Petr Vondrlík

Pro Indy jsou nejsvatější tři věci – krávy, čapátí a kriket. Na ty první dvě narazíte už pár minut po překročení indických hranic, ale při své poslední cestě jsem se zaměřil na tu třetí – kriket.

“Další hejl,” určitě běží hlavou rikšáři, který ke mně spěchá a nabízí svezení z mumbajského letiště do Bandry za 800 rupií. “First time in India?” vyzvídá se silným přízvukem Rajeshe Koothrappaliho. Nějak podobně začíná každá cesta po Indii.

Cestování vlakem má v Indii svou tradici a i zajímavou pověst. Jaká je tedy kultura vlakového cestování mezi samotnými Indy?

Bia hoi, nebo‐li čerstvé pivo, je hanojskou legendou a jedním ze symbolů Vietnamu. Ceny, za které se prodává, z něj dělají jedno z nejlevnějších piv na světě a ne na úkor kvality. Posuďte sami, kde na světě pořídíte točené pivo v přepočtu za něco přes 6 Kč!

Je před šestou hodinou ranní a Ankara se pomalu probouzí do dalšího slunečného dne. Po bulváru Cumhuriyet se k budově starého nádraží postaveného ve stylu Art Deco trousí první cestující. Někteří se zásobují na cestu v občerstvovacím okénku, jiní trpělivě čekají ve stylovém nádražním bufetu a usrkávají ranní čaj.

Mnoho lidí má Írán za zemi uzavřenou a s přísným náboženským režimem. Zvenčí se to tak může zdát, pronikne-li však člověk dovnitř, otevírá se mu svět skrytý pod pokličkou – režimu navzdory. Jednou z cest, jak se dostat mezi běžné Íránce a poznat jejich všední a opravdový život, je couchsurfing.