Denně nové reportáže a cestopisy ze všech zemí svět. Cestovatelské tipy, zajímavá místa, online průvodce, aktuální informace připravené cestovateli.
V jihovýchodních Korutanech leží ráj pěší turistiky, region Nassfeld – Pressegger See, Lesachtal a Weissensee: tématické stezky, geotraily, vrcholové túry nebo lezecké trasy zde čekají na objevení návštěvníky.
Základní tábor pro výstup na švýcarského velikána. Horská chata Hörnlihütte se po rozsáhlé rekonstrukci, právě včas na 150. výročí prvovýstupu na Matterhorn, znovu otevře veřejnosti.
Kdesi na západě Balkánu se nachází zapomenutá zemička – hornatá RepublicaShqiperise, země orlů, nám známá spíše jako Albánie. Je to zvláštní směsice orientu, chudoby, pohostinnosti i temperamentu, zemička plná paradoxů, jak jsme na to ostatně už na Balkáně zvyklí.
Na centrálním pobřeží Baltu, mezi městy Łeba a Rowy, se v délce 30 km rozkládá jeden z velice zajímavých a atraktivních koutů polské přírody – Slowiński Park Narodowy.
Bolívie je nejchudší zemí Jižní Ameriky. Je jako žebrák, který pospává na pokladu. Přes polovinu obyvatel Bolívie tvoří původní indiáni, po tržištích pobíhají plnoštíhlé indiánky v dlouhých sukních a komických buřinkách.
Ředitel cestovní kanceláře Adventura Petr Novotný se vrátil ze své průzkumné cesty do Nepálu a přináší spoustu zajímavých infromací, které ocení zejména lidé chystající se do země v nadcházející sezoně.
V podcastu, který jsme natáčeli na největším českém cestovatelsko-outdoorovém Festivalu OBZORY, jsme se bavili s Petrem Janem Juračkou, extrémním fotografem, který za sebou má spoustu zkušeností s drony a natáčení sopečných erupcí.
Národní park Vysoké Taury je největší chráněnou přírodní oblastí v Rakousku. V Korutanech, na jižní straně Alp, najdou alpinisté i milovníci rekreační horské turistiky zajímavé cíle. Neporušená příroda v národním parku je navíc největším pokladem regionu.
Kromě geniality písemných předloh Karla Maye, napomohly úspěchu Vinnetouovských filmů určitě i nádherné exteriéry, ve kterých byly tyto filmy natáčeny. Kde však leží ta krásná krajina plná vápencových věží, hlubokých kaňonů, vodopádů, škrapových polí a rozlehlých prérií?
Poslední nedobytná čtyřtisícovka v Alpách. Magická hora, která jako siréna vábila horolezce po staletí. Až nakonec 14. červenec 1865 Matterhorn (4487 m) podlehl. Nevzdal se bez boje, vybral si však svou daň. Prvovýstup před 150 lety stál život čtyři horolezce.
Magická špice Matterhornu, kvůli které do Zermattu a jeho okolí jezdí stovky turistů denně, vábí nejen k výstupu, ale i k dalším trekům v okolí. Můžete si tak užít jedinečné výhledy na majestátní Matterhorn třeba od jezera Rifelsee nebo z architektonické perličky – horské chaty Monte Rosa Hütte.
Existuje spousta značených dálkových treků vedoucích přes krásná pohoří, jako třeba GR11 přes Pyreneje nebo PCT přes Severní Ameriku, ale žádný nevede přes celý Karpatský oblouk. Viktorka Hlaváčková se v rámci své dobrodružné výpravy Cesta tam, rozhodla přes Karpatský oblouk přejít pěšky a po svých se dostat až do Banátu.
Kurdistán, to už neznamená krvavou občanskou válku v horách jihovýchodního Turecka s nemalými ztrátami jak na straně turecké armády, tak bojovníků kurdské strany pracujících (PKK). Už pár let platí příměří, vůdce PKK Abdullah Öcalan od roku 1999 sedí ve vězení na ostrově Imrali v Marmarském moři. Dlouhá léta ho tam jako jediného vězně hlídalo několik stovek vojáků. Oblasti jihovýchodního Turecka, kde se dříve bojovalo, zase hlídají tisíce vojáků a města pak policisté.
Nevím, čím to je, ale je škoda, že je Polsko Čechy tak málo vyhledávanou destinací. Přitom kousek od hranic s Českou republikou se nachází tolik zajímavostí, které stojí za prozkoumání. Mezi mnoha národními parky jsou i krásná a historicky významná města. Nejvýznamnější a nejznámější z nich je asi Krakov. Ale i kolem Krakova je toho hodně k vidění.
Do Ladakhu jsem letos v zimě zavítala poprvé. Užívala jsem si zimního Lehu bez turistů, toulala se po vesnicích, kam v zimě mnoho lidí nezavítá, popíjela horký čaj s mlékem a oplácela přátelské pohledy těm nejmilejším lidem na světě. Když se mi minulý týden dostala do rukou kniha Příběhy Malého Tibetu, byla celá ta atmosféra okamžitě zpátky. Z ilustrací na mě dýchala milá pohoda a srdečné úsměvy, slova ukrývala tajemná zákoutí minulosti a na chvíli jsem měla pocit, že stránky voní právě po tom sladkém indickém čaji.