a bude OK a ono to tak nakonec bude. |
Mamallapuram jeste jednou, aneb komu pomuze 35 kg 19. ledna 2002 | |
Posledni den naseho pobytu v Mamallapuram jsme vyrazili do jednoho z mistich sirotcincu. Spravuje ho reverend Chinnappan, s nimz jsme se seznamili na plazi, tak jako s mnoha dalsimi Indy. Funguje to tak, ze oni proste prijdou, zeptaji se vas odkud jste, jak dlouho tu budete, kam jedete a jak se vam Indie libi. A protoze se mi Indie libi, vetsinou jsem s nimi diskutovala. A jelikoz jsme navic projevili zajem, reverend nas pozval k sobe do sirotcince, kde bylo na 30 deti ve veku od 4 do 13 let. Okamzite jsem se zamilovala do Caroline, ctyrlete holcicky, kterou do sirotcince prinesli, kdyz ji bylo 6 mesicu, nemela zadne jmeno a vypadlo to, ze zemre. Padly jsme si okamzite do oka [do jejich nadhernych smutnych oci ostatne nebylo vubec tezke spadnout] . Sedla si mi na klin, objala mne a uz se mne nepustila. Hned bylo jasne, ze nikdy nepoznala lasku, pohlazeni, objeti. Samozrejme, ze deti podobnych Caroline tam byla vetsina a vsechny se na na okamzite sesypaly, ale na tuhle holcicku nikdy nezapomenu. Stravila jsem s ni jen par hodin a opoustely jsme se se slzami v ocich. S reverendem jsme se domluvili, ze se budu o ni pokusim starat na dalku a i kdyz ji nebudu moci posilat lasku, treba ji alespon pomuzu, aby vystudovala a mela co jist. Ostatne o stravu jsme se, alespon na chvili, postarali vsem. Koupili jsme 35 kg ryze, nejaka vajicka a koreni. K tomu pridali, pro dusevni stravu, 100 propisek a tuzek. Mozna je to malo, ale oba vime, ze Indii nespasime a tahle konkretni pomoc nam pripadala to nejlepsi, co jsme v dane chvili mohli udelat, aniz by to zruinovalo nase rozpocty. Usmev a jiskricky v detskych ocich nas presvedcily o tom, ze nase rozhodnuti bylo spravne. [Mne je navic odmenou i to, ze jsem asi chytila vsi. Mely je vsechny deti. K te blese, kterou mam ve spacaku a komarum, kteri se ode mne nehnou tak do me soukrome ZOO pribylo dalsi zviratko]. |
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
