Cestopisy a reportáže

Emei Shan patří mezi čtyři hlavní posvátné buddhistické hory v Číně. První chrám tu byl postaven už v době počátků buddhismu v této zemi, ve 14. století zde stála stovka klášterů.

K čemu používají nosaté opice ozdobu svého obličeje? A neteče jim ve vodě do nosu? Přečtěte si článek přírodovědce Stanislava Lhoty, který s podporou Expedičního fondu  zkoumá kahau nosaté v indonéské části ostrova Borneo.

HedvabnaStezka.cz pravidelně podporuje různé humanitární, rozvojové, ekologické i vědecké projekty v odlehlých částech světa.

Laos je nádherná země s jedním strašlivým prokletím. Tím je nevybuchlá munice. O její likvidaci se starají jednotky UXO Lao. Podle  průvodce jsou tu návštěvníci vítaní. Ale jak je to doopravdy?

I v  dalším díle cestopisu Márovi dokazují, že i s velkým hendikepem, jakým je invalidní vozík, lze navšívit tak náročnou a drsnou část Země , jako je amazonská džugle. Pojďme se tedy s nimi opět přenést na jižní pokouli naší planety.

Aké je osem týždňové cestovanie po krajine „neobmedzených“ možností? A ako v USA praktikujú vysokohorskú turistiku? V Amerike je vše „really easygoing“ i turistika.

Musím opravit jeden svůj postřeh z jedné z předchozích návštěv Egypta. Tenkrát jsme byli v Káhiře, bylo to září 2006. Z toho, co jsem viděla, jsem usoudila, že správný egypťan přes den spí a večer začíná své aktivity, pracuje, jí, chodí na návštěvy. Není to pravda. Když jsme totiž před týdnem do Káhiry přijížděli, bylo to mezi pátou a šestou hodinou ranní, viděla jsem to, co nikdy předtím. Byli jsme to totiž my, kdo dlouho spal a do ulic jsme vycházeli odpoledne, a tou dobrou byly opravdu poloprázdné a obchody většinou zavřené.

Studovat cizí jazyk přímo v zemi, kde se s ním mluví je nejúčinnější. Lze to však uskutečnit i s hendikepem? Márovi jsou důkazem, že ano. Jejich odvahu podpořil také Expediční fond.

Ahoj všem v Praze,
opět jsem se vypravila do Egypta, tentokrát do Hurghady, a to rovnou na tři měsíce.

Ráno jsme byli na snídani opět první. Ještě že jsme jim to včera nahlásili předem, že přijdeme hned na půl osmou. Jídelní místnost má Safina ve druhém patře velkého domu. Vede tam schodiště z boku.  Je odtud pěkný výhled na moře. Zrovna tady měli ještě jednoho návštěvníka, kterým byla malá opička s obojkem.

Ráno jsme měli stěny stanu pěkně mokré. Vrchní plentu jsem dala zvlášť do tašky a sušila jsem ji během cesty v autě. Kousek za Manyarou jsme měli zastávku u jednoho krámku se suvenýry. Budova měla fasádu namalovanou v podobě pruhované zebry. Venku tradičně leželo spousta obrázků a vnitřek byl přeplněn dřevěnými soškami a korálky k prasknutí. Dokonce nás tu prodavač ani nijak neotravoval a tak jsme si to všechno mohli v klidu prohlédnout. Všude ale měli více méně pořád to samé dokola, takže nás nic nezaujalo, což jsem byla i trochu ráda, protože jsme docela dost utratili a spousta dní je ještě před námi.

Naše cestování nám nezačalo zrovna nejradostněji, ale vždycky se dá naštěstí říci, že by to mohlo být ještě horší. V Praze jsme si totiž v duty free shopu koupili dvě Becherovky, kterými jsme chtěli obdarovat naše pomocníky v Tanzanii. V Amsterdamu ale přišla do slova a do písmene studená sprcha.

Jak udělat díru do kamenného stropu a kdo rozbil zedníkovu rouru? Pijí indičtí  zedníci víc než čeští? Přinášíme 2. díl zprávy Vaška Pousky o  jeho úspěšné výstavbě ekologických pícek v Rádžastánu. Projekt podpořil Expediční fond.

V Pákistánu je konečně lepší provoz, ale dostavily se opět zdravotní problémy, které jsem měl už jednou v Dillí. Já snad mám alergii na ostré jídlo nebo co, je to kruté. V Pákistánu se dostavila i horečka. Dva dny je mi spatně a beru nějaké léky co máme s sebou. Frank mě straší, že to je malárie, je to blbost určitě jsem zase něco špatného snědl.

…zejména pokud se hodláte vydat vlakem T27, který spojuje od roku 2005 Peking s tibetskou Lhasou. Nejvýše zbudovaná železnice na světě vás vyveze až do nebes!