Mérida, hlavní město Yucatánského poloostrova, je město dvou tváří. Šedivá přelidněná předměstí se střídají s širokými bulváry a luxusními hotely z dob dávno zašlé slávy. Užijete si je určitě oboje.
V poslední reportáži z cesty po Yucatánském poloostrově vám dnes představím Méridu. Mérida je hlavní město státu Yucatán, má přes milion obyvatel. Založeno bylo Španěly již v roce 1542 na rozvalinách mayského města. Protože připomínalo zříceniny stejnojmenného římského města na území dnešního Španělska, dostalo také jméno Mérida. Město má dnes dvě rozdílné tváře. Šedivá, přelidněná předměstí a nádherné centrum plné širokých bulvárů, parků, paláců, soch a tří špičkových divadel. Centrum je dokladem někdejší prosperity. Na konci 19.století totiž město nesmírně zbohatlo prodejem a pěstováním jednoho z druhů agáve, který má stejné vlastnosti jako sisal. Na počátku 20.století měla Mérida údajně největší počet milionářů na světě – přepočteno na počet obyvatel.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Chloubou města je i katedrála. Jedná se o nejstarší katedrálu na americkém kontinentu. Její výstavba trvala od počátku 60. let 16. století do roku 1598. Uvnitř je dřevěná socha Krista – Cristo de las Ampollas – Kristus puchýřů. Jedná se o sochu, na které údajně při požáru naskákaly puchýře jako na normální kůži. Na konci září se konají velké slavnosti a průvody na počest této sochy. Při požáru socha zčernala, ale neshořela.
Dokladem někdejší slávy jsou i desítky luxusních hotelů v centru města. Hlavní třídu – Paseo Montejo – lemují elegantní městské paláce zámožných majitelů plantáží a budovy soukromých bank prosperujících na sklonku 19. století. Mnohé z těchto sídel vybudovali italští architekti v neoklasicistním stylu.
Nedaleko hlavního náměstí je největší městská tržnice. Na ploše velikosti fotbalového stadionu jsou stovky jídelen s mexickými specialitami, desítky prodejen ovoce, zeleniny, masa, koupíte zde vše od hřebíků a nářadí až po živé krocany, husy, prasata. Můžete se zde dobře najíst, nechat ostříhat, oholit, vyčistit boty, poslechnout si místní hudebníky, koupit poslední hity světových hitparád, dát si mezcal či tequilu, zapít tortillu výborným pivem nebo jen tak dýchat atmosféru, zvuky a pachy, které žádná fotografie nezachytí.
Z hektické Méridy jste místním busem na dvacet minut v letovisku Puerto Progresso. Vykoupat se můžete v teplých vodách Mexického zálivu. Původně místní letovisko začíná v posledních letech zažívat příval amerických a kanadských důchodců. Ti si tady kupují domy či chaty u moře za neskutečnou cenu. Menší starší domek koupíte i za 150-200 tisíc mexických pesos. Za dolar máte pesos rovných deset. A na rozdíl od Kanady tady máte celoročně vzduch lehce přes 30, moře kolem 27 a ceny velmi vlídné.
Konečně reportáž, se kterou se mohu ztotožnit – Méridu jsem navštívila a po přečtení na mě znovu dýchla tamní atmosféra, která se fotkami zachytit nedá. Ani ten propastný rozdíl společenské úrovně mezi jednotlivými obyvateli – na jednu stranu boháči žijící v haciendách a na stranu druhou – žebračka u kostela a pracující děti. Každopádně doporučuji navštívit náměstí před nejstarší katedrálou v neděli večer, o fiestě – kdy pánové si na ulici nechávají vyleštit boty, slečny a paní ze všech vrstev se hodí do gala a vyrazí na osvětlené náměstí plné stánků s různými pochutinami – a do toho typická mexická hudba… 🙂