Města

Neopakovatelný večer v íránském Garmehu může nabídnout nejen ochutnávku velbloudího masa, ale i ukázku pohostinnosti, jíž zcela samozřejmě doprovází hudba.

Ahoj všem v Praze,
opět jsem se vypravila do Egypta, tentokrát do Hurghady, a to rovnou na tři měsíce.

…zejména pokud se hodláte vydat vlakem T27, který spojuje od roku 2005 Peking s tibetskou Lhasou. Nejvýše zbudovaná železnice na světě vás vyveze až do nebes!

Když se řekne Copacabana, asi většinu lidí okamžitě napadne známá brazilská pláž. Málokdo však už ví, že stejný název nese i malé bolívijské městečko nacházející se na jižním břehu jezera Titicaca ve výšce 3800 metrů nad mořem.

Od rána celkom splašene beháme, balíme sa, posledné nákupy, tlačíme mapy, meníme peniaze. O 12.00 po nás prichádza Kubo. Vezieme sa do Brna na letisko odkial máme let do Londýna. Celkom to ušlo. Zistili sme, že sa už konečne netlieska pilotovi  – huraaa – ved je to jeho práca.

Vyjíždíme přes hranici do Maroka. Doma jsme si v posledních letech zvykli na bezproblémový přeshraniční provoz, ale tady jsou hranice se vším všudy. Pobíhají tu dlouzí hubení chlapíci v galábijích.

Mérida, hlavní město Yucatánského poloostrova, je město dvou tváří. Šedivá přelidněná předměstí se střídají s širokými bulváry a luxusními hotely z dob dávno zašlé slávy. Užijete si je určitě oboje.

Přirovnání „bordel jako v Bengálsku“ jsem plně pochopila až po pár dnech v Kalkatě. Když si člověk zvykne na smog a smrad, zběsilá jízda v protisměru mu začne připadat normální a zuřivé houkání aut přestane vnímat, překvapí ho mladíci, zvracející z okének autobusu na kapoty okolních aut, jako by se nechumelilo.

Jestliže jsem řekl, že Tabríz příliš neoplývá tím, pro co jste do Íránu přijeli, pak toto tvrzení rozhodně neplatí o malé, horské vesnici Kandovan. Stojí za to ji spatřit a projít se jejími ulicemi. Na tento výlet jsem se vydal se Siou a jeho dvěma přáteli. Domluvili jsme se, že se sejdeme druhý den v pravé poledne u mého hotelu. Sám jsem byl zvědav, nakolik je v Íránu možné věřit slovu muže.

Zdravíme vás ze severního Laosu. Luang Prabang je staré koloniální město, které leží v nádherném údolí řeky Mekong. Kolem jsou jen hory porostlé hlubokou džunglí. Strávili jsme tu tři dny, které jsme věnovali výletům do okolí a prohlídce města. Ubytovali jsme se v rodinném penzionu s velkým parkovištěm a vyrazili do centra. V Prabangu je mnoho krásných starých domů postavených francouzskými kolonizátory a většina z nich je přestavována na penziony a restaurace, které si vyžaduje cestovní ruch. Luang Prabang je asi totiž nejnavštěvovanější město v Laosu.

Po návratu z Tasmánie do Melbourne se rozhodujeme zůstat ještě 2 noci u našich vánočních hostitelů Prue a Marka. Během té doby navštěvujeme ještě starší pár Australanů, které jsme potkali v Západní Austrálii a kteří nás též k sobě pozvali.

Máte stříbrný prstýnek nebo náušnice? Možná, že právě tenhle kousek kovu pochází z kdysi nejvýdělečnějších stříbrných dolů na světě.  Bohaté žíly drahocenných kovů přinesly Potosí rozvoj a mnoha dělníkům zkázu. Odvěké podzemní pachtění je možné spatřit na vlastní oči dodnes.

Budík zvoní ve 4:30, rychle balíme a doufáme, že se do žaludku v tuto časnou hodinu vejde alespoň část snídaně. V 5:30 odjíždíme od hotelu směrem dál na západ k hranicím Alžírska. Na východě se začíná objevovat světlý proužek a my pospícháme, abychom stihli východ slunce nad solným jezerem Chott-el-Djerid.

V Aleppe vstávame pred šiestou aby sme všetko bez problémov postíhali. V hoteli sú vchodové dvere zamknuté, tak sa musíme vrátiť na recepciu. Strážnik, ktorý má nočnú smenu tvrdo spí. Na slová nereaguje vôbec a asi až po desiatom štuchnutí sa začína trochu preberať.