Cestopisy a reportáže

  Rozhoduji se pro Camino Norte na poslední chvíli. Důvody: méně lidí, cesta podél moře, levnější letenky, chladnější počasí. Letenky kupuji přes www.sidestep.com

V hlavním městě Mongolska Ulánbátaru dnes žije asi jeden milion obyvatel a tento počet neustále roste. Lidé se sem stěhují v naději, že zde najdou práci, vzdělání, a tím i lepší život.

V polovině září 2008 jsme absolvovali  dvoutýdenní cestu po Sýrii, při které nám úžasně pomohly rady, tipy a informace z cestopisů na Vašem webu (Pískem a prachem Blízkého východu a Blízkovýchodné dobrodružstvo). Sami jsme si sice tak vzorně zápisky nevedli, přesto bych rád, je-li to možné, zmíněné cestopisy doplnil několika vlastními praktickými postřehy, které by se mohly třeba hodit zase někomu jinému.

Je jen několik málo míst na světě, kde je i pod drobnohledem turistů možné bez mrknutí oka týrat zvířata, a stejně tak je málo míst na světě, kde by vás chtěli jemně, ale nonstop a do krve oškubávat. Cesta Saharou dlouhá 1300 km je prostě jen pro silné nervy.

Jihozápadní Kras je častým cílem speleologů, tentokrát však výprava, kterou podporuje Expediční fond, prozkoumá nejen jeskyne, ale bude také pátrat po osudech českých vojáků, kteří zde bojovali za první světové války.

Před rokem jsme seděli v Karavanaseráji a listovali si nějakým fotoatlasem Albánie. Příroda na těch fotkách se tvářila moc moc krásně, ale tak nějak ohroženě. Rychle, jedem tam, než zbyde jenom na fotkách, řeklo se s takovým tím znejistěně světáckým úsměvem. Až pak nám došlo, že to nejspíš myslíme vážně.

Tohle je web o nezávislém cestování, a tak zde zřídka narazíme na člověka, jenž by vychvaloval dovolenou s cestovní kanceláří. Shodou okolností se mi letos dostalo příležitosti ochutnat masového turismu v jeho nejčistší podobě: v hotelu v  Hurghadě.

Kdo nenavštívil Švýcarsko, neviděl svět.Možná se vám to zdá trochu nadnesené, ale já tento názor po 14 dnech pobytu v této úžasné zemi skutečně zastávám. Není to pro mě sice taková „srdcovka“ jako zelené vrchy Skotské a most se sochami s výhledem na impozantní hrad skutečně najdete jen v Čechách, ale kouzlu Švýcarka se dá lehce propadnout .

Boli ste niekedy v Absurdistane? Nie? Ani ste nemohli, lebo taký štát neexistuje. Aspoň na mape nie. Ale ja som sa v Absurdistane ocitla, keď som nič netušiac chcela – zhýčkaná Schengenským priestorom – cestovať do susednej krajiny a to z Arménska do Iránu.

Lepší jednou vidět, než tisíckrát slyšet, říkají Japonci. A mají naprostou pravdu. Média nám podsouvají obraz světa, který se často velmi liší od skutečnosti. Cestování tyto představy bortí. Jak tedy vypadá Turecko doopravdy?

Sydney je hypermoderní metropolí. Je zde vše, na co si jen vzpomenete, dechberoucí mrakodrapy, ale i historická čtvrť The Rocks, pulzující přístav, nádherné pláže, tisíce kaváren a barů, parky pro odpočinek.

Jsou místa na Zemi, kde se člověk cítí jako na „jiné planetě“. Snová krajina Bolívie k nim jistě patří. Výstup na jednu ze zdejších sopek tají dech, a to nejen kvůli nadmořské výšce.

Oblast zvaná Magallanes je jižním cípem chilské Patagonie, ale bývá nazývána i jejím srdcem. V drsné krajině tu potkáte nejen tučňáky.

V Pekingu jsme přistáli v ranních hodinách,na imigrační přepážce  jsme vše zvládli skvěle,vyzvedli s ženou bágly a protože jsme neměli ani  jediný čínský yuan,museli jsme se poohlédnout po nějaké směnárně.První naše chyba byla hned vedle zavazadel ve směnárně, její zaměstnanci nás odchytili a nabídli výměnu peněz.V žádném případě nebyli neodbytní nebo neurvalí,vše proběhlo v pohodě,jenže jsme zjistili,že ten lepší kurz je o patro výš v oficiální „Bank of China“. Nebylo to nic dramatického,ale pořád platí,že je lepší více jak méně.

Zastíněná svými sousedy, se smutnou historií za zády a s nejistou budoucností před sebou, Arménie i přesto otevírá svojí velkorysou náruč cestovatelům.