Cestopisy a reportáže

Vedle cestování a fotografování láká cestovatele a fotografa Davida Švejnohu poznávat tradice a zvyky původních přírodních kmenů a etnik. Procestoval za nimi tři kontinenty a jeho zájem přerostl ve specializaci.

Snad nejvýznamnějším poutním místem Černé Hory a jedním z nejposvátnějších míst křesťanské víry je pravoslavný klášter Ostrog ležící ve vnitrozemí, 50 km severozápadně od hlavního města Podgorica.

Rezervace se nachází na úplném severu Finska. Tvoří ji oblast kolem kaňonu řeky Kevojoki. Trasa má zhruba 65km a jedná se zase o jednosměrný trail. Můžete si vybrat, zda ji chcete jít ze severu či z jihu. Jižní verze nabízí možnost se zhruba v polovině odpojit směrem na západ a okruhem kolem hory Guivi se vrátit zpět do výchozího bodu. Tuto verzi, která je dlouhá asi 80km, jsme si vybrali i my.

A jsme zase ve finském Laponsku. Tentokrát kousek od ruských hranic v rozlehlé divočině, která svůj název Urho Kekkonen získala po slavném a oblíbeném finském prezidentovi. Toto místo se malinko liší od okolí. Nejsou to jen nekonečné lesy a lesy. Krajina tady působí drsněji a různoroději, mírně zvlněné kopce s nízkým porostem nám nabídnou i řadu krásných výhledů.

Mnoho lidí má Írán za zemi uzavřenou a s přísným náboženským režimem. Zvenčí se to tak může zdát, pronikne-li však člověk dovnitř, otevírá se mu svět skrytý pod pokličkou – režimu navzdory. Jednou z cest, jak se dostat mezi běžné Íránce a poznat jejich všední a opravdový život, je couchsurfing.

„Raft your pack or pack your raft” – to bylo a je heslo, které mě na novém sportovním trendu fascinovalo, a tak jsem se rozhodl zakoupit si novou hračku: Alpacka packraft – model Denali Lama. Zbývalo jen dát dohromady partu pro zamýšlený výlet do severní Skandinávie, konkrétně do Laponska.

Skalnaté hory vyrůstají z jemného písku a hrají všemi barvami. Ve svých roklích ukrývají sezónní prameny vody, staré skalní rytiny i téměř původní beduínský národ. Může-li být nějaká poušť krásná, pak leží tady, v jordánském Měsíčním údolí.

Do Lausanne přijíždím za vytrvalého deště a zamračeného počasí, hned na nádraží roztahuju deštník a přes kaluže se vydávám pomalými kroky ke svému hotelu. Na začátek se tedy příliš nepředvedlo, ale naštěstí mi to během několika dní mého pobytu ještě mnohokrát vynahradí. Páté největší švýcarské město se totiž pyšní skvělou atmosférou a ještě lepší polohou.

Dlouho jsem přemýšlel, jak poznat Maledivy jinak. Cestování po domorodých ostrovech, uvolněné pro cizince od roku 2010, je zajímavou alternativou. Za týden je možné poznat tak dva. Bohužel ty v okolí Malé začínají připomínat turistická ghetta a veškeré aktivity mimo ostrov dovolenou značně prodražují. A tak nejlepší možností v zemi ostrovů je plavba lodí.

Maledivy, souostroví ležící v Indickém oceánu na dohled od indického subkontinentu a afrického kontinentu, máme spjaté s nekonečným lenošením. V lepším však případě s lákavým šnorchlováním a jen znalci vědí, že jsou tu skvělé potápěčské lokality. Ale na tomto 800 kilometrů dlouhém souostroví lze nalézt i místa vhodná pro surfing či windsurfing a plachtění. V tuto chvíli se pro mnohé přeměňují Maledivy ze souostroví nudy v souostroví outdoorového ráje.

Před necelou hodinou jsme vylétli ze srílanského Colomba a už zase přistáváme. Letadlo halí černočerná tma Indického oceánu a my se snažíme trefit na ostrov, na který se kromě přistávací dráhy a jedné odbavovací haly mezinárodního letiště v Male, na souostroví Maledivy, nevejde už vůbec nic. Co nás v tomto „ráji na zemi“, jak mnozí tvrdí, čeká?

Naše výprava do Indonésie si kladla za cíl vytrhnout celou naši rodinu ze zrychleného životaběhu, odpojit nás od všech možných sítí, vyladit naši rodinnou rozhozenost, načerpat inspiraci životní i kreativní a samozřejmě poznat další části této rozmanité země. Byli jsme s manželem odhodlaní chlapcům ukázat svět z druhé strany. Jak se dá žít spokojeně i bez komfortu. Chtěli jsme být spolu a poznat naší planetu z té přírodní divoké stránky.

„Můj táta není normální,“ říká Liliana, dcera průzkumného horolezce pro National Geographic Mikea Libeckiho. Mike se na svou první expedici vydal v šesti letech, u dcery počkal o trochu déle. Na opravdovou expedici se podívala „až“ v jedenácti letech. Fitz Cahall jejich cestu zdokumentoval ve filmu An Education, který uvidíte na letošním Snow film festu.

Je mínus třicet stupňů pod nulou, blíží se sněhová bouře a jeden z padesáti nejtěžších závodů na světě – ultramaraton Arrowhead 135 – právě začíná. Závodníky čeká 135 mil, tedy 217 kilometrů dlouhý závod po lesních cestách pro sněžné skútry i po zamrzlých močálech napříč divočinou v severní Minessotě. Počasí během nejchladnějího období roku se prakticky nedá předvídat.

Řidič rikši, který se ptá kolemjdoucích, kdeže vlastně je ta adresa, kam vás má dovézt, dohadování se s trhovci, sprcha z kyblíku, ale třeba také nespočet pozvání na svatby, fotografie s místními, a také… možnost zahrát si v indických filmech. To je Indie!