HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Mami, pojedem do Albánie. – No tak na to zapomeňte!

Mami, pojedem do Albánie. – No tak na to zapomeňte!

Před rokem jsme seděli v Karavanaseráji a listovali si nějakým fotoatlasem Albánie. Příroda na těch fotkách se tvářila moc moc krásně, ale tak nějak ohroženě. Rychle, jedem tam, než zbyde jenom na fotkách, řeklo se s takovým tím znejistěně světáckým úsměvem. Až pak nám došlo, že to nejspíš myslíme vážně.

Městečko Berat

Před rokem jsme seděli v Karavanaseráji a listovali si nějakým fotoatlasem Albánie. Příroda na těch fotkách se tvářila moc moc krásně, ale tak nějak ohroženě. Rychle, jedem tam, než zbyde jenom na fotkách, řeklo se s takovým tím znejistěně světáckým úsměvem. Až pak nám došlo, že to nejspíš myslíme vážně.

Ochotní jet jsme byli dva. Já s můj brácha Foustin. Ostatním se moc nechtělo, čemuž jsem se tehdy vůbec nedivil a nenadával jsem jim do srabů, protože jsem se bál sám. Občas ale touha vypadnout pryč přebíjí všechno.

Dlouho dopředu jsme to všude rozhlásili, abychom už nemohli couvnout. Taky proto, aby se s tím doma nějak sžili. Vždycky se pak zpětně divim, co ty rodiče musí překousnout. Já bych svoje děti těžko pouštěl.

Největší výzvou na tom všem bylo to, že jsme vůbec netušili, kam že to jedem, co si máme vzít, co nás tam může sežrat, jestli tam bude voda, lidojedi a tak. A protože jsme s bratrem bytosti nedůsledné, asi dva dny před odjezdem, během balení (hlavně foťáku), jsme začli hledat něco na netu. Tohodle postupu nelituju a jinak všem doporučuju pro zvýšení faktoru překvapení. To nejdůležitější jsem přečet za chvilku na stránkách našeho ministerstva zahraničních věcí.

Odjezd

30.6.2008 nasedáme v lehkém drogovém oparu do OS vlaku na Prahu a ještě tam zjišťujeme, že náš novej kompas nekompasuje. Pamatuju si, že při tom zjištění uhodil strašně blízko nás blesk. Ne, to určitě nebude varování vyšších sil! V pět ráno vyjíždíme z Prahy přímým lehátkovým rychlovlakem do „Baru“ (Černá hora). Během 30-ti hodinové cesty přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko postupně odpadávají ostatní vagóny, až zbyde ten úplně poslední, kde jste vy a jinak samí Češi a Slováci se svými salámy, kteří se jedou koupat. Možná tam potkáte i nějaké jiné blázny s pohorama, tak si popřejete hodně štěstí a opustíte tenhle pojízdnej kousek domoviny.

Nechci teď psát deník den po dni, protože ty svoje si tam prožijete vy a hlavně, zážitky jsou podle mě těžko přenosný. Proto jen, co by se vám mohlo hodit a řeči kol kolem.

Doprava

Kupte si dobrou mapu. (zajděte si pro ní do obchodu Kiwi, poblíž Václaváku. Jinde ji snad ani nemaj). Občas se stane, že některá odbočka je v úplně jiným městě, než v mapě, ale to vyjímečněj jev. Mezi většími městy už jsou dobrý cesty. V Albánii platí tohle značení: červený a oranžový trasy projede normální auto, žlutý trasy Toyota 4×4, šedivý osel a různý čárkovaný občas i vy.

Po celé zemi se dobře stopuje. Byla to naše nejčastější doprava. Zastaví vám tak každý třetí auto. Peníze chtěl jen jeden člověk. Když nás někdo vezl hodně dlouho, dali jsme mu Camelky. Taxíků typu osobní mercedes z roku 70 je dost, ale jsou drahý jako u nás. Na hlavních tazích jezdí minibusy s dobrejma cenama. Každý auto, který komerčně přepravuje lidi, by mělo mít žlutou značku.

Můžete zkusit vlak, kterej jezdí tak dvakrát denně. Je strašně levnej, pomalej, ale nezapomenutelnej, potkáte v něm babičky v krojích, holuby, gaunery i učitele dějepisu, kterej vykřikuje: „Jan Hus“a „Žižka“

Lidi

Charakterově jsou jako všude jinde, někteří by se rozdali, jiní vás okradou (to se nám stalo jenom jednou a nebylo to přepadení, nešlo při tom o život, jen o přes držku). Na cokoliv, co se vám nezdá, se radši dvakrát zeptejte. Hlavně ve městech je dost vychcánků, kteří ve vás vidí jen peníze. Přesto se říká, že jsou tady nejhodnější lidi na světě. Spíš myslim, že hodně je jich tu ještě nezkažených.

Číšník ve městě se omlouvá za místní poměry. V horách nám vezme děda batohy na koně, aniž by se zeptal, jestli souhlasíme a už je tam láduje.). Nebo policajt, který nás svezl a pak nás pozval do hospody, kde jsme se opili s místníma štamgastama a jeli dál. Jsou bezprostřední, to každopádně. Snažte se s nimi povídat, ikdyž to nepůjde snadno, je to zábava, mají neobyčejný životy a hodně se toho navzájem dovíte.

Až přijdete do většího města budete úplným středem pozornosti. Vystupují kvůli vám z aut, aby si vás prohlídli. Pokřikují z dálky slova Angléz (což je všeobecný označení pro cizince, jinak angličan) nebo Alpinist a dělají podivná gesta, která jsem se občas bál domýšlet (pak jsem zjistil, že to znamená jen „jsme vaši přátelé“-)) Táhnou se za vámi houfy dětí (naštěstí moc nežebraj, jsou jen zvědaví a stydí se fotit), které umí dvě fráze (na který jsme po dvou týdnech byli už ultraalergický a používali je jako nadávky: „wocjornejm“ a „werarjufrom“ a protože si mě tam pořád pletli s jednim španělským fotbalistou,  tak jsem jim už na to odpovídal jen: „Fernando Torres, from Spain“. Když ale odpovíte republika čeka, všichni udělají Ááá a uznale pokyvují. Starší generace nás má zafixovaný jako šikovný lidi, co tam u nich kdysi stavěli továrny. Taky srovnávají komunistickou minulost. Znají Dubčeka spíš než Havla. Albánie dokonce na protest naší okupaci v 68´vystoupila z Varšavský smlouvy. Na svojí zem nahlížej spíš tragicky, nic nechválí a moc si jí neváží. Všechnu vinu podle nich nese bývalý komunistický režim, ikdyž už ho mají taky dlouho za sebou. Ale je pravda, že komunisti tam zřídili, co se dalo.

V zemi vedle sebe žijí křesťané a muslimové bez nejmenších problémů. Ti, kteří se označují jako „ortodox“, nejsou žádní teroristi, ale pravoslavní. Víc je muslimů, ikdyž každý říkal jiný poměr. Když řeknete, že jste ateista a že u nás je asi 90% nevěřících, nechápou, co jsme to za národ.

Důchodci hrajou domino

Peníze

Téměř všude berou Eura. Dolary si neberte. Možná kdysi, ale teď si je prohlížejí stylem, co je to za papírky. Kolikrát jsme je museli přesvědčovat, že jsou to pravý dolary of America a oni se jen smáli.

Mají samozřejmě svojí měnu (Leky). Platí, že 1 Euro=120Leků. Vyměníte je v každým krámku se stejným kurzem jako v bance.

Ceny jsou podobný českým. Těstoviny v restauraci se dají sehnat i za 40 Kč. 1,5l vody stojí 50-100 Leků. Presso stojí 6 korun.)

V každým městečku je buď sámoška nebo nějakej market.

Spaní

Navzdory ujišťování taxikáře ze Skadaru, že když budem spát ve městě někde venku, určitě nás zabije „mafía“, spali jsme všech 19 nocí venku, kdekoliv se dalo. Občas jsem se na to ptal lidí v různých městech, ale nepotvrdili to. Myslim, že dost přeháněl.

Dorozumívání

Připravte se na to, že téměř nikdo neumí anglicky ani německy. Ti vyjímeční, kteří ano se vyznačují buď velkou hlavou nebo oranžovým tričkem. U ostatních vede italština, řečtina a občas srbština, chorvatština. Pokud to šlo, nechávali jsme je na nás mluvit srbsky, protože jako slovanskej jazyk má z češtinou překvapivě hodně společnýho.

Nevím, čím to je, ale lidi jsou tady celkem dost natvrdlí. Neumí se orientovat v mapách (to potom jako děti ukazují prstem a vykřikují jméno svého města a zastavují kvůli tomu kolemjdoucí). Nechápou obrázky ani přirozenou gestikulaci. (třeba když děláte ham ham a předvádíte pohyby lžící).

Není pravda, že se tu kýve hlavou opačně jako v Bulhasku. Je to takhle: Souhlasí se jako u nás (kývete hlavou vertikálně nahoru a  dolu). Nesouhlasí se dvěma způsoby: klasicky do stran nebo pozdvihnutím obočí a zakloněním hlavy (taxikářovo:“Ty jako nepojedeš nebo co?“) A pak mají ještě jednu specialitu: kroutí hlavou tak, jakoby  opisovali ležaté osmičky (vypadá to, jako by měli alzheimera). Znamená to:„že něco bude“ nebo“to nějak půjde“, jak nám vysvětlil čechomakedonec Jáchir, který uměl albánsky. Důležitá slovíčka jejich řeči se musíte naučit (cesta, voda…) Pozor však, mají severní a jižní dialekt a občas si ani místní vůbec nerozumí. Město Skadar se řekne buď Skúdri nebo Škodra. Pomeranč je oranž nebo portokall. Je to vtipný.

Příroda, města a všechno kolem

Největší zradou celýho našeho výletu, byl úplnej nedostatek vody v přírodě. K breku bylo, když jsme našli vyschlá koryta, jinak patnáct metrů širokých řek. Jenom občas jsme narazili na pramen, jinak jsme byli odkázaní na města a osady, takže poznávání přírody se změnilo na poznávání lidí.

Když potom náhodou narazíte na větší řeku, radši z ní nepijte. V celý zemi je asi jenom jedna čistička a všechen odpad města je sveden vždy do řek. Když ale chcípáte žízní, risknete to-)

Všeobecnej bordel je jedním z největších problémů Albánie. Teda ne pro Albánce, ti si to neuvědomujou. Ve městech se vyhazuje bordel přímo na ulici. Nebo z oken aut a vlaků. Přijde průvodčí, zvedne igelitku ze země a hodí jí tak suveréně z okna, že se neudržíme smíchy.  Nechápu, že se tam ještě vejdou. Na mořských pobřežích hoří každou noc několikametrový ohně. Pálí se tak všechen odpad z pláží a hotelů.

Báli jsme se divokých psů jako v Rumunsku. Ve volné přírodě jsme na ně nenarazili. Na okrajích měst operují psí smečky. Nikdy jsem nevylez rychlejc ze spacáku, když mi jeden zaštěkal v noci vedle hlavy. Nepotkali jsme štíry, šavlozubý tygry ani pterodaktyly. Nejnebezpečnějším zvířetem je medvěd, kterýho je ale poskrovnu. Taky můžete šlápnout na zmiji. Co by se dělo potom, vážně netušim. Myslim, že v celý zemi nemaj vrtulník. Nebo spíš nikoho, kdo by ho uměl řídit. Spíš než to vás ale budou otravovat komáři, kteří jsou i u moře a všudypřítomný cikády a kobylky (možná je to to samý), které občas udělají nálet.Netopýři veliký jako orel zřejmě lidskou krev nesajou a pavouků, co vypadaj jako sklípkani se nebojte, protože se oni bojí nejvíc vás a rychle utečou nebo odskáčou.

Moře je asi nejčistší v celý Evropě a čím jižněji, tím hezčí a liduprázdnější pláže. Města na západním pobřeží se začínají podobat italským letoviskům.

horách jsme byli jednou (Mali Cikes) a byl z toho nejhorší zážitek. Nepodceňte zásobu vody!!! Nejsou v nich žádný cesty, jen zvířecí stezky. A to co vypadá seshora schůdný, schůdný není. Proto musíte jít kamennými koryty vyschlých řek plných klád a šutrů, který jsou přes den vyhřátý na neúnosnou teplotu. Tam jsme dostali halucinace z žízně a já se ani neudržel na nohou. Takže tohle naopak nedoporučuju.

Vrchol Cikes

Po celé zemi je telefonní signál.

Prošli jsme téměř všechna větší města. Většina z nich byla ale zklamáním. Pokud tedy nečekáte kamenná městečka v horách, kde se zastavil čas. Jedno takové tam ale je. Jmenuje se Gjirokaster. Už jen kvůli němu bych jel do Albánie. Určitě ho nevynechejte. Za návštěvu stojí ještě Berat a Korce, které leží na východě.Korce je atraktivní hromadou koncertů místních folk-pop skupin a asi nejpřátelštější atmosférou v zemi.

Pár slov

(U některých chybí přehlasovaná písmenka, ale takhle se zhruba čtou..)

Prosím

Děkuji

Dobré odpoledne

Nashledanou

Ano

Ne

Dobrý

Špatný

Otevřeno

Dnes

Zítra

Kdy

Kde

Kolik

NEROZUMÍM

VODA

Chleba

ju lutem

faleminderit

mire dita

mirupavshim

po

jo

mire

keq

hapur

sot

neser

kur

ku

sa

NUK KUPTOJ

UJ (píše se: uji)

buk

Nemocnice

Jízdenka

Z

Do

Vlakové nádraží

Autobus

Auto

Autoservis

Tady

Tam

Vlevo

Vpravo

Přímo

CESTA

Most

1

2

3

4

Spitali

Bilete

Nga

Ne

Stacioni i treni

Autobus

Makine

Lavazho

Ketu

Atje

Majtas

Djathtas

Drejt

RRUGA

Ura

Nje

Dy

Tre

kater

Jinak přejem hodně štěstí všem, kteří se vydaj. A ničeho se nebojte!

Ku8ba@seznam_cz

Zkušenosti čtenářů

kuba

jo, a všechny fotky najdete na: kyticek.rajce.net

Alča

Díky moc za ta základní slovíčka a výslovnost, chystáme se do Albánie v druhé půlce března, tak se určitě budou hodit.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí