HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Backpackerka v hotelovém rezortu

Backpackerka v hotelovém rezortu

Tohle je web o nezávislém cestování, a tak zde zřídka narazíme na člověka, jenž by vychvaloval dovolenou s cestovní kanceláří. Shodou okolností se mi letos dostalo příležitosti ochutnat masového turismu v jeho nejčistší podobě: v hotelu v  Hurghadě.

Protože se zde většina čtenářů tváří, že nikdy v podobném rezortu nebyla (stejně jako nikdo nečte Blesk), pojďte se se mnou podívat, jak taková čtyřhvězdičková dovolená vlastně vypadá. Člověk by přeci měl poznat to, co kritizuje.

Paradise Beach napravo, Makadi vlevo

V hotelu s teplou sprchou a all inclusive jsem bydlela poprvé. A celých deset dní pobytujsem srovnávala s cestováním na vlastní pěst. První velký rozdíl nastal už při příletu, kde odpadla jinak nejzajímavější část nezávislého cestování: dostat se z letiště do města a nenechat se přitom totálně okrást.

Delegáti cestovek jsou cvičení kovbojové v bílých košilích a tesilkách. Turistické stádo nahnali od letadla ke správným přepážkám a ani jedinému volovi nedovolili se ztratit. Tentokrát bez boje o víza, neboť vše zařídila CK, ladně procházíme halou a míříme ven, do egyptského slunce… kde dochází k čelní srážce s dalšími delegáty, kteří nás neomylně třídí do autobusů podle hotelů. Muži napravo, ženy a děti vlevo – nebo tak nějak.

Hura ke svemu autobusu

Za hodinu od přistání v Hurghadě se už oddávám rozkoším mramorové koupelny v útulném pokoji ****hotelu. Jako nezávislá cestovatelka bych si touto dobou o sprše nechávala leda zdát. Nejspíš bych ještě u letiště odrážela útoky taxikářů a zdokonalovala se v prvních arabských slovech typu „dobrý den“, „drahý“, „levný“, „ne“. Jako účastnice zájezdu nebudu po celou dobu pobytu nucena naučit se jediné slovíčko. Oni tady totiž všichni Egypťané, co se motají kolem turismu, mluví česky. V hotelu jsme dokonce vyplňovali i český dotazník. Až jsem dostala strach, že k obědu bude knedlo-zelo.

Nesvéprávný jedinec v luxusní péči

Volnost nezávislé cestovatelky v hotelovém rezortu symbolicky omezil nesnímatelný barevný proužek na zápěstí, který jsem dosud znala jen z festivalů a nemocnic. Hoteliéři tak rozlišují nejen hosty s polopenzí a all inclusive, ale i vůbec klienty jednotlivých hotelů. Při hromadné srážce turistických davů – třeba před chrámem bohyně Hatsepšut – by se totiž mohli snadno pomíchat.

Označeni jak pacienti psychiatrického oddělení se my všichni s bledě modrým proužkem scházíme třikrát denně v restauraci nad stoly plnými výtečného jídla. Proměnili jsme se v dobře živené, avšak nesvéprávné chovance a školený personál nás hlídá, abychom se pohybovali jen tam, kde je nám vyhrazeno. Ano, člověk zde poněkud přichází o důstojnost.

Ale připravuje se o ni i sám. Upracovaní Evropané si sem přijeli odpočinout, a tak se dobrovolně vzdávají veškerého volního jednání. Následuji vzoru zkušenějších turistů, kteří v egyptském hotelu tráví již několikátou dovolenou. Hromadně se opékáme a zdarma občerstvujeme místními alkoholickými nápoji, což je cola z postmixu a něco ostrého s pachutí denaturáku. Na hotelové pláži se válejí bílé mrtvoly. Závistivě koukám přes plot na veřejnou pláž, kde egyptské rodinky vesele povykují při pikniku.

Maximální relax za minimum dní

Prožívám dokonalý psychický odpočinek. Nemusím plánovat, kam se podíváme zítra. Nesleduji mapu. Tato dosud nepoznaná situace je mi nejdřív příjemná. Nemusím se o nic starat, takže se za pár dní z přepracované kancelářské krysy měním ve svěží bytost. Psychická i fyzická regenerace probíhá velmi rychle. Po pár dnech se cítím na vrcholu sil.

Pak ale přichází degenerace. Svaly ochabují a hlava se začala nudit. Bezstarostnost, kterou jsem si první dny chválila, se stává pastí. Všechny obvody v mozku se mi postupně povypínaly. Jediné, co řeším, je, zda budu ležet na zádech nebo na břiše. Tlačím do dveří, i když je na nich velký nápis „k sobě“. Moje řeč se zpomalila a vynechávám složitější slova. Bavíme se pokusy s naším pokojským Yamalem: umotá nám z ručníků holubičky posypané ibiškovými květy, když mu na umyvadle necháme 3 egyptské libry? A když 2 eura? A co když políčíme 10 liber? Jupí, lodička s celou větví kvetoucího ibišku!

Za humny je drak

Snažili jsme se začlenit mezi hotelové hosty, ale je to těžké. Čtvrtý den vyrážíme aspoň za bránu hotelu, kde se v poušti nachází pár krámků a baráky pro hotelový personál. V obchůdku koupíme tabák do šíši a jdeme zas nazpět, nic jiného se této izolované pustině nedá dělat.

V očích účastníků zájezdu jsme hrdinové. „A tam se fakt dá jít, jo?“ dostáváme překvapené dotazy. Doléhá na mě zhovadilost masového turismu v celé své velikosti: v očích těch lidí je Egypt nebezpečná země, ale přesto se sem vydali válet za vysokou zeď luxusního hotelu. Dokázali by Egypt vůbec najít na mapě? Jejich strach ze všeho za branou ještě živí náš delegát, který ze snahy prodat co nejvíc zájezdů své cestovní kanceláře varuje, aby si nekupovali nic od prodejců mimo hotel. Jsou prý lstiví a použijí jakékoli prostředky. „Já jsem sice taky zlý člověk, ale mám svůj limit,“ vysvětluje delegát.

Výlet do Luxoru

Co by to bylo za návštěvu Egypta, kdybychom neviděli žádné památky? A tak se vydáváme na fakultativní výlet do Luxoru. Z obavy před teroristy nařídila egyptská vláda, aby turistické autobusy jezdily na jih v kolonách. Na čele a vzadu jede ozbrojené vozidlo a mezi nimi se předjíždí a vytlačuje ze silnice šedesát (sic!) busů. Při zastávce kolony dochází k babylonskému zmatení jazyků. Dezorientovaní turisté všech možných národností vyběhli ven a teď si vyčůraní a s nakoupenými suvenýry nepamatují, který autobus je jejich!

A vsichni fotime Memnovy kolosy

Ano, masový turista nemá pud sebezáchovy. V zájezdovém autobuse se mění v ovci. Ačkoli pokyn delegáta zní: „vystupte a počkejte na mě, než koupím vstupenky“, ovce se před autobusem bezhlavě zařadily do proudícího davu ostatních turistů. Navrátivší se delegát má vstupenky, ale ztratil svůj zájezd. A takhle to pokračuje až do večera, kdy málem nestihneme odjezd kolony a hrozí, že budeme muset strávit noc na nepřátelském jihu.

Hodnocení

Ze všech předchozích cest jsem si vždy přivezla kupu zážitků, jimiž pak ještě dlouho bavím kolegy v práci i přátele. Z Hurghady jsem si dovezla vyprázdněnou hlavu a pár kilo navíc.

Pobytový zájezd je střižen na míru ukázněně pracující západní civilizaci. Ideální způsob, jak rychle načerpat životní sílu a zase se vrátit do kanceláře. Všechno je zařízeno, klient nemá nic zažít a pokud dojde k nějakému dobrodružství, znamená to, že se někde stala chyba. Je to vlastně přesný opak nezávislého cestování, kde výzva, poznání nového a dobrodružství jsou hlavní hodnoty.

Takže: do rezortu znovu jedině s malými dětmi, nebo spíš až s francouzskými holemi.

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.

Zkušenosti čtenářů

Karel WOLF

Tak to je dobrej clanek. Hodne o ni mluvil David, ale ja nikdy netusil co to je 🙂

dg
Karel WOLF:

Moc hezky clanek, dost jsem se pobavil!

Až na tu poslední větu – s dětma přece vůbec není nutné jezdit jenom takhle!

Martin Mykiska
dg:

Přesně, Davide, co se těch dětí týče 🙂 🙂 🙂

Jinak jsem se taky při čtení celkem pobavil, ale trochu mne zklamalo minimum nadhledu. Asi jde o to, zda se cestováni bere jako možnost poznávání světa nebo jako forma trávení volného času a tedy jako zábava. Ve druhém případě se ovšem nemůžeme nikomu smát, jaký způsob volného času si vybere, obráceně by se nám to také nelíbilo! V prvním případě – „cestování za poznáním (ať už se týká o jakoukoliv rovinu poznávání)“ – jsem mimo jiné nepochopil poznámku: „…jinak nejzajímavější část nezávislého cestování: dostat se z letiště do města a nenechat se přitom totálně okrást…“. Tohle přece beru jako („řemeslnou“) cestovatelskou rutinu, také mne vždy baví její řešení a třeba tím pak i okořením vyprávění z cest, ale přeci jen považuji na cestování jiné věci za mnohem zajímavější a hlavně podstatnější… Kromě toho, když se na mé cestě kamkoliv náhodou (nebo i nenáhodou!) dostanu do „hvězdičkového“ prostředí, nijak se necítím nesvůj, naopak jsem rád, že se můj obzor z dané země či lokality rozšíří o další rozměr – i luxusnější prostředí přece patří k Peru, Indii, atd… A ten článek v Respektu si matně vybavuji, a myslím, že dost seděl… a že se z „backpackrování“ stává v leccčems podobná legrační masovka jako jsou ve své podstatě legrační všechny jiné masovky – aniž bych se ovšem nutně musel v každém případě masovosti na plné kolo vysmívat, je to součast reality našeho světa, vždy byla a vždy bude, a osobně jsem jedině rád, že mám možnost volby, jak moc se do toho zapojit, či si hledat vlastní individuální přístup.

albion
Karel WOLF:

To jste ale hrozní relativisti. Autorka prostě vyjádřila jasně svůj názor a jsem rád, že se toho odvážila. Uznává nějaké hodnoty – třeba že by se lidé měli snažit poznávat jiné kultury, být zvídaví, poznávat svět kolem sebe – a kritizuje ty, kdo to tak nedělají ani se nesnaží dělat.

Zdá se mi, že většině diskustujících by se nejvíce líbil článek plný relativizujících tvrzení, ze kterých by vyplynulo, že vlastně ať se člověk chová jakkoliv, je to vždycky správně, že vlastně není jasné, co je dobře a co špatně atd. Proto jsem rád, že z článku je jasně vidět, co autorka považuje za dobré a co za špatné.

Zároveň v tom nevidím žádné cestovatelské elitářství ani patent na rozum. Já jen souhlasím s článkem v tom, že snažit se při cestování poznat svět (at už cestuji individuálně nebo třeba s poznávacím zájezdem) je správné nebo moudré, chcete-li. A udělat si dovolenou, na které nepoznám skoro nic z dané kultury, ani se o to nepokusím, a naopak to utvrdí některé předusdky, tak to je podle mne nesprávné a hloupé.

Protože si myslím, že na světě jsou věci, které jsou dobré a ty které jsou špatné a ne pouze věci, které by někdy, možná, za určitých okolností a v jistém světle mohly být dobré či špatné. A my bychom se měli snažit odlišit ty dobré od těch špatných.

Tolik filozofická úvaha 🙂

MartinT.
albion:

Já bych si dal lepší pozor na pojmy jako „relativisti“, protože pokud chceš vnímat svět pouze černobíle, kde vytyčíš dělící linii? Nepomyslel bych si, že tady budu hájit (cituji) „bílá prasata“ v Hurghadě… ale zkrátka a dobře, to jestli (ne)vytáhnou nos z hotelového areálu, je čistě jejich věc a není nic relativistického, když si myslím, že si za to nezaslouží zmíněné nálepky. Co je pro tebe „jasný názor“, může být pro některého ze zde přítomných „relativistů“ spíš neomalenost. Skoro bych zde opět citoval názor jistého T.R., že je někdy lepší ležet na pláži a nic si aspoň nenamlouvat, než například podléhat módní vlně masového ekobackpackerství s mnohdy zhoubnějšími následky.

radek
albion:

Milý Albione,
autorce názor neberu…vlastně s ní souhlasím, lelkování na pláži pod tropickým sluncem mi taky nic neříká… Pravděpodobně se na žádný takový dovolený už neukážu. Ale zrovna tak nemám potřebu, jak to ukázala právě Bohdana, takový způsob cestování a lidi, co takhle cestujou, odsuzovat. Podle tebe autorka tvrdí, že by člověk měl poznávat cizí krajiny a lidi a být zvídavý. Nemůžu si pomoct, ale nic takovýho jsem tam nevyčet. Podle mě autorka projevila akorát neschopnost tolerovat/pochopit lidi, co cestujou jinak než ona sama.

Ocenil bych, kdyby se k tomu vyjádřila i už kolikrát zmíněná Bohdana Rambousková

David K.
Karel WOLF:

Uf, Bohdano, pěkně břitké, ale dost jsem se zasmál :).
Místy drsná, i když svým způsobem trefná charakteristika jak turistů-kufrařů, z nichž mnoho nerespektuje základní pravidla navštívené země, tak turistů-baťůžkářů, z nichž mnoho nerespektuje turisty-kufraře.

MartinT.

Nevim, nakolik je to tak skvelej clanek. Ja bych si samozrejme masovy turismus asi taky neuzil, ale na tomhle webu se mi to zda jako ciry populismus – psat co ctenari „chteji slyset“.
Dam Vam hadanku. Jaky je rozdil mezi tim, ze na republikanskem predvolebnim setkani rekne babka z Minnesoty, ze „Obama je Arab“, a na cestovatelskem webu himalajskymi vetry oslehana cestovatelka, ze nejaka restaurace je „vykrmna bilych prasat“?
Co je na tom spatneho, ze si da clovek obcas do nosu, ze mu praska knoflik od kalhot… a je lepsi 50-clenna grupa pred Tádž Mahalem, nebo 25 backpackerských parecku tamtez? Mimochodem, globalni backpackeri si jsou podobni jako vejce vejci stejne jako globalni turiste…
To, ze ma nekdo „prazdnou kapsu“, nepovazuju za ctnost, zejmena proto, pokud se uzavre do ulity „vylucnosti“ a viry v to, ze cestovatelske spaseni ceka jeho a ne turisticke „bile prase“. Pomalu koncim s metaforami a jeste jednou predesilam, ze bych se Hurghade urcite taky vyhnul (a neni to otazka penez), ale rozhodne bych o tom nepsal populisticky clanek. Vzdyt pro kancelarske turisty je pohled na pyramidu stejnym dobrodruzstvim, jako pro autorku jizda na slonovi nebo pochod v pralesem, ktere by domorodec ani v jednom pripade za zadne dobrodruzstvi nepovazoval.
Kdyz kracim v saku po sluncem zalite ranni Parizi (cast lidi, co mijim, jsou zajiste „prasata“ co jezdi do Hurghady, ale ja je tak nevnimam), mam stejny povznasejici pocit, jako romantickem tropickem ostruvku nebo v himalajskem sedle s trepotavymi faborky. Netrpim neustalym relativizovanim a porovnanim, co mi jeste prinese vyssi davku cestovatelskeho pseudo-blaha. Mimochodem, v jednom cervnovem Respektu vysel skvely clanek, ktery by si naopak nedali za ramecek „backpackeri“. Zkusim ho vypatrat.

K.
MartinT.:

Jen pátrej !!! těším se na nej,možná nám dá víc a zamyslíme se nad ním (a možná i nad sebou) než nad tímto článkem

MartinT.
K.:

Článek se jmenuje „Batohy v Buddha baru“…. Respekt 25/2008. Možná by mohl DG dohodnout podmínky jeho uveřejnění s Respektem / autorem. Jenom tak se „okopírovat“ nedá. Jedině možná citovat.

Milan K.

Já si také myslím, že se jedná o tendenční a černobílý článek. Jsem schopen pochopit, že někdo, kdo dělá celý rok denně 10-12 hodin, někdy i o víkendech, si zatouží jen tak lehnout do postele v pěkném hotelu, zaplavat si v bazénu, poválet se u moře a dobře se najíst.Neposílat emaily, nezvedat telefony, jen tak si čisti hlavu. Proč ne? Několikrát jsem to vyzkoušel a pohoda. Jinak jsem srdcem „baťůžkář“ a dávám přednost nezávislému cestování. Nevidím ovšem důvod, proč si v rozvojovém světě nepřiplatit za lepší pokoj, s klimatizací, čistou koupelnou ,proč se tam nenajíst v lepší restauraci? Budou moje zážitky méně intenzivnější jen proto, že se nebudu mačkat ve špinavém pokoji s dalšími deseti lidmi? Copak je účel, bydlet za pár dolarů a za co nejméně peněz objet co nejvíce? Neztrácí se tím pak něco?

dg

Musím se Bohdany ještě zastat. Myslím, že na takovém cestování ji vadilo hlavně to, že člověk z dané země nic nepozná, všechno – od jídla až po kontakt s místními lidmi – je odfiltrované.

Však Bohdana taky píše, že je to ideální způsob, jak načerpat síly, ale že s poznáváním nebo dokonce nějakým „dobrodružstvím“ to při takto pojatých zájezdech není moc valné, což je tak nějak asi pravda.

Milan K. - ad dg

Chyba. Většina lidí totiž netouží třeba v té Hurghadě nic poznat. Prostě chtějí pouze ležet a odpočívat, jiné ambice nemají. Dále – třeba koupit si zájezd do Egypta i s hotelem a polopenzí přijde i laciněji, než si koupit samotnou letenku. Potom je dobré si hotel nechat jako základnu a podnikat výlety na svoji pěst. Udělal jsem to jednou také tak, pohoda, hotel jsem měl jako základu k projetí Sinaje,ale i části Izraele a Jordánska.

MartiN
Milan K. - ad dg:

totéž jsem podnikl v září, v Tunisku, potkal jsem batůžkáře a je letenka vyšla jen o pár tisíc méně než kompletní zájezd… ale cestoval jsem samostatně, také jsem se setkal s názorem, „on tu jezdí vlak“ a podobné.. 🙂

Poty
Milan K. - ad dg:

Tak jsem to chtěla řešit už dávno, ale vždy narazím na stejný zádrhel – musíme být dva, jinak dobrá cena se stává po singl příplatku nedobrou. Nevíš, co s tím? Nebo kde je burza takto laděných „singlařů“?

radek

Dost lacinej článek. Autorka si podle mě jenom mastí vlastní ego. Nezávislá cestovatelka, která se vysmívá masovýmu turismu, lidi na takových dovolených pojmenovává ovce a tak trochu doufá, že všichni návštěvníci tohoto serveru to mají taky tak…společně se zasmějem lidem, pro který cestování znamená válet se na pláži, že? Článek slečny (nebo paní?) Bohdany na mě působí, že dotyčná má patent na to správné cestování a musí to všem dokázat. Osobně mi je příjemnější taky nezávislý cestování. To, jestli někoho baví cestovat s CK a trávit týden u moře, je mi ukradený. Není to můj šálek čaje, ale nikomu to neberu…o přesvědčování o vlastní pravdě nemluvě. Jasně, taky rozumím, že tu je možnost, že celý článek je ohromná nadsázka. Ok, ale nemůžu se ubránit, že autorka to má takhle hozený i v reálu… Nebudu to tady dál řešit. Každopádně mě tohle elitářství štve a budu rád, když mi Bohdana Rambousková napíše, ať můžem konfrontovat svoje názory přímo… čauves. radek

MartinT.
radek:

No, to bohužel nebyly jen ovce, to je ještě celkem přijatelný zvíře pro označení skupiny. Mně se nelíbil jinej výraz.
Jinak bych pro odpověď nevolil všechny slova tak jako ty, ale asi bychom se shodli, že cestovatelské elitářství není příliš blahodárný jev… i já jsem se po první návštěvě Asie před 12 lety cítil jak nějaký slavný objevitel. Ještě že se festival Karla W. už nejmenuje Setkání cestovatelů,… i tam lze podle mne vystudovat stopu toho, že se jistá skupina lidí začala vymezovat jako vyjímečná, „cool“ parta. Ačkoliv nevím, zda byla dřív slepice, nebo vejce. Cestování nezávislým nebo hromadným způsobem je „fenomén“ na dlouhý povídání, a myslím, že jak se punc otevírání hranic a „objevitelství“ sousedních dvorků bude pozvolna vytrácet, asi ubyde i těchto tažení proti dovolenkářům. Lelkování na romantickém ostrůvku v JV Asii a lelkování na „nudné“ přeplněné pláži s plnou penzí je z jistého pohledu pořád jen lelkování,…ale pro někoho má smysl, každý má svoji volbu. Můžeme se bavit o dopadech na okolní kulturu nebo živ.prostředí, ale neměli bychom začínat u morálních odsudků. A mimochodem, já pohled na odulé pupkaté postarší bělochy ignorující místní kulturu třeba na Bali také nemám moc v lásce, akorát se tyhle pocity snažím tlumit a psát o tom článek bych si rozhodně netroufl.

radek
MartinT.:

Myslím, že by bylo šikovný otočit i prst proti baťůžkářům. Bylo by super, kdyby se ti podařilo získat článek z Respektu a předhodit ho čtenářům hedvábný stezky…

Martin T.
radek:

Já ho mám před sebou na polici, ale nechci porušovat autorská ani vydavatelská práva (mimochodem, není nijak zásadně objevný, ale je docela trefný).

David G
Martin T.:

Martine, kdo to psal ten článek? Třeba se s ním nějak dohodnu. Ten Respekt nemám.
Jinak hezká diskuse 🙂
David

David K.
David G:

Davide, článek napsal Ilja Trojanow, http://en.wikipedia.org/wiki/Ilija_Trojanow

Radek H.
radek
Radek H.:

Díky moc. Mrknu na to a doufám, že nebudu sám;)

Katka

Ahojte,

myslím, že Bohdana psala článek s vědomím, že ji tu v diskusi „sežerete zaživa“ 🙂 Proto obdivuji její odvahu vyjádřit svoje nespokojení s něčím, co na vlastní kůži zažila. Prostě se jí takový styl dovolené z mnoha důvodů nelíbil a nebála se to říct nahlas.

Nedělejte z ní prosím někoho, kdo má patent na rozum a kdo vnucuje svůj názor ostatním. Mnohem častěji se takové osoby vyskytují zde v diskusi, nejlépe pod anonymem 🙂

Taky se mi občas některé aspekty cestování s cestovkou nelíbí a nepovažuju se přitom za někoho výjimečného nebo za členku nějaké „cool“ party. Spíš si o sobě myslím, že jsem moc tvrdohlavá na to, aby mi někdo diktoval kdy a kde ve svém volném čase budu a co budu dělat. Radši vynaložím více energie na to, abych si vše zařídila sama a následky chybných voleb si nesu taky sama. Netvrdím, že organizované cestování s cestovkou je špatné, ale taky nerozumím tomu, proč se někdo trmácí přes půl světa do „exotiky“, když nevystrčí nos z hotelu, který je stejný jako v kterémkoliv západoevropském či jihoevropském letovisku. A klidně si troufnu tvrdit, že přesně to mi přijde zbytečné a špatné.

Backpakerství přináší v poslední době mnoho vlivů, které taky nejsou OK. Pokud se někdo přelétává nejvíc těší na sledování epizod seriálu Přátelé uprostřed pralesa, tak taky řeknu, že je to špatně. Ale neorganizované cestování na druhou stranu přináší možnost mluvit s obyvateli země, poznat jejich názory a třeba i změnit své. Netloukla bych všechny baťůžkáře, kteří nechtějí jezdit organizovaně 🙂

Katka

radek
Katka:

Milá Katko,
já celou dobu tvrdím, že proti jejímu názoru nic nemám. Chápu, jak to myslela, a jsem s ní v podstatě za jedno. Zažil jsem podobný zájezdy a taky tu otevřeně říkám, že se mi takovej styl cestování nelíbí. To ale neznamená, že budu odsuzovat lidi, co takhle cestujou…a že se jim budu vysmívat. Kdyby napsala autorka: nelíbí se mi tohle a tohle, nemám s tím problém. Jenomže ona dost otevřeně říká, že jsme „my správný cestovatelé“ a pak hromada „ovcí, co v cizině potřebujou delegáta CK“.

To je ten zásadní rozdíl. Mám podobnej názor na masový cestování, ale nepotřebuju ten balast okolo.

turista
Katka:

ale ty „ovce“ jsou v Hurgade spravne, omylem je tam autorka /jak se tam vubec dostala?/ „Ovce“ neprijely nic poznavat, prijely na pobytovy zajezd, tak tam proste pobyvaji, vali se u more, odpocivaji a cpou se ze svedskych stolu. Jejich duvody muzou byt ruzne, jednim z nich je treba to, ze na rozdil od batuzkare studentu, musi pracovat po cely rok x hodin denne, ated prijely vypnout, nic vic , nic min, a dostalo se jim toho, za co zaplatily. Jestlize mam rad basketbal, nechodim na fotbal.
Ale v tehle diskusi mne zaujaly zejmena nazory ohajujici to,ze pravoverne batuzkarstvi je nejakou vyssi formou poznani. Jak jste na to, prosim , pekne prisli? Na zaklade ceho jste onoho vyssiho stupne poznani dosahli? S jakymi lidmi se na svych cestach setkavate, pochazeji ze vsech socialnich skupin, mluvite jejich rodnym jazykem …? Ze vsech prispevku publikovanych na tomto serveru zdaleka nejvyssiho stupne poznani dosahuje V. Plesinger, coz ovsem neni batuzkar. U ostatnich musite spise ocenit kvality literarni, zurnalisticke, fotograficke, popisy , jak lacine cestovat, ale poznavaci, no, tak s tim bych byl opatrnej …

Petr08

Víte, já mám moc rád to tzv. nezávislé cestování.Ale už z toho názvu – nezávislé mi není moc dobře.Skutečně nezávislé cestování si představuji tak, že se naučím jazyk země,do které jedu, přečtu si něco o historii a chovám se v zemi jako host velmi skromně a nenápadně.
Nicméně nemyslím, že takto sebe vedou hory mladých západoevropanů, kteří každé léto atakují města či pohoří celého světa.Většinou hulákají anglicky kolem sebe, nenaučí se ani „děkuji“ v jazyce země, kterou navštíví.
Copak v Praze vám nějaký turista – backpaker či klasický řekně za něco děkuji nebo tak?Já si opravdu neumím představit, že bych v rusku někomu říkal thank you.to bych se vážně styděl. A podobně hloupé je dělat z nezávislého cestování, nebo česky v podstatě čundrování s dopravními prostředky nějakou vědu, pýchu, ušlechtilost. Je to zábava,dobrodružství,nic víc.Mně to baví, mám z toho radost,jsem dobrodruh, ale nějaké morální kvality a hlediska bych v tom neviděl.

Poty
Petr08:

Petře08, mooooc s Tebou souhlasím.

Samuel

Je škoda, že autorce chybí trochu nadhledu a pochopení pro druhé. Sám se také vyhýbám klasickým cestovkám, ale mám pochopení pro lidi, kteří jezdí třeba do té Hurgády nebo jiných „Bettenburgerů“. Každý ať si dělá co chce, bez toho, aby je ostatní museli (jako Bohdana) dehonestovat. Trochu nadhledu by to chtělo slečno – pokud jste starší, než ti, kteří patří do kategorie „teenagers“, měla byste se zamyslet, jestli psát a uvažovat stylem „všechno znám nejlíp, všude jsem byla dvakrát a všechno vim nejlíp. Mohl to být zajímavý cestopisný článek se sociologickou hloubkou nbýt povýšeneckého tónu.
PS: úplně vás vidim s tim přeplněnym talířem od bufetového stolu. Nepochybuju, že jste měla batoh na zádech. S fotkou Martina Bursíka 🙂

radek

Přál bych si, aby nám to sama autorka vysvětlila ze svýho úhlu pohledu. Možná si ten článek vykládám celou dobu špatně:)

V případě potřeby mi může napsat na můj mail: trapped.rec@seznam.cz

Lukas Bachan

To mi prijde trochu ignorantske, poslednich deset let taky travim polovinu casu „na ceste“, ale to neznamena ze si z domova nemuzu zaletet odpocinout a zapotapet se v nejkrasnejsim mori za skvele ceny na nejaky last minute. Kazdopadne diskuze mi dala vice nez clanek 🙂

Koník

Nejhorší ale je to kategorizování. I když cestuji pouze individuálně, tak se spíše vyhýbám batůžkářům, než např. páru klasických turistů (když už)…

Klasický batůžkář, jak tu říkáte, většinou dělá bordel do noci, vůbec nebere ohledy na ostatní, a smrsklo se to už jen na chlastání po barech.

Krásným příkldem bylo v Zambii, když jsme se bavili s jednou východoevropankou, která nad námi naprosto ohrnula nos, když zjistila, že máme vstup do jednoho národního parku předem zaplacený/zamluvený (protože jinak není šance vstoupit). Když jsem se jí zeptal, co ze Zambie viděla ona (po cca 2 týdnech), tak že prý „nic moc, projela si pár měst“. Ve výsledku tam vlastně neviděla vůbec nic.

Jasně, je to extrémní příklad, ale krásně ukazuje, že všichni kdo ohrnují nos nad ostatními jsou vlastně sami naprosto směšní.

Klára

Bohdana to napsala pěkně a nebrala bych jí tak vážně! A nemoralizujte tak moc 🙂 Také nejsem ta, která by neutále pomlouvala zájezďáky, ale neříkejte, že při cestování občas neokomentujete, jak se kdo chová. Ať baťůžkáře nebo kufráře 🙂

Nedávno jsem potkala známou, která každoročně tráví dovolenou u moře v all inclusive, ale pěkně jsme si o tom popovídaly. Až mě udivilo, že někdo je ve všem tak jiný a přitom se s ním cítím v pohodě. Já jsem si dělala srandu z ní a z jejích radovánek v plážovém rezortu. A ona si zase utahovala ze mne, že trávím čas v horách a ve špinavých chudých městech…

Ve dnešní době už prostě snad nejde být nemasový a nezávislý a úplně originální…? Ale o to tady taky nejde. To je jedině dobře, že každého baví něco jiného. A když ho nechápu, tak proč si neškodně nerejpnout? 🙂 (Co opravdu nesnáším je takové to nicnedělání a pomlouvání úplně všeho, ale takový tady nikdo není.)

MartinT.
Klára:

Na „neškodné rýpnutí“ je to poněkud drsnější kalibr…
Zanadávat si při čtvrtým pivu na plážové povaleče považuji za normální cestovatelský folklór, ovšem něco jiného je napsat článek pro docela široké publikum.
Jinak, jsem rád, že jsou tu diskuse v poslední době docela slušné (přesto že tu máme zas po čase trochu kontroverzní témátko 🙂

Věra

Autorka článku mě pobavila a upřímně rozesmála. Sama znám situaci dobře z obou stran, už 10 let pracuju jako delegátka jedné velké CK a volný čas se snažím využívat k cestování.
Zdá se mi, že většina turistů cestujících s CK prostě nechá mozek doma. Co by se starali, vždyť od toho si platí delegáta. Věřte tomu, že z pozice delegáta se ta masa lidí skutečně jeví jako stádo ovcí – a uhlídat, aby všichni nastoupili do správných autobusů, vystoupili ve správném hotelu, posunuli si hodinky…je dost náročné a laso by se někdy setsakramentsky hodilo. Ale chápu, že někteří jsou prostě opravdu strašně unavení a chtějí úplně vypnout, o nic se nestarat. Řada z nich se nedomluví žádným cizím jazykem (a nejde zdaleka jen o starší generaci) a někteří z nich jsou prostě líní (jak duševně, tak tělesně) a cizí země je v podstatě nezajímá, přijeli jen za mořem a slunečným počasím. Občas mě ovšem někdo překvapí a bývají to překvapení většinou příjemná.
Na druhé straně, baťůžkář, který cestuje s průvodcem Lonely Planet pod paží, odškrtává si navštívená místa a drží se všech (určitě dobře míněných) rad a tipů – o co je lepší?? Stále vnímá svět pohledem někoho jiného a jeho dojmy jsou předžvýkané autoritou. Ví, co si má myslet.

Alžběta

A pouta vám nedali? Vážně mi, milá slečno, váš článek hýbe žlučí! Je opravdu potřeba urážet lidi, kterým tento způsob cestování vyhovuje? Označovat je za stádo a voli? Moje matka s přítelem takhle byli před rokem v Thajsku, a nemohli si to vynachválit, zážitků měla na rozdávání, fotek ještě víc. Měli zhruba stejný počet kladných zážitků jako já, která jsem letošní léto strávila tři týdny s batohem na zádech v Maroku. Měli jiné zážitky, ale měli jich hodně. A proč? Protože dospělý, inteligentní a normálně uvažující člověk se nenechá vztahovačně označit za nesvéprávného a dělá si co chce. Z letáku CK se dá odhadnout, jak člověk bude dovolenou trávit. A pokud mu nevyhovuje vzorový pokoj u vzorového bazénu se vzorovým drinkem, zbalí si pět švestek do batohu a odjede do země zaslíbené po svých. Nikdo vás nenutil tam jezdit, tak si nechte své urážky a výčitky pro sebe.

Poty

Ani jsem nedočetla všechny reakce na článek, ale při jeho čtení jsem se moc pobavila a hodně ztotožnila s pisatelkou. Před 14 dny jsem (také poprvé !)absolvovala zájezd s cestovkou ve 4 hvězdič.hotelu, kam jsem jela s myšlenkou „no dobře, nějak ten týden vydržím…), ale půjčily jsme si s kámoškou místo fakultativních výletů autíčko a projely jsme ostrov po svém. Na další dny jsem měla kolo a to, že u večeře jsem se cítila jako ČLOVĚK kulturní, mi pak už vůbec nevadilo. Zážitkama se to mým ostatním cestám s báglem a nejistotou jistot a jistotou zážitků nevyrovnalo, ale musím sama sobě přiznat, že na krátkou dovču to byla změna příjemná a ovci jsem ze sebe nenechala udělat. Je to nejvíce v samotném člověku, jak bylo v článku naznačeno – když chci, vyrazím i za plot…nabídky mohou být ovčí, ale klepeta na ruce zamknutá nemáš :).

MartinT.
Poty:

Pomalu by bylo možné diskusi ukončit, protože už trochu přestala přinášet něco nového. I já jsem řekl své, nelíbil se mi jeden konkrétní výraz a obecně i tón článku, ale skoro se mi zdá zbytečné psát donekonečna o hýbání žlučí. Ano, byl to trochu kontroverzní přístup, autorka se někam schovala, ale je to její volba, ostatně kdo ví, zda to psala přímo pro HS, nebo si to napsala do online deníčku a HS to akorát převzala na hlavní stránku. Takže bych skoro řekl „howgh“. Ať tady nepláčeme na nesprávném hrobě. Až bude jiná příležitost, pustíme se do vehementní argumentace klidně znovu. Jinak jsem měl naopak z této diskuse docela dobrý pocit, protože i při pestré škále názorů nikdo nikoho neurážel a nešpinil, v českých poměrech divná věc.

David G
MartinT.:

Něco urážlivého se vyskytlo, Martine, tak jsme to hodili do „cenzurovaných dikusí“.

mpx

Nevím, proč tady mnozí z vás autorku pranýřují, podle mě má pravdu, takhle to opravdu většinou je a nevšimla jsem si, že by jejím záměrem bylo někoho urážet. Jen to napsala po svém, tak jak to vnímá, koneckonců i ty fotky mají značnou výpovědní hodnotu. Neříkám, že se na pobyťáku nemůže objevit dříč, co maká 12 hod. denně a chce si odpočinout, ale mnohem častejší je právě ta skupina, co prostě nemá větší ambice danou zemi poznat a nikdy by je ani nenapadlo, že lze cestovat i jinak. S pojmem stáda bílých turistů naprosto souhlasím, už jenom to, jak při jejich fakultativních výletech zcela nerespektují místní mentalitu, místními obyvateli téměř pohrdají nebo se jejich zvyklostem smějou… Řada takových turistů by se vážně bez průvodce nehnula. Jestli si chce někdo říkat „backpacker“ jen proto, že je to v módě, je jeho problém, ale já osobně radši sedím vedle místních obyvatel ve vlaku a v autobuse, jím s nimi v jejich pouličních jídelnách, povídám si s nimi a leccos zajímavého se od nich dozvím, je to na úkor pohodlí, ale člověk pozná danou zemi mnohem více do hloubky a váží si pak domova.

Mimina

To tady opravdu neni nikdo kdo dre v praci do umoru …ano i prestoze dru v praci do umuru miluju baturkareni , jenze se vetsinou vracim rozlamana , sem tam chytnu nejakou tu nemoc, (strevni atd) mam zada rozlamana od tvrde lavice na nadrazi, na nohach puchyre ale zazitky si odnasim v srdci .-)
vetsinou se ale vracim vic unavena nez odpocinut. a tak se stalo pravidlem ze jezdim na dve dovolene , jednu akcni a jednu lezici kde jen lezim v egypte (tunise cokoliv last minute za 10 tis. ) a uzivam si nicnedelani, ctu knizku , zajedu si na vylet , nakoupim si na trzisti a pak se krasne zregenerovana vracim vydelat prachy na pristi rok na “ nezavisle cestovani „

Míra
Mimina:

S Miminem souhlasím. Jen mám tu smůlu, že buď nemám tolik času nebo tolik dovolené abych jezdil i na odpočinkovou a proto se pravidelně vracím rozlámanej.

Mirek

Článek je sice pěkný, horší je to s tím všudypřítomným spamem v podobě opakující se melodie kdykoliv načtu jakoukoliv stránku Hedvábné Stezky. Nevíte co s tím, jak by se dala ta opakující se akustická hrůza vypnout.

Tom

Clanek je napsan velice subjektivne a pouze ukazuje malost a nadrazenost slecny Bohdany, která zastava nazor, ze ona je něco vice, protože cestuje jinak. Každý ma prece pravo volby a vy jste to pravo mela. Protože pokud by jste mela takovou chut poznavat dane misto, tak jak tady popisujete, mohla jste cestovat a porad vypravy na vlastni pest. Nikdo Vas tam totiž nasilim nedrzel a kdykoliv jste mohla odjet na jakoukoliv vypravu. Stacilo vyjit před hotel, popripade v hotelove lobby na netu zjistit, kde a jak se dostat a Egypt by byl Vas. Ja byl v Sharmu a musím rici, ze jsem si to tam velice uzil a to jak v hotelu, tak i mimo nej, protože ostnate draty tam nejsou.
A pokud zastavate nazor, ze „batuzkar“ toho zazije vice, tak se pletete (Reseni toho, kde budu spat, kde se najim, jak se dostanu tam a tam apod., to je to dobrodruzo :-)). Protože pokud na jakemkoliv miste na svete neznate nekoho mistniho, tak nikdy nepoznate dane misto tak, jak Vam jej ukaze „lokál“.

Tereza D.

Boží, brečela jsem smíchy! Super článek!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí