HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jeden volný gauč prosím aneb v Teheránu jako doma

Jeden volný gauč prosím aneb v Teheránu jako doma

Mnoho lidí má Írán za zemi uzavřenou a s přísným náboženským režimem. Zvenčí se to tak může zdát, pronikne-li však člověk dovnitř, otevírá se mu svět skrytý pod pokličkou – režimu navzdory. Jednou z cest, jak se dostat mezi běžné Íránce a poznat jejich všední a opravdový život, je couchsurfing.

Pro mladé Íránce je couchsurfing jednou z mála příležitostí, jak se dostat do styku s někým ze západu a otevřeně si popovídat. Každý mladý muž musí totiž nejprve nastoupit dva roky vojenské služby, až poté smí požádat o cestovní pas. U žen je nezbytné pro vycestování písemné svolení otce. Tím však peripetie nekončí. Islámská republika má s většinou zemí vízový styk, čímž se cestování ještě více komplikuje. A v neposlední řadě rozhodují také peníze, kterých většinou na zahraniční cestu není dost.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Projíždíme severním Teheránem ve staré saipě a Masúd popisuje scenérii. Na severu města kolem Šemiranu a Tadžríše žije teheránská smetánka a je to poznat již na první pohled. Z auta jsou vidět moderní výškové budovy a staré saipy vystřídaly novější peugeoty. Naopak čím se jede jižněji, tím chudší obyvatelé jsou. Podobné je to i ve východo-západním rozložení, na západě žijí lidé spíše mladí, moderní a otevření, na východě zase tradiční rodiny.

Masúd večer připravuje typicky íránské jídlo dizi a naplno pouští svoji oblíbenou muziku. Dříve měl i svoji skupinu, ale protože tento druh hudby není úplně v souladu s režimem, velké podpory se nedočkal a začal se věnovat hlavně studiu a práci. Živí se jako architekt a jak sám říká, s platem to není žádná sláva. S příjmem kolem 500 USD sotva zaplatí nájem a další výdaje, proto si musel najít druhé zaměstnání.

Do podobné situace se dostává mnoho Íránců v Teheránu. Ve svých rodných městech, kde je život výrazně levnější, by těžko sehnali dobře placenou práci nebo třeba účast na zajímavých projektech, proto se stěhují za prací do hlavního města i za cenu vysokých životních nákladů.

Půjč mi svůj gauč

Mnoho cizinců si myslí, že provozování couchsurfingu je v této zemi nelegální. Jiní jsou naopak přesvědčeni, že je v souladu se zákony. Vláda by přeci aktivitu zakázala podobně jako třeba Facebook. Stoprocentně jistý si ale není nikdo. Sám Masúd tvrdí, že Íránci samozřejmě mohou ve svých domácnostech přijímat zahraniční hosty. Pohostinnost a pomoc lidem na cestách patří k perské kultuře stejně neoddělitelně jako koberce nebo dobrý čaj.

Couchsurfing je způsob, jak levně procestovat svět, ale také jak si svět přivést k sobě domů. Jak na to se dočtete v článku: Díky couchsurfingu si ustelete na gaučích po celém světě.

Údajně však mají cizinci povinnost registrovat se u místní policie do 24 hodin po příjezdu. Osobně jsem se však nikdy nikde neregistroval, ani se nemusel tajně plížit kolem zdí pro případ, že by mě některý ze sousedů zpozoroval a mé hostitele udal. Naopak, vždy jsem zdvořile a nahlas pozdravil „Salam“, načež se dostalo vřelého úsměvu mě i mému hostiteli.

Skrývaný život Íránců

Druhý den navečer míříme s Masúdem a jeho přáteli do oblíbené pizzerie. Ideální příležitost proniknout do skrývaného života Íránců. Je to neuvěřitelné, ale tato přísně nábožensky založená země má jednu odvrácenou stranu, o které se veřejně nemluví, ale všichni o ní ví – alkohol. Ten se sice neshání snadno a při opakovaném přistižení hrozí až trest smrti, ale těžko si bez něj představit dobrou party, že?

Většina mladých Teheránců proto zná nějakého dodavatele, který je schopný alkohol sehnat. Většinou se pašuje z Iráku nebo Turecka, někdy se však také tajně pálí přímo v Íránu. Například křesťanští Arméni mají od režimu zvláštní povolení pro výrobu alkoholu, oficiálně však jen pro náboženské účely. V Íránu činila v roce 2005 průměrná spotřeba alkoholu na osobu 1 litr ročně, což tuto zemi řadí na první místo ve spotřebě mezi muslimskými zeměmi se zákazem pití.

Potemnělým Teheránem se vracíme domů. Já balím krosnu na další putování Íránem a Masúd mezitím píše své přítelkyni, která studuje v zahraničí. Bohužel komunikují jen takto na dálku, on přes opakovanou žádost opět nedostal turistické vízum, aby ji mohl navštívit.

Zkušenosti čtenářů

Berberka

Vyzkoušela jsem s kamarády couch u Kaspického moře a v Shírázu a vždy to byli super zážitky …Tamní lidé jsou úžasní a snaží se dokázat turistům, že nejsou takoví, jak je vykreslují západní média … Určitě plánuju se sem vrátit …

Milan

A nemáte někdo kontakt na někoho konkrétního z couchsurfu? Jedeme tam za 3 týdny a zatím se nám přes CS nic nepodařilo sehnat, prý bylo moc brzo.  Pls info na Thebeastandbeauty@seznam.cz
 
díky moc!

Jenda

Chte nechte, neni potreba couchsurfingu, mistni jsou tak pohostinni ze se staci pulhodinky projit a nestacite se divit kolikpak lidi se Vas zepta jestli by jste s nimi nestravili veceri. Planovat v Iranu je hrich, vse se stihnout neda (mesic viza max), nechte se „unest“ mistni kulturou a uzit si ji z plna hrdla. Iran je krasny, Iranska spolecnost krasnejsi!

Radka

Vřele doporučuji, v Íránu jsem couchsurfovala v prosinci 2012, v Šírázu se díky tomu seznámila s moc milým mladým manželským párem a letos se díky mému pozvání oni podívali do Prahy a vůbec poprvé do Evropy. Z toho, že jsem jim vysněnou dovolenou mohla zprostředkovat, jsem měla větší radost než ze své vlastní 🙂

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí