Cestopisy a reportáže

Město Zanjan v severozápadním Íránu bývalo dříve významnou zastávkou na Hedvábné stezce – v půli cesty mezi Tabrízem a Reyem (dnešní Tehran). Dnes je proslulé hlavně výrobou nožů. Když jsme do města přijeli a hledali hotel, blížila se půlnoc a výlohy plné naleštěných kudel, žabykuchů, dýk, šavlí a mačet na pocitu bezpečí rozhodně nepřidaly. Nicméně rána jsme se dočkali a mohli strávit v Zanjanu nádherný den ve skvělém bazaaru a se skvělou rodinkou.

Cukr mezi zuby, usrkavat caj a pak se natahnout pro vodni dymku. Uz se mi trochu toci hlava, tak si udelat pohodli a pozorovat ostani v cajovne. Jsou to vetsinou mladici, prichazi, vzdy trochu zpozorni, kdyz uvidi cizince, ale jen co zabafaji z vodni dymky, hned se smeji a chteji se bavit. „Odkud jste?“ je nejcastejsi dotaz v anglictine. „Cesi…? Aaa, Nedved!!“ A hned by se bavili o fotbale. Tak to je ted nas prvni vecer v Iranu. Nejsme sice jeste v tom „pravem“ Iranu, zatim jen kousek od Turecka, vlastne ted spise bliz Azerbajdzanu, a tady to dokonce driv Azerbahdzanu patrilo, takze je to tady riznute mnoha narody a kulturami.

Jsou chvíle, na které často vzpomínáme a které bychom rádi vrátili. Nebo alespoň zastavili hodiny a mohli vstoupit do času setkání s usměvavými přáteli. Vítejte v grónském království ledu u malých Inuitů.

První myšlenky o návštěvě východoafrické Keni nás přepadly už rok před cestou. Největší lákadla byla jasná – asi nejznámější africká safari spolu s nejvyššími pohořími Mount Kenya a Kilimanjaro v sousední Tanzanii se staly okamžitě naším cílem.

Začátkem podzimu roku 2004 vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že bychom před sebou měli cestu do Latinské Ameriky. Přišla ale akce GTS a my neodolali letenkám za pakatel. Následovaly 3 měsíce horečného plánování, zjišťování informací, mailování a organizování. 12.února večer jsme se odlepili od přistávací dráhy ruzyňského letiště a vyrazili směr Buenos Aires.

Vtíravý pocit, že mne někdo sleduje – rychlé otočení – nic, jsem přece v pokoji sám. A přece se klid nedostavuje. Pohled na stěnu na mapy světa, neklid roste a najednou to mám – milovaný bike v rohu mizí s němou výčitkou pod nánosem prachu. Dostavil se onen velmi dobře známý přetlak, který lze ventilovat pouze pořádnou adrenalinovou dávkou, na kterou je běžná vyjížďka jen slabým lékem.

O Kambodže jsem toho moc nevěděl (kromě úžasných fotek starobylých chrámů a genocidy Pol Pota a Rudých Khmérů), přesto mě tato země něčím přitahovala (např. víc než Laos, Barma či Vietnam). A tak se stalo, že jsem si našel pár informací, zabookoval vše potřebné a vyrazil.

Rostlina nebo spíše keř qát neodmyslitelně patří ke každodennímu životu Jemenu. Málokde se ale dočtete, jak qát správně žvýkat, jaká úskalí při tom můžete čekat a jaké má účinky. O tom všem se dočtete v našem „průvodci žvýkáním qátu“.

Yogyakarta a její okolí je vyhledávanou zastávkou cestovatelů. Při nedávném zemětřesení mnoho památek utrpělo velké škody. Podíváme se, v jakém stavu se nyní nacházejí.

Bájný Ararat se tyčí na pomezí Turecka, Arménie a Íránu, kde určitě musel být vynikající „turistickou značkou“ pro dávné poutníky po Hedvábné stezce. Podle Iegendy na jeho svazích přistála Archa Noemova. I když se občas někdo pokusí o hledání jejích zbytků, na životě pod Araratem to nic nemění.

Náš spolupracovník Petr Muller žijící v Singapuru informuje o přicházejícím „Měsíci duchů“, který oslavují hlavně lidé čínské národnosti.

Po pravé straně se z mlžného oparu pomalu vynořuje Huronské jezero, jedno ze známých „Velkých jezer“ ležících na pomezí Kanady a USA. Přestože poblíž státní hranice leží pruh území s největší hustotou osídlení v Kanadě, na evropské poměry je to i tak oblast málo zalidněná, a tudíž s čistou a krásnou přírodou.

Do Guatemaly letíme přes Frankfurt a Mexico City. Letadlo však již z Prahy vylétá s dvouhodinovým zpožděním. Nejdříve na někoho čekáme, ten stejně nepřichází, pak nemáme již volnou dráhu, protože svůj termín jsme prošvihli, pak musíme znovu tankovat, protože během stání na letištní ploše vyčerpal pilot pohonné hmoty.

Quirigua je mayské město ze samého počátku klasického období. Sestává z ceremoniálního náměstí pro míčové hry (Juego de Pelota), které je obklopeno schodišti ze 3 stran, a akropole, lemované rezidencemi vládnoucí třídy

Ráno nás přivítalo silným tropickým lijákem, což nás před výletem do Belize příliš nepotěšilo. Počasí se naštěstí během dne uklidnilo, asi hodinová cesta lodí z Livingstonu do Punta Gordy byla však ještě dost rozhoupaná.