Města

Jihoindický stát Kérala se chlubí poněkud bizarní kuriozitou, první demokraticky zvolenou komunistickou vládou na světě! V Kérale vládne celoročně příjemné teplé klima, ale zamrazí, když zahlédnete v nadživotní velikosti zamračené tváře soudruhů.

Vodopád d’Ouzoud je jedno z nejkrásnějších míst v celém Maroku, ne zas tak obsazené turisty. Když přijedete ve vhodnou dobu, jaksi ještě před sezónou, máte vodopády skoro pro sebe.

Hlavní město Malajsie Kuala Lumpur leží na soutoku řek Kelang a Gombak. Dnešní téměř pětimilionová aglomerace vznikla 1857 z původního tábora u cínových dolů. Jméno města znamená v překladu „blátivé ústí řeky“.

Cestovat po Mexiku se dá několika způsoby. Zřejmě ten nejméně pohodlný je za volantem vypůjčeného auta. O zážitky však není nouze.

S čím se musejí potýkat v každodenním životě obyvatelé největšího města světa Ciudad de México.

Město Kota Bharu, nejmuslimštější malajské město a brána do Thajska, se nachází v severovýchodní části poloostrova. Na první pohled se Kota Baru s pulzujícím moderním cen­trem a rušnými ulicemi nijak neliší od ostatních malajských měst. Je to však město bohaté na malajskou kulturu – najdeme zde pestrobarevné trhy a četná muzea.

Město Danang je nejdůležitějším městem středního Vietnamu a po Hanoji, Saigonu a Haiphongu čtvrtým největším městem celé země. Jde o námořní přístav a velké průmyslové město, které však pro svou protáhlost a trochu i nepřehlednost nemá velkou přitažlivost pro cizí návštěvníky.

V Ósace žije 2,5 milionu obyvatel. Je to průmyslové srdce středozápadního Japonska, známé přímostí a laskavostí svých obyvatel a skvělou kuchyní. Ósaka byla na konci 2. světové války prakticky srovnána se zemí americkými bombardéry a historických památek se dochovala pouze hrstka.

Tokio má 12,2 milionu obyvatel. Politické a ekonomické centrum země. Mnohými okouzlenými návštěvníky je Tokio považováno za město měst. Potkává se zde tradiční japonská kultura s nejmodernější architekturou, skvělé jídlo a pití s davy spěchajících úředníků, klidné parky a nejrušnější noční zábavní čtvrti.

„V nebi je ráj a na zemi je Hangzhou a Suzhou (Su-čou),“ tvrdí staré čínské přísloví. Marko Polo jej při své cestě ve 13. století, kdy mělo údajně téměř 2 miliony obyvatel, popisuje jako jedno z nekrásnějších měst na světě. I když se od té doby samozřejmě dost změnilo, spousta ze starých krás městu stále zůstala.

Bývalá britská kolonie se skládá ze tří částí: ostrova Hongkong (čínsky Xianggang; Siang-kang), poloostrova Kowloon (čínsky Jiulong; Ťiou-lung) a z Nových Teritorií. V r. 1842, po tzv. 1. opiové válce, získali Britové jako válečnou náhradu pouze ostrov Hongkong.

Na předměstí města Chengde, ležícího asi 250 km severně od Pekingu, nalezneme císařské horské letovisko a jednu z největších císařských zahrad nacházejících se mimo hlavní město.

Lanzhou, hlavní město provincie Gansu (Kan-su), bývalo významným obchodním centrem na hedvábné cestě a jedním z posledních velkých měst na západní hranici čínského impéria, kudy proudily zástupy karavan s drahocenným nákladem. Mnoho se od těch dob změnilo a z malé, ale významné oázy se stalo po vzniku ČLR důležité průmyslové centrum celé severozápadní Číny.

Urumči, coby hlavní a největší město provincie Xinjiang (Sin-ťiang), není z historického hlediska příliš významným místem.

Zakázané město je chybný, nicméně vžitý název pro císařský palác v centru Pekingu. Čínsky se jmenuje Gu gong (Ku-kung) – Starý palác. Císařský palác byl v dobách dynastií Ming a Qing (Čching) centrem obrovského „Zakázaného města“ – komplexu, do kterého byl povolen vstup pouze osobám, které měly co do činění na císařském dvoře.