HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Na návštěvě u Pamířanů, kteří žijí v horách daleko od civilizace

Na návštěvě u Pamířanů, kteří žijí v horách daleko od civilizace

Stařičká čínská dodávka zastavuje u visutého mostu přes řeku Bartang. Uvolněná dřevěná prkna na konstrukci z železných lan nepůsobí moc stabilně, ale jiná cesta dál není.

Stezka se zužuje sotva na šířku jednoho člověka a klikatí se kolem skály dobrých deset metrů nad hladinou řeky. Nikde ani živáčka.

V Džizevu bydlí asi 10 rodin. Celá komunita je rozprostřena ve třech vesnicích kaskádovitě rozmístěných podél malých jezírek. Žijí v hlubokém údolí kompletně odříznutí od okolního světa. V létě ztěžuje chůzi náročný terén s padajícím kamením, v zimě sníh. “Poslední léta napadalo dokonce 1,5 metru,” doplňuje pan učitel, který se právě přišel pozdravit s nečekanou návštěvou. Lámanou angličtinou vede rozhovor a zajímá se o vše možné. Odkud pocházím, kde všude v Badachšánu jsem zatím byl, kam dál se chystám a neopomene probrat ani hokej.

Pohostinnost je tu zvykem

Pamířané jsou nesmírně pohostinní lidé, obzvlášť ti z vesnic. Není neobvyklé, že přeruší veškerou práci a pozvou procházejícího cizince na konvici čaje. Jen tak. Takže zatímco si povídám s panem učitelem, na ohni se už ohřívá voda. Místní specialitou je sypaný zelený čaj s kompotovanými višněmi a cukrem. Spoustou cukru.

Člověk se zde chvílemi cítí skoro provinile. Když už další hrnek nezvládne, přináší rodina čerstvý domácí jogurt s chlebem. Všichni pak s nadšením pozorují, jak cizinci chutná. Odmítnout nejde. Zkoušel jsem to zdvořile několikrát, ale s úsměvem přinesli další jídlo.

Aga Chán

Překvapivě hodně lidí v Badachšánu ovládá alespoň základy angličtiny. Zásluhu na tom má nadace Aga Chána, britského filantropa a hlavy islámských Ismajlitů, která financuje rozvojové projekty v Horském Badachšánu. Ismajlité jsou liberální šíitskou sektou a její členové praktikují méně konzervativní verzi islámu než ostatní muslimové. Mají dovoleno pít alkohol, nemusí držet ramadán, ani vykonat pouť do Mekky. Nadace hrála důležitou roli během občanské války v 90. letech, kdy zajišťovala zásobování odříznutého regionu a vlastně díky ní Badachšánci válku vůbec přežili.

Anglicky hovoří také Nazaršu, který od podzimu do jara navštěvuje univerzitu v Chorogu. Přes léto má prázdniny, takže pomáhá rodině v hospodářství. “Každý den se střídáme. Dnes pracuji na poli, ale zítra půjdu se stádem na pastvu. Tam si trochu odpočinu,” usmívá se. Se zvířaty se vydává vysoko do hor kolem křišťálově průzračného jezera, během pastvy zdolá klidně 10 až 20 kilometrů.

Stáda jsou důležitou součástí obživy zdejších lidí. Rodiny jsou díky nim naprosto soběstačné, protože si mnoho potravin vyrábí vlastními silami. Smetanu i jogurt připravují z kozího mléka, maso je skopové i chléb si pečou vlastní.

Tvrdý život horalů

V Chorogu studuje Nazaršu angličtinu. Dál zatím nebyl. Neměl důvod. Jeho snem je vyrazit v budoucnu někam dál do zahraničí. O Rusku, kam míří většina Tádžiků za přivýdělkem, ale nesní. Nejdřív chce ovšem dostudovat. Proto i přes prázdniny Nazaršu poctivě vyplňuje cvičební sešity s gramatickými úlohami.

Večer sedíme, píšeme společně úkoly a povídáme o životě v Pamíru. Když se řeč stočí ke vztahům, Nazaršu si jen povzdechne: “Najít si holku, je pro kluky z hor těžké.” Žádná nechce vyměnit relativní blahobyt Chorogu za dřinu a chudobu v zapomenutém údolí někde u Bartangu.

Život v horách je tvrdý, nikdo si však nestěžuje ani náznakem. Naopak, zdejší lidé vypadají tak spokojeně.

Zaujal vás Tádžikistán a Pamír? Přečtěte si další články autora. O cestování po Pamir Highway nebo Murghabu, městě v západním Badachšánu, které leží s trochou nadsázky “na konci světa”.

Petr Vondrlík cestuje pořád. Ve skutečnosti, prstem na mapě nebo alespoň v myšlenkách, kdy si rozmýšlí další cesty. Na svých výpravách rád využívá vlaky. Vyzkoušel si nekonečné kodrcání albánským venkovem skrčený u stěny chránějíce se před létajícími kameny, i klouzání po magnetickém polštáři rychlostí přes 400 km/h. Vyznává cestování s batohem, čas od času se povaluje po „gaučích“ různě po světe (přes couchsurfing) a své cesty rád dokumentuje prostřednictvím fotografií. Více zážitků z Indie si můžete přečíst na jeho stránkách, napřklad v článku www.pasapusu.cz/dhobi-ghat.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí