Cestopisy a reportáže

To jsme si takhle vyšli jednoho pěkného svátečního dne do zahrady Koishikawa Korakuen; tahle zahrada je představitelem krajinného typu, čili na relativně malé ploše se v několika zákoutích prezentují různé japonské (a tady i čínské) krajiny. Najdete tu vedle sebe rybník, kameny, uměle vytvořený kopec, stejně tak jako speciálně vysazené kytky nebo malé rýžové pole. Zahrada je v Tokiu jednou z nejstarších (údajně i nejhezčích), postavena byla začátkem éry Edo, čili v 17. století.

O japonském Zlatém týdnu je potřeba taky napsat, protože se jedná o období, kdy se dává do pohybu obrovský počet Japonců. Golden week je kolekce čtyř národních svátků, kdy se tedy nepracuje a která (díky dvěma víkendům okolo) představuje událost srovnatelnou snad jen s Novým rokem. A jaké svátky Zlatý týden zahrnuje?

Kawagoe (s podtitulkem „malé Edo“ v turistickém letáčku) je dalším z tipů na jednodenní výlet z Tokia. Odkaz na éru Edo (1603-1867), potažmo srovnání Kawagoe s Nikko a Kamakurou je namístě: právě tady je možné vidět celé kusy historických ulic s domy „kurazukuri“. O těchto výrazných domech se sluší napsat víc.

Mladý chlapec se přede mne postavil a ptá se „co chceš? Mám všechno“ a ukazuje na krámek s látkami. Chcete CD, ale je pro vás příliš drahé? Na břehu řeky Gangy vám ho ochotný prodavač vypálí.

„Po cestě Tuniskem jsme zjistili, kam bývalí estébáci ulejvaj svoje vytunelovaný peníze …“

Domluvit se s nějakým Japoncem se rovná malému zázraku. Je třeba se totiž ponížit na úroveň japonské výslovnosti. Např. když zajdete do „Makudonuradu“, tak musíte poprosit o jeden hambaagaa.

Je několik možností, jak utéct před všudepřítomným hlukem a vůbec všemi nezdravými atributy tokijského mraveniště. Ale největší relax není ani jogging po břehu Tokyo Bay, ani čumění na YouTube, ale kupodivu příroda.

Díky programu Work and Travel (WAT) podporovanému americkou vládou mají studenti možnost získat vízum a pracovní povolení. Stačí být studentem a zaplatit asi čtyřicet tisíc korun.

Mesa Verde (Zelený stůl) je jediným parkem v USA, který je zaměřen výhradně na archeologické nálezy. Je to velice unikátní památka, která byla naštěstí dlouhou dobu ukrytá v krajině, stranou od civilizace. Zříceniny staveb byly náhodně objeveny a prozkoumány bělochy až roku 1888.

Městečko Page leží na arizonské straně hranice v údolí Glen Canyon, nad jezerem Lake Powell.

Kdo chce vidět v Indonésii orangutana ve volné přírodě, má v zásadě dvě možnosti – jet na Sumatru nebo na Kalimantan. Vyrazili jsme tedy do městečka Kumai v provincii Kalimantan Tengah.

Většina lidí by řekla, že autem do Albánie se vydá jenom šílenec. Přinášíme zprávu takových šílenců, kteří si navíc do těžkého albánského terénu vybrali unikátní vozidla – dvě škodovky 120.

Z naší střechy je vidět ta nádhera – směrem k severu úchvatné staré město a za ním strmé hory. O kousek dál je pak měsíční krajina, kde jsou na strmých svazích náhorní plošiny naváté gigantické duny.

„Džullé, džullé,“ loučím se s úsměvem se svými studenty dole pod klášterem a stoupám po nekonečných schodech vzhůru k tešaku, kde bydlím u mého kamaráda Chamby, mnicha v klášteře v Thiksey.

Jen si to zkuste představit, stojíte ve vlnách Pacifiku a tam všude na obzoru, kde se ty hory vody tříští, tam je zítra. Jenom tady je dnes. Stojíte na nejzápadnějším místě na Zeměkouli. Zkoušíte, jestlipak vám žabka z oblázku brnkne o datovou čáru a chytrácky předpovídáte počasí! No přece kouknu a vidím!