Cestopisy a reportáže

Na Kamčatce je stále hlavním vládcem nespoutaná příroda, modelovaná rozsáhlou sopečnou činností, která Kamčatku řadí mezi nejaktivnější vulkanické oblasti světa. Vulkány dokonale kónických tvarů pokryté ledovci i sršící lávu a síru vyrůstají z nekonečné a bujné zelené tajgy i tundry, kterou se potulují hnědí medvědi a v řekách se tísní lososi. V údolích, v nichž vyvěrají teplé gejzíry, se daří jahodám i orchidejím a z moře se tyčí skalní věže.

Mnoho dobrodruhů a nadšenců hor se jednoho dne rozhodne obdivovat majestátní alpské vrcholy, poklidná jezera a nádherná města Švýcarska. Společně s manželem jsem si tento sen konečně splnili a vyrazili jsme na fascinující cestu do Švýcarska. Zde si můžete přečíst pár našich postřehu z návštěvy Zermattu a Ženevy.

Po roce a půl se vracím do Polynésie, stejně jako kdysi kapitán Cook – na rozdíl od něj nám ale již vstříc nevyjíždějí kanoe s bojovníky a už dávno nás domorodci nemají za bohy, jak tomu bylo za časů prvních objevitelů.

Ostrov čajových plantáží, nádherných scenérií, exotické fauny a flóry, buddhistických a hinduistických památek, přátelských obyvatel i úchvatné přírody protknuté venkovským životem prozkoumáme nejlépe na kole. Uvidíme tak totiž nejen turistické cíle, ale i opravdový život mezi nimi.

Když vyrážíte na lyžovačku do Alp zkuste nezastavit tradičně v Rakousku, ale popojeďte ještě o pár kilometrů dále. Lyžařská střediska ve Slovinsku vás určitě nezklamou. Dokonce vás možná překvapí nebo jako mě doslova chytí za srdce domáckou atmosférou, pestrým výběrem svahů různé obtížnosti, oslnivými výhledy na zasněžené, zalesněné i skalnatější svahy a údolí, vynikajícím jídlem, ještě lepším vínem a také vřelostí místních lidí.

Pod pojmem metropole si většina z nás vybaví velká pulzující města, upravená historická centra, rozkvetlé parky či promenády plné kaváren. Hlavní město Nikaraguy je ale odlišné. Managua je krom jiného nejnebezpečnějším místem země, historické centrum chybí, cesty jsou prašné a plné každodenních nástrah. Po ulicích se příliš nedoporučuje chodit pěšky, a to nejen po setmění. Přes to všechno i Managua dokáže být svým způsobem krásná. Je protkána jakousi zvláštní revoluční atmosférou.

Ať jste cestovatel začátečník, nebo pravidelný průzkumník různých koutů světa, vždy je dobré na cestu se předem připravit a znát základní pravidla, abyste se vyhnuli následným možným problémům. Na co je tedy dobré dbát zvýšenou pozornost?

Na jihu apeninské boty dodnes můžeme objevovat genius loci Itálie v době její největší slávy. Najdeme tu mix divoké přírody, vzácných památek, skvělé kuchyně i ohnivě vášnivých lidí, kteří mají vše „na háku“ a přitom pro cizince srdce na dlani.  

Poslední vzlet před Limou. Moc toho z Peru nevidíme – pod námi jsou mraky, ze kterých se jen občas vynořují sněhem pocukrovaní velikáni. Radek ukazuje na jeden z nich přímo pod námi, o kterém si myslí, že je to Huascarán.

Rozhodujeme se zůstat v Cuzcu co nejdéle a prozkoumat podrobněji jeho okolí. Vynecháme sice jezero Titicaca, ale zato nebudeme muset nikam spěchat. Zde v Cuzcu a nedaleko od něj jsou nádherné památky, přírodní scenérie a řeka Urubamba.

Projíždíme vesnicemi a městečky And, kde se objevuje pravá bída andského venkova, projíždíme okolo nádherných hor, které by určitě stály za několikadenní trek a na sklonku dne se blížíme k průmyslovému městu Juliaca, které leží asi hodinu cesty od břehu jezera Titicaca.

Ranní Lima nás vítá mrholením, nepřítomností úschovny zavazadel a celkově ponurou atmosférou probouzejícího se velkoměsta.

Popisovat Machu Picchu, když to za mě již udělali mnozí jiní, je snad zbytečné, ale stačí pouze shrnout emocionální stránku věci. Zde určitě leží vrchol naší krátké návštěvy v Peru, spolu s Inca Trail.

Diashow „Island – ostrov sopek a vodopádů“ uvádí cestovatel Martin Loew. Multimediální projekce s živým vyprávěním: Poutavý příběh dobrodružné cesty plný úžasných fotografií i nevšedních zážitků.

Ráno nám brzké vstávání příliš nepomůže, protože jezdíme po Almaty a nemůžeme se dostat na výjezd k našemu cíli – Boľšomu Almatinskomu ozeru. Nakonec ale stojíme v přeplněném autobuse LAZ, který s námi funivě šplhá do horského podhůří. Když i jemu dojde dech, začínáme pracovat my. Zatím to je dobré – silnice se krásně vine podhůřím a když dosáhneme jezera, začíná první pozdrav hor – liják. Naštěstí se počasí brzy umoudřilo a můžeme nastoupit tam, kde již žádné autobusy nejezdí. První tábor rozkládáme na břehu říčky Ozyorné, kterou je nám druhý den souzeno překonat.