HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Švýcarsko křížem krážem

Švýcarsko křížem krážem

Kdo nenavštívil Švýcarsko, neviděl svět.Možná se vám to zdá trochu nadnesené, ale já tento názor po 14 dnech pobytu v této úžasné zemi skutečně zastávám. Není to pro mě sice taková „srdcovka“ jako zelené vrchy Skotské a most se sochami s výhledem na impozantní hrad skutečně najdete jen v Čechách, ale kouzlu Švýcarka se dá lehce propadnout .

Tuto zemi jsme projeli od východu na západ, a během této cesty máte pocit, že jste navštívili další 3 evropské státy – čisté a uhlazené Německo, poněkud živější a divokou Itálii, a také přívětivou Francii – ano, Švýcarsko je skutečně zemí více tváří, a zároveň i jazyků. A to jste stále v jednom státním zřízení, jež zabírá jen něco málo přes  polovinu rozlohy našeho malého Česka . Právě tato různorodost dělá tuto zemi jedinečnou.

Čeho si jistě povšimnete, je klimatická pestrost – ráno vyrazíte ze severu země, kde najdete jen samé jehličnaté či listnaté lesy, a k večeru se již můžete těšit z krajiny, kde palmy nejsou žádnou raritou. Jak se mění okolní krajiny, tak se mění i obyvatelé země, a v Italofonní části se můžete setkat jak s jižanským temperamentem, tak i „nepořádností“ Jak se mění kraj, mění se s ním i zvyky lidí a kuchyně. Proto se dá říct, že Švýcarsko se vám snad nikdy neomrzí, neboť je tu stále co  objevovat.

Švýcarsko a jeho silnice

Pro tuto zemi existuje mnoho přízvisek a synonym. Někomu se při vyřknutí názvu Švýcarsko vybaví hodinky, někomu čokoláda či krávy. Nezbývá mi nic jiného, nežli s těmito přízvisky souhlasit. Nenašel jsem zemi, kde by bylo více krav, kde by byly sýry s výraznějším aroma či zemi s  přesnějšími hodinkami. Místní čokoláda se přímo rozplývá na jazyku, sýr vám pěkně vyburcuje chuťové pohárky a jedná se o skutečnou delikatesu.

Nic vám nezpestří lépe cestu Švýcarskými vrchy nežli krávy. Jsou nesmírně fotogenické, jako by se jim přímo líbilo vystavovat se kolemjdoucím. Švýcarské pahorky jsou bez krav nepředstavitelné. Krávy patří k této zemi stejně jako ovce ke Skotsku či velbloudi k Africe. Kdybych ovšem měl nazývat Švýcarsko jiným jménem, název by zněl: Země hor. Zasněžené vrcholky pokrývají většinu země a přímo vybízejí ke slezení. Některé vybíhají výše jak 4 tisíce metrů, a jsou velkým pokušením pro  horolezce.

Výhodou pro alpinisty je skutečnost, že vlaky či cesty vedou do poměrně vysokých nadmořských výšek, a tak není zvláštností vyrazit na túru z 2 tisíc metrů nad mořem. Ovšem vyjet do takovýchto výšek je adrenalinovým sportem samo o sobě.. nežli se dostanete do průsmyku, zdoláte desítky zatáček a dívat se za krajnici můžu doporučit skutečně jen lidem, kteří nemají strach z výšek. Mít pod sebou kilometrovou strž není zrovna příjemné, ale zase je to právě to, co dělá hory tak kouzelnými, a ten adrenalin k tomu prostě patří.

Na druhou stranu, co si budeme nalhávat, švýcarské silnice jsou stavěny se stejnou přesností, s jakou běží  Švýcarské hodinky, a na každém kilometru vidíte, s jakou zarputilostí se vše opravuje. Silniční doprava je skutečně skvěle organizována, když projíždíte tunelem, kterých jë v této zemi jako šafránu, spatříte vždy po určitém úseku únikové východy či malé místnosti s dispečery. Zácpy v dlouhých tunelech prostě neexistují, vše je hlídáno, před tunelem je semafor a pouští jen malé množství vozidel, aby nedocházelo ke kolizím.

Start v němčině

Naše čtrnáctidenní cesta se začala ve východní části, v Německy mluvícím kantonu. Tuto oblast symbolizují nádherně zelené pahorky, někdy působící až kýčovitě. Nacházíme se v jednom ze 23 kantonů, konkrétně Appenzeleru. Tento kraj se proslavil zejména výrobou silně aromatických sýrů. Je možné navštívit místní sýrárnu, a to úplně zdarma. Průběh přípravy sýru vidíte za sklem, přímo k výrobě vás bohužel nevpustí. Je to škoda, ale pokud si chcete spravit náladu, můžete využít vestibul u vstupu k nákupu sýru za sníženou cenu. Vše zde působí tak trochu komerčně a turisticky, ale jistě stojí toto místo za shlédnutí.

Další den se vydáváme na naši první túru k úpatí vrcholu Santis. Celou cestu nám zpestřují stáda krav a koz, jež jsou nesmírně fotogenické a přátelské. Po cestě narazíte na desítku kádí s vodou, kde se může znavený turista vždy osvěžit. Německá část Švýcarska nepřevzala od severního souseda jen jazyk, ale také morálku, a odpadky na zemi jsou skutečnou raritou a velkým kontrastem s jižanskou Italofonní částí.

Ráj svišťů

Pokračujeme dále k jihu, míjíme zasněžené vrcholky a ocitáme se ve švýcarském národním parku. Jedná se o jediný národní park této země. Na první pohled se ovšem zdejší krajina nijak neliší. Důvodem tak výsadního postavení je přítomnost vzácných živočišných druhů, jako jsou orli, supi, kamzíci a vysoká zvěř. My měli to štěstí a narazili na sviště. Ve Švýcarsku má člověk pocit, že zvířata jsou zde skutečně jen kvůli němu.

Podobně jako krávy či kozy, tak i svišti se nebojácně pohybovali před hledáčky fotoaparátů, a někteří z nás mají skutečně úchvatné snímky. Snad je tato nepřirozená krotkost způsobena častou přítomností turistů, kterých je po celém Švýcarku skutečně mnoho, a zvěři nezbylo nic jiného, než své narušitele přijmout. Naše další zastávka je v nedalekém horském středisku St. Moritz. Po dlouhou dobu se jedná o místo, kde se schází smetánka z celého světa. Městečku se vypíná nad jezero Moritzsee. Toto místo je známé zejména  tím, že se zde již dvakrát konaly zimní olympijské hry. Celé  středisko působí nepředstavitelně čistě a panensky. Po jezeře se prohánějí plachetnice a je zde  plno lidí různých národností, počínaje zahalenými arabskými ženami a konče českými turisty. Po cestách se v luxusních autech prohání smetánka celého světa.

Co mají kantony společného?

Pokračujeme dále na jih do Italsky mluvící části a města Bellinzona v kantonu Ticino. Město má asi jen 20 tisíc obyvatel, ale učarovalo mi nejvíce z celého Švýcarska. Ani ne tak pro své památky, ale spíše pro temperament a živost obyvatel. Nikdy jsem osobně Itálii nenavštívil a byl jsem až udiven vřelostí místních obyvatel. Jsme stále v jedné zemi, ale chování Německých Švýcarů se nedá s Italy vůbec porovnat. Je až udivující, že tak rozdílné povahy a zvyky dokáží držet tuto zemi pohromadě.

Snad jediné, co je společné všem Švýcarům je armáda – každý sedmý Švýcar je voják a armáda je pro zemi nesmírně důležitá, i přesto že si vždy udržovali svou neutralitu. Ale vraťme se zpět k Bellinzoně. Dominantu města tvoří tři hrady zapsané na seznam UNESO. Můžete zde najít výstavu moderního umění a hrady také poskytují zajímavé výhledy na okolní kopce a město samotné. Co nás Čechy asi nejvíce překvapí je výtah přímo z města na hrad. To by ovšem nebyli Švýcaři, aby vše nezautomatizovali. Jen nerad opouštím Italskou část a pokračujeme dále na západ.

Extra dlouhý ledoves Eggishorn

Dnes máme v plánu navštívit nejdelší alpský ledovec. Rozpíná se do délky 25 km a obsahuje 4 procenta pitné vody v Evropě. Vyjíždíme lanovkou na vrchol Eggishorn, odkud je na ledovec nejlepší výhled. S mnohými členy naší výpravy jsme se shodli na tom, že se jednalo o nejsilnější zážitek výletu. Při cestě lanovkou jsme viděli jen mraky a mlhu. Když jsme ovšem vyjeli na vrchol, spatřili jsme čistě modrou oblohu a pod sebou bílá mračna, nad která čněly čtyřtisícoví velikáni.

Ledovec působí impozantně, ovšem několik generací po té naší si už jeho krásu zřejmě nevychutná, neboť ledovec pomalu taje. Na vrcholu je také možnost využít občerstvení, ovšem ceny potravin jsou ještě přemrštěnější nežli vy zbytku země. Švýcarsko je skutečně extrémně drahou zemí, a i když se snažíte žít levně, utratíte skutečně hodně. Za jídla v restauracích přijdete zhruba od 20 franků výše, obyčejné pivo stojí  5 franků a více. Nemluvě o cenách za dopravu. Od ledovce pokračujeme dolů horskou pěšinou. Naše zraky upoutají desítky létajících rogal, jež se vznášejí nad masivem a ukazují, že Švýcarko se dá poznat také z výšky, když si ovšem připlatíte několik set franků.

Zermatt a jeho impozantní výhled

Nacházíme se v Zermattu. Nijak zvlášť se toto středisko od těch jiných neliší. Proč jsme se tedy rozhodli pro jeho návštěvu? Důvodem je unikátní hora Matterhorn. Kdo neviděl tento vrchol, nebyl ve Švýcarku. Není sice nejvyšší horou, ale za to nejznámější. Stejně jako má Paříž svoji Eifelovku, tak má i Švýcarko svůj Matternorn. Ční nad zelené pahorky jako hrozivý prst a Zermatt nabízí skutečně impozantní výhled na tuto dominantu. V historii lákal mnohé horolezce, kteří za to zaplatili životem. Každoročně jich dojde na vrchol několik tisíc.

Pokračujeme na východ až do Francouzsky mluvící části, a navštěvujeme čokoládovny firmy Nestlé. Návštěva silně připomíná sýrárnu v oblasti Appenzellu. Opět se nepodíváte přímo do výrobu, ale na druhou stranu jsou vám nabídnuty ochutnávky. Jen jsem si zkoušel představit, jak by asi dopadla čokoládovna v Čechách, kde by byl vstup včetně ochutnávek zdarma. Snad největší dojem zde na mě udělal promítaný film ve stylu retro, kde je představen postup výroby této lahůdky.

Míjíme Ženevské jezero a přijíždíme do kempu. Je to největší Švýcarské, a zároveň  i Francouzské jezero, a tvoří přirozenou hranici těchto dvou států. Nadšeně skáču do jezera a nechávám se unášet vlnami. Vodní plochu křižují plachetnice a nad vámi se vypínají horké masívy. Je to skutečně nádherný pohled a přidáte si úplně jako u moře. Náš camp se nachází přímo u dráhy, a tak se nám špatně usíná. Švýcarské kempy poskytují poměrně slušný luxus za nízkou cenu. Vedle sprch tak často narazíte na hospodu, nebo si zde můžete ráno koupit čerstvé pečivo. Častým paradoxem je cena – mnohokrát byly ty nejlepší campy těmi nejlevnějšími a naopak. Ve francouzské části je teplo, pahorky pokrývá vinná réva. Odradila mne ovšem určitá tvrdohlavost francouzsky mluvících obyvatel, jež vyznávají jen svůj jazyk a jsou ochotni se učit jen francouzsky. Obyvatelé jiných částí mluví poměrně slušně a také rádi anglicky, kdežto Francouzi s vámi promluví snad jen německy.

Ženeva a Bern s ochutnávkou sýrového fondue

Další ráno navštěvujeme Ženevu. Dle mého názoru si město vysloužilo přehnaný věhlas, alespoň z pohledu turisty. Historické centrum je malé a projdete jej rychle. Co ovšem stojí za zmínku je obrovský vodotrysk, který chrlí rychlostí 200 km/hod do výšky 140 metrů každou sekundu 500 litrů vody. Přejít pod vodotryskem se hodí skutečně jen za teplých dní, neboť po této procházce budete úplně mokří. Ale za ten zážitek to stojí. Město si zachovává kosmopolitní ráz a v tomto ohledu připomíná velkoměsta jako Londýn či Paříž  Jedná se také o jedno z nejpříhodnějších míst k životu na světě, alespoň to tvrdí  některé výzkumy.

Další den máme naplánovanou návštěvu města Bern. Zvolit jej za hlavního město bylo spíše otázkou kompromisu, jako tomu bylo například u Australské Canberry. Hlavní třída mírně připomíná města jako Telč, místní orloj je zase podobný tomu pražskému. Největším lákadlem je příkop s medvědy. Narazíte zde na mnoho turistů z celého světa, a stejně jako Ženeva, tak  i Bern  si udržuje kosmopolitní ráz.

Navštívili jsme zde jednu z místních restaurací  a ochutnali švýcarskou specialitu – sýrové fondue. Jedná se o pokrm připravovaný z jednoho nebo více druhů sýra, které se ve speciální nádobě postavené na vařiči uprostřed stolu rozpouštějí společně s bílým vínem. Do ohřátého sýra si na dlouhou vidlici namáčíte kousky chleba či brambor. Švýcaři jsou vynalézaví, a proto se fondue připravují s různými variacemi – s houbami, bylinkami či rajčaty. Já ochutnal tu s houbami a mohu vřele doporučit, a to zejména milovníkům uzrálých švýcarských sýrů.

Nejmalebnější město a nejmohutnější vodopád

Po hlavním městě je naší další zastávkou východněji položený Luzern. Dle mého názoru asi nejmalebnější město země. Mohu doporučit místní trh, který zejména svádí k nákupu sýrů. Hlavní místní atrakcí je Kaplový most přes řeku Reuss s trojúhelníkovými stropními panely, znázorňující momenty švýcarské mytologie a dějin. Je také nejstarším dřevěným mostem v Evropě. Řeka Reuss je čistá jako křišťál, ale po 14 dnech ve Švýcarsku vás to již nepřekvapí..řeky a jezera jsou tak čisté, že vidíte na dno. Jedinou vyjímkou jsou horské řeky, které působí, jako by je tvořila mýdlová voda či mléko. Je to zřejmě způsobeno místními horninami.

Naše putování touto kouzelnou zemičkou zakončujeme u vodopádů Rheinfall. Jedná se o nejmohutnější evropský vodopád. Na první pohled, jež je vám poskytnout z nejvyšší terasy, vodopády nijak impozantně nepůsobí. Ovšem čím jste níže, tím je padající masa majestátnější. Jakmile se dostanete přímo k vodopádu na nejnižší terasu , tak  pocítíte, jakou může mít vodní živel sílu. Přímo pod vodopády se prohánějí loďky plné turistů, my ovšem této nabídky nevyužili. Vstupné vás vyjde na 1 frank, shodujeme se ovšem, že by sem hojně chodili turisté i za 10 franků.

14 dní strávených ve Švýcarsku uběhlo jako voda a zbylo nám jen spousta skvělých vzpomínek. Tato země okouzlí každého, ať už jste milovníky historických a kosmopolitních měst, či nedotčené a nádherné přírody. Snažil jsem se vám tuto zem co nejlépe přiblížit, ale vlastní zkušenosti se nic nevyrovná. Pokud tedy zvažujete jak nejlépe využít 14 dní dovolené, Švýcarsko je jasná volba.

Zkušenosti čtenářů

pekky

Švýcarko je levný viz : http://fotopekky.blogspot.com/

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí